Lolita

Pochroumané dětství ho navždy přinutilo hledat si za něj náhradu. Je mu čtyřicet, ale duší je pořád teenagerem. Netouží po dospělých ženách, líbí se mu dospívající dívky. A pak se jednoho dne nastěhuje k ženě, která právě takovou dceru má. Beznadějně se zamiluje a s překvapením zjišťuje, že malé Lolitě asi taky není lhostejný. Ale skrývají se za jejím jednáním nějaké hlubší city, nebo vše bere jen jako nevinnou hru? A kdo je v tomto příběhu vlastně obětí? Muž, který "znásilní" čtrnáctiletou dívku a chce s ní žít, nebo dívka, která si jeho slabost uvědomuje a neskrývaně ji využívá? Pokud věříte, že on je ten zlý, protože je to přece pedofil, podívejte se na tuto adaptaci, která dokázala vykreslit Humberta jako člověka na pomezí otce s ochranitelskými sklony a milence nezvládajícího kočírovat svou vášeň. Pokud si myslíte, že Lolita si o to říkala, přečtěte si Nabokovu knihu psanou očima hlavního hrdiny, která je plná ukázek snahy o psychologickou manipulaci dívky i čtenáře. Sama v tomto případě úplně jako nemám, zato si ale troufám tvrdit, že Lolita Jeremymu Ironsovi i Dominique Swain jejich nejlepší role kariéry. (Pravda, v případě Dominique za tím stojí i fakt, že snad žádný jiný její film za ic nestál.) A především Jeremymu, který si velmi dobře uvědomoval, jak kontroverzní role na několik let zabrzdí jeho kariéru, děkuju, že se Humberta Humberta rozhodl hrát. Za to, proč mám tolik ráda tento film, totiž nemůže ani tak režie, ani Morriconeho hudba, ale právě Ironsovo emotivní ztvárnění hlavního hrdiny, jeho schopnost vyjádřit psychické rozpoložení svého hrdiny i beze slov. A děkuju Jeremymu i za to, že se o osm let později rozhodl namluvit Nabokovu Lolitu jako audioknihu, čímž vzniklo dvanáctihodinové dílko, jehož kvalit si cením stejně jako tohoto filmu. Jakožto člověk, který se při cestování občas raději zaposlouchá do mluveného slova než do hudby, totiž musím přiznat, že mě Ironsův dokonalý hlasový projev spojený s Nabokovým citem pro jazyk na dvanáct hodin téměř donutil přestat vnímat okolní svět. (06.09.2007)

S určitým odstupem od setkání s první adaptací jsem si udělala čas na nové zpracování Lolity. A toto mi skutečně vyhovuje lépe. 40. léta jsou zobrazena velmi autenticky (obdobně skvěle jako později v On the Road), i onen klíčový prolog z 20. let působí velmi přirozeně. Detaily jsou místy až geniální, například výběr časopisů a komiksů, které si Lolita a její milenec pročítají. Lolita je sama o sobě velmi živá, skutečná a sexy, ne tak umělá a afektovaná jako byla před lety Sue Lyon. Jeremy Irons je skvělý, místy až bezbranný ve své zamilovanosti a tvrdý a zlý ve scénách s dospělými. Jen je obrovská škoda, že hodně scén s Melanií Griffith bylo vystřiženo, přeci jenom výsledný film je až příliš sevřený a jakoby se odehrával jen mezi hlavní dvojicí. Scény s Lolitinou matkou, tak jak byly původně natočeny, pomáhaly příběh ukotvit v realitě a jejich redukce posunula celek ke snovějšímu vyznění. (26.10.2019)

Nápadité, odvážné, ale kapku zbytečné. Lyne pouze prezentuje to, co si v šedesátých letech Kubrick nemohl dovoli (a nejspíš ani neměl potřebu si to dovolovat) a to formou poutavého příběhu silně zacíleného na divákovy city. Jeho režie je cílevědomá, dobře ví, jakého efektu a jakými prostředky chce dosáhnout. Zcela se mu podřizuje Morriconeho hudba, Athertonova kamera i herečtí představitelé (lehce přehrávající Jeremy Irons a perverzní choutky vzbuzující Dominique Swan). Lyneova verze je pro dnešní publikum bezesporu stravitelnější než ta Kubrickova. Divákovi nabízí méně cenzurovanou a tím pádem lákavější podobu proslulého románu (od dob filmů-noir zde snad nebyl erotikou tak prosycený snímek), aniž by toho na oplátku vyžadovala příliš. Na dané téma nenahlíží nikterak inovátorským způsobem, proč taky, je pouze solidní podívanou, přesvědčenou, že trocha senzacechtivosti nikomu neublíží. 70% Zajímavé komentáře: k212, num, chaturga (11.06.2007)

Som rada, že som mala možnosť vidieť za sebou hneď dve Lolitky, originál aj remake. Lyne si neodpustil väčšiu sexuálnu dráždivosť, hoci milostných scén sa veľmi nedočkáme, medzi hlavnými postavami to príjemne iskrí a badať medzi nimi akési príjemné elektrizujúce mrazenie. Irons je vynikajúci a Lolitku s legendárnymi brýlami v podaní nádhernej Dominique netreba komentovať. Hudba Ennia Morricone je krásna a jednotlivým scénam dopomáha svojou melanchóliou. Je to pekné, má to pár silných scén, ale na Kubricka to, bohužiaľ, nemá. 70% (14.11.2009)

Jerem Irons je člověk, na kterém vlastně celý film stojí - uvěříte mu každé slovo, každý pohyb, prostě všechno. Nevím, co by z tohohle dílka bez něj zbylo (i když Dominique Swain je také příjemně potrhlá, živoucí a smyslná Lolita). Místy mi přišel děj trošku zdlouhavý, ale pěkná kamera a atmosféra leccos vykompenzuje. Co se týče formy a vyprávění, preferuji Kubrickovu verzi, ale co se týče herců, vyhrává tahle novější. (05.09.2004)