Lolita

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Lyne šije do citů stejně jako vosy do svého zabarykádovaného hnízda. Lolita je příkladem filmu, který se špatně komentuje, protože vyvolává špatně definovatelné pocity. Sledujete chladně vypočítavou, provokující a ve své podstatě dost podivnou čtrnáctiletou dívku, která si hraje se zoufalým stárnoucím mužem (skvělý Jeremy Irons) tak jako kočka s myší. Chvilkama se mi z té záplavy červené rtěnky zvedal žaludek, ovšem hra té výše zmíněné kočky s myší je v Lyneově podání opravdu dokonalá. Film se sice tváří po většinu dost lacině a obyčejně, ovšem některé scény naproto vytrhávají diváka z předem nastavených kolejí. Třeba scéna v dešti, kdy nasupená dívka odjíždí na svém kole a zoufalý otec ji hledá v ulicích. Máte pocit jakoby ste stáli pod obrovským mrakem, srdce plné bezmoci a pomalu vás skrápěl chladný déšť. A závěr sám o sobě, těch posledních pár minut, oplzlý Frank Langela jakožto svádějící důchodce ale hlavně ty dvě souvětí po titulcích, to prostě za shlédnutí stojí. Není to film pro pohodu, není to film pro romantické chvíle, ale je to film do kterého se ponoříte jako do vody v řece. (05.08.2004)

Nejtragičtější příběh, co znám. Kam se hrabe Shakespeare. Tam snad není postava, která by nebyla tragická. Irons podává skvělý výkon, překvapivě i Melanie Griffith, ale u mě celý film stojí na Dominique Swain, která svou roli zvládla tak dobře, že to přes obrazovku/plátno funguje i na mě. Být v Humbertově situaci, zachoval bych se stejně. Sakra, proč já ten film nemám v nejoblíbenější desítce? (09.12.2008)

Film by sa dal rozdeliť na dve časti. Tá, kde je Melanie Griffith a funguje ten efekt zakázaného ovocia, náznakov, vzájomného popichovania. No a druhá, kde ide o vzťah dospelého muža a čoraz viac otravnejšej pubiny, ktorá si čoraz viac uvedomuje, užíva/zneužíva svoju moc. Zdĺhavé, našťastie dobre zahrané, prinášajúce súboj dvoch sokov so špatnou motiváciou. Zaujímavé, nevhodné a pritom uveriteľné. (05.07.2022)

Počas uplynulých štyroch dní som videl štyri filmy a žiadnemu z nich, vrátane tohto, som nemohol dať viac, ako dve hviezdičky. Nabokovovu predlohu som nečítal , pretože som k tomu nenašiel pádny dôvod. Videl som však Fincherov pokus o jej sfilmovanie. Fincher je natoľko zručný režisér, že výraznejšiemu úspechu bránila vtedajšia prudérna spoločnosť. Naivne som predpokladal, že Lyneov o 35 rokov neskorší pokus bude úspešnejší. No nebol, lebo tentokrát úspechu nebránila prudérnosť, ale nemohúcnosť režiséra, ktorý okrem iného nedokázal ani ukočírovať prehrávanie oboch hercov v hlavných úlohách. A tak z celého filmu ostala kvalitná iba Morriconeho hudba, ale kvôli nej predsa nebolo potrebné nakrúcať film. (04.11.2022)