Černý vlk

Čajovou terminologií by se Černý vlk dal označit jako ,,druhý nálev" Krále Šumavy - komunistická propagandistická špína, která má ovšem vynikající herecké obsazení a magický černobílý obraz, který v sobě konzervuje nostalgický záznam nádherné šumavské potažmo krkonošské pohraniční krajiny...scénář je ovšem neobyčejný propagandistický paskvil... (27.02.2022)

Slaboduchý pohraničník, geniální psi, postava zamračeného Peterky jak z němého filmu a k tomu velící Lukavský a Haničinec, tvářící se nepatřičně seriózně. Krimi zápletka jasná od začátku, takže jsem vydržela jen proto, že jsem se občas zasmála, a byla zvědavá, jestli je ta druhá půlka opravdu tak špatná jako ta první :) Fakt totalitní fraška. Pan režisér měl zůstat jen u té pomocné režie, kterou se většinou živil. V roce 1973 po svém druhém filmu odešel z branže a udělal asi dobře. Hvězda navíc za starou Šumavu. (02.08.2020)

Další stoprocentní koncentrát filmové debility a neumětelství. Směšné, místy až tragické. Mimořádně špatný film o pohraničnících, kteří mají pochopení a lásku pro své psy, ale jsou uvědoměle tvrdí vůči zločinným narušitelům hranic a jejich kapitalistickým pomahačům. Na co však Černý ve filmu „zapomněl“, je skutečnost, že stejní lidé při střežení hranic v 50. letech zastřelili stovky nevinných lidí. Svým zpracováním a vizuální podobou je snímek ještě daleko pod hranicí primitivních televizních inscenací. Stanislav Černý působil jako dlouholetý pomocný režisér, je tedy otázkou, zda výsledná podoba filmu vychází z jeho dosavadní nezkušenosti s prací hlavního režiséra anebo naopak je třeba se podivovat, proč kterýkoliv debutant zvládne natočit svůj první film řemeslně nesrovnatelně lépe, kdežto Černý toho ve svých tehdejších 48 letech věku schopen nebyl, i přes svou dosavadní práci u filmu. Zajímavá je snad pouze záporná role Františka Peterky, který se ve své době svým vzezřením a chlapáctvím mohl v očích režisérů nabízet pro obsazování kladných svazáckých postav, nicméně pro tyto role využíván nebyl a naopak pouze v tomto tuhém normalizačním filmu dostal onu zápornou úlohu. Černý natočil ještě v roce 1973 film „Počkám, až zabiješ“, kterému opět dominovala vojenská tématika a psí postavy (sám Černý se považoval za specialistu na armádní záležitosti). Šlo o jeden z posledních filmů natočených na černobílý materiál. Posléze Stanislav Černý právem zmizel v propadlišti filmových dějin. (30.12.2009)

"Možná, že je lepší umřít, než nadobro ztratit odvahu" na prahu normalizace. Bílý tesák se lvicí Elsou ve filmu, který tehdy promítali dětem školního věku, pejskařský režisér s příběhem, snažícím se polidštit socialistické strážce hranic. Šance pro Peterku a Hajdučíka, jistota v Lukavském a Haničincovi. (19.01.2013)

Velice dobře udělaný film o záslužné práci našich ochránců hranic, kterému porozumí ti, kteří u hraničářů strávili svoji vojenskou službu a nikdy mu neporozumí ti, kteří rozumět nechtějí. Výborné herecké obsazení, příběh, který by se měl líbit alespoň těm, kteří milují psy, když nic jiného. O tom byl ten příběh především, kriminální zápletka s tajemným balíčkem a smrtí bývalé krotitelky tygrů byl jen vedlejším. (15.12.2019)