Princ a já

Spíše mírně podprůměrná romantická komedie. Jedná se takřka o pohádku, která ze začátku budí dojem, že bude vcelku nudná, ale tak v půlce se rozjede a pak už jen čekáte, jak to nakonec dopadne. Musím říci, že ke konci, když Paige promovala a Edvard nebyl nikde v dohledu, tak jsem se přistihl, jak uvažuji nad tím, že to přece takhle skončit nemůže, to by popíralo žánr romantické komedie. Ale nebyl jsem zklamán, Edvard nakonec za Paige přijel. Film byl docela zajímavý, dá se říci, že se mi i líbil, ale na druhou stranu, ruku na srdce, může se tohle stát v reálu? Já vím, že o tom romantické komedie jsou, že většinou ta zápletka není reálná. Ale přece jen mi zde pár věcí nedávalo smysl. Například jak prince Edvard jednal s vládou a odbora, tak mi nejde na rozum, jak mu mohla Paige rozumět, když neumí dánsky a oni patrně v dánštině mluvili. To jsou takové drobné detaily, ale člověk nad tím musí přemýšlet. A tak dávám dvě hvězdičky, protože už jsem viděl o něco reálnější romantické komedie, než je tato. (13.08.2007)

Tuto komedii jsem si jako maličká zamilovala (i přesto, že jsem ji viděla jen jednou). Do rukou se mi dostala asi po 13 letech a já stále pociťuji stejnou nostalgii k tomuto klišé, šíleně kýčovitému filmu. První polovina filmu je taková typická teen pohádka o té nejobyčejnější šedé myšce do které se zamiluje ten nejarogantnější a nejnafoukanější princ z Dánska, který je však jinak šíleně charismatický a opravdu musí mít člověk um, aby na něj nezíral. První hodina je velice osvěžující a i k mému podivu vtipná. Hlavní hrdinové mají mezi sebou neuvěřitelnou chemii a důsledkem je to, že jim žeru vše. I trapné hlášky (které z princových úst paradoxně znějí velice romanticky), či klišé momenty. První polovina, si troufám tvrdit, stojí i za 4 hvězdičky! Problém nastává v krizi (asi polovina filmu). Paige se dozví, kdo Eddie je a příběh pomalu spěje k peripetii, rozuzlení. Zjistí, že ho miluje a za peníze otců svých kamarádek letí do Dánska, kde za velkého poprasku a šíleného klišé (teď už není roztomilé) se s Eddiem dá zase dohromady. Už jsem chtěla vypínat televizi s přeslazeným pocitem v srdci. Film však byl teprve v polovině. Bohužel. Druhá polovina je totiž psaná pouze ve stylu: "Film nemůže mít hodinu. Nějak to natáhněte." Sice je tu krásně vidět české prostředí (což mimochodem mě opět překvapilo. Scénu s Klárou Issovou jsem si pouštěla třikrát. Říkala jsem si, že je nemožné, aby tu hrála :)), a krásně se zde ukazuje královské prostředí a etika vyšší společnosti, nicméně dějově to stagnuje. Celou půlhodinu divák sleduje Paige, která se snaží zapadnout do role královny, ale chtě nechtě jí to prostě nejde. Zde mi film nepřipomíná Popelku (o chudé dívce, do které se zamiloval překrásný princ), ale Deník princezny (kdy chudá holka zjistila, že se má stát královnou). Vše podtrhává konec, kdy jsem myslela, že vyhodím televizi z okna. Naštěstí byl zde však happy end, který ale de facto škrtl celou tu půlhodinu před ním (kdy princezna vysvětluje Eddiemu, že nedokáže takto žít). Kdyby to usekli, perfektní. Takhle však jsou tři hvězdičky zcela na místě. Co se týče obsazení, je to více než zajímavá kombinace. Sice hlavní představitelku nemusím, nicméně zde jsem si s ní film užila. Myslím si, že za to může chemie mezi hlavními postavami. Podtrženo, sečteno. Film se mi líbil, i přes šíleně hluchá místa. Myslím si, že v sobě nese víc než milion nových filmů o rádoby Popelkách. Už název říká o čem film bude. Pokud divák očekává hlubokomyslný snímek, není chyba na straně filmu. (20.05.2018)

Už svým názvem film naznačuje, že by se divák měl připravit na pohádkově laděnou cestu. A daleko od pravdy není. Od zmodernizované a omlazené verze klasického schématu Cesty do Ameriky a propracovanější variace Deníku princezny sice nečekejte nic světoborného, ale při naladění se na tu správnou (pokud možno příjemně romantickou) notu je zde záruka příjemně strávených devadesáti minut. Alespoň já jsem se tak po celou dobu cítil, protože jak jinak si mám vysvětlit fakt, že na vypichování situací „tam bylo špatně to a tamhle zase ono“ nemám chuť. Rozhodně však mám chuť vypíchnout to, co bylo dobře. Nejdůležitějším, nejpůsobivějším a jednoznačně nejlepším prvkem celého filmu je bezpochyby Julia Stiles. Konečně jsem měl možnost vidět i jinde než jako členku týmu „těch zlých“ z (prozatím) obou dílů o ex-agentovi Jasonu Bourneovi. Stiles předvádí naprosto fantastický výkon, ve kterém jsem se spokojeným (a chvílemi téměř až údivným) úsměvem sledoval s jakou lehkostí hraje emoce, pilného studentíka nebo členku dvora. Princ a já je přesně ten typ filmu, který pobaví nenásilnou cestou a pak hezky pomalu vyšumí s dobrým pocitem, že neurazil. Tři hvězdičky nechápejte jako průměrné hodnocení filmu, ale jako nadprůměrné hodnocení filmu reprezentující svůj žánr. (31.07.2005)

V podstatě to není špatný film, alespoň mezi ostatními filmy podobného námětu. Některé scény jsou vtipné, některé velmi trapné (motýl v hrsti atd.) Alě ty zvraty v ději mě nějak nudily, nejdřív jí nevadí, že jede na jiný kontinent bez rodiny a přátel, pak zas ano a nakonec se to nějak vyřeší...no nevím... (16.10.2009)

Nevím proč, ale mě se docela baví na to koukat. Není to sice žádný velký ba-da-boom, ale princ mi nevadí a Julia ve své typické roli tak trochu cynické holky stojící nohama pevně na zemi (podobně jako v 10 důvodů proč tě nenávidím nebo Nežádej svůj poslední tanec) opět neurazí. Když pominu jednoho nechutně digitálního motýla a pohádkovost zejména druhé části příběhu, která se odehrává v Dánsku, je to prostě pohodová záležitost s vlastní atmosférou a příjemně jemným humorem. (27.11.2014)