V peřině

Dávám tomu 3 hvězdy a to z těchto důvodu: 1) Soundtrack se opravdu povedl a je mi jedno, že J. Mádl, N. Divišková a E. Balzerová neumí vůbec zpívat, 2) Choreografie se také povedla, herci a tanečníci předvádí vtipné kousky, 3) Barvy a vůbec celá vizualizace tohoto filmu, 4) První české 3D, které je na české poměry velice dobré a hlavně místy dobře funguje, na rozdíl od jiných 3D. 5) F.A. Brabec je šílený režisér a kameraman, což tomuto filmu hrozně pomohlo. Co k tomu ještě dodat? Je to hudební film, určený především pro děti a hlavně pro nenáročné diváky, kteří na tom nebudou hledat chyby. (22.06.2011)

Kýčovitá pohádka, kterou potápí tupost jejího scénáře a naprostá nedějovost. Avšak režisérsky a hudebně je zvládnutá na jedničku. Po herecké stránce je značně nevyvážená. Herci se snaží, místy jim jejich konání věřím, místy mám s tímto problém. Nejpříjemnějším překvapením je zde Lucie Bílá, které roli maminky dokonale sedla. Vzhledově sice připomínala kdejakou průměrnou učitelku, ale její herecký projev nebyl vůbec na špatné úrovni. Karel Roden měl zde menší úlohu, ale i v té zářil. Každopádně přiznávám, že ho raději vidím v jiných typech filmů. Jak jsem již zmínil, V peřině je ztělesnění kýčovitosti. Na české poměry se však jedná o slabší průměr, rozhodně ne o průser. Má své mouchy, ale muzikálově funguje jak má. A právě muzikálů je zde převelice málo. 55% (14.11.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Padám únavou z těchto "módních" výstřelků české kinematografie. Nacpat do filmu co největší množství známých jmen. Splněno. Obsadit režiséra, který se svou tvorbou nepokročil za ty roky k lepšímu, ale spíše naopak. Splněno. Udělat z toho nechutnou sračku, myslící si, že uspěje, protože jsme všichni ovečky, co budou říkat, "ale vždyť tam hraje Roden". Splněno - ale žádné zkurvené ovce nejsme. Pěknej trapas pro ČR, asi jako song "Je třeba zabít Davida", kterej to stejný akorát na poli hudby. Velebnosti du blejt. 0% (26.12.2012)

Takhle střelenou až pošahanou pohádku už jsem neviděla řádně dlouho. Vlastně když se trochu zamyslím asi nikdy. V té záplavě odpadů a 1* se asi člověk ptá proč jsem tomu dala 2*? Sama jsem se ptala, ale nemohla jsem si pomoct. Ta barevnost, která pokrývala všechny segmenty filmu se mi moc líbila. Písničky? No...dlouhé zamyšlení....texty stály za starou belu, aneb píseň o tom, když jsou děti samy do města nebo že skok je víc než krok, jsem ještě nikdy neslyšela a popravdě doufám, že už ani neuslyším. Ale na druhou stranu pár písní, které se mi líbily by se tam našly (spíše melodie než texty). Kupodivu mi tu Bílá nevadila, její syn ovšem ano aneb z něj herec fakt nebude, víc přihřátého Mádla jsem ještě neviděla a ano těm velkým výbuchům smíchu vděčím právě scénám s jeho "úžasnými tanečními kreacemi", a další herci i neherci byli tak v tom průměru. Takže podtrženo shrnuto ty 2* jsou prostě za to, že jsem se kupodivu bavila a po zhlédnutí jsem měla úsměv na tváři. (12.02.2012)