Bent

,,Lidé si působí bolest a říkají tomu láska." Prostřednictvím výtvarné kamery, která nejprve snímá římské dekadentní orgie (vizuálně připomene Felliniho, Brasse či Viscontiho), později pak minimalistické scény v kamenolomu, jsme svědky tragického příběhu Maxe. První silnou scénou je vlaková brutalita - dej sadistickému praseti moc a nebudeš se stačit divit. Ostatně nejbrutálnější agresoři bývají zakomplexovaní slaboši, kteří si potřebují stále dokazovat, že na to mají, i když nemají. Silné psychologické drama o přátelství, zapovězené lásce, síle, touze a nenávisti. ,,Miluji tě, co je na tom špatného?" Uhrančivá hudba P.Glasse jen podtrhuje zvláštní magičnost mimořádného snímku. (23.02.2013)

Po dekadentním a téměř halucinogenním rozjezdu, kdy jsem střídavě valil oči a lapal po dechu, se divák dostane přímou linkou do pekla - přesněji řečeno do vlaku, který dva hlavní hrdiny veze do koncentračního tábora v Dachau. Myslíte si, že nemůže být nic horšího, než dostat se coby příslušník židovské národnosti do spárů gestapa? Omyl. Horší je být žid a homosexuál zároveň. Jak film skončí, je každému jasné. Ale cesta do nenávratna je podána tak sugestivně a oba hlavní protagonisté fungují před kamerou tak přesvědčivě, že jeden jen nevěřícně kroutí hlavou. Zachovat si uprostřed vší té bídy a marasmu alespoň špetku lidskosti a důstojnosti je téměř nemožné, ale lidská duše je nezničitelná a některé věty zůstávají ve vzduchu ještě dlouho po odchodu těch, co je vyslovili. A scéna verbálně-fyzického splynutí dvou hlavních hrdinů mi z hlavy jen tak nevymizí. Smekám a odhazuji v dál... (06.02.2010)

Trochu jiný pohled na život v koncentračním táboře v komorním, ale přesto silném dramatu. Bent je film, na kterém by se určitě dalo najít pár nedostatků. Scénář občas trochu pokulhává a vzhledem k velmi zajímavému námětu se z něj dalo vytěžit víc. Hudba je sice skvělá, ale připadalo mi, že do některých scén se nehodila a naopak ve scénách, kde bych ji očekával, nezazněla. A herecké výkony hlavních představitelů v čele s nezvykle vyhublým Clivem Owenem si určitě zaslouží pochvalu, ale v některých silných momentech možná mohly být o něco víc prožité. Rozum mi říká jít s hodnocením níž, ale v tomhle filmu je něco, co mě dostalo. Rád se na něj podívám ještě jednou, abych zjistil, co to bylo. (18.08.2009)

Aniž bych o to usiloval, koukal jsem za poslední týden hned na tři queer filmy. Začalo to Volným pádem, potom jsem viděl Bent a teď se právě dívám na Bohy a monstra. Jsem z toho lehce v šoku. Fakt jsem si nepředsevzal, že zkouknu všechny gay filmy světa... Asi nebudou až tak vzácné, když se jednalo o náhodný výběr ze zhruba dvou set rozličných kousků, které si chci dát v nejbližší době. Když jsem se dovtípil, o čem Bent bude, zvažoval jsem, že od toho zdrhnu. Nakonec jsem to neudělal a nelituji. Bent se vyznačuje originálními, k dokonalosti dotaženými nápady, které mi budou ještě dlouho rezonovat v hlavě (například virtuální sex na buzer place). Určitě mě v dobrém slova smyslu poznamenal, a nic na tom nemění ani to, že už žádný další queer film nechci hodně dlouho vidět. (01.02.2014)

Divadelní předloha z toho přímo čiší a je to spíš dobře a zajímavě postavené, než prožité. Přesto mě zaujalo - i když to byl taky zjevný kalkul - posun vnímání sexu. Pro hlavního hrdinu je to nejdřív jen nezávazná kratochvíle, kdy ani kokain a několik mužů v posteli nedokáže uspokojit, ale později se pro něj stane hlubokým prožitkem dokonce bez dotyku jenom skrz slova. A nakonec je pro něj intimita projevem nejhlubší oddanosti a vlastně prostředku k záchraně života (aspoň dočasně). I když je z dnešního pohledu jasné, že vězni z první poloviny třicátých let měli jen mizivou šanci na přežití. A fakt mě štve, že to Intersonic vydal bez titulků! /26. 10. 2010/ (26.10.2010)