Přepadení 2: Temné území

Tenhle film už začíná trpět syndromem pozdějších Segalových snímků. (Příklad: detail na jeho obličej-pak projde ve velkém celku po střeše vlaku-další detail na obličej-další popocházení...) Akce je pořád stejná, triky (i na rok 1995) odfláknuté, nuda... Chápu, že tehdy to mohlo někoho bavit, ale teď... Jako jediný klad bych viděl dobrý humor, který tohle všechno částečně zachraňoval. BUDU ŠOKOVAT CELÝ SVĚT TÍM, ŽE TO TAM VŠECHNO ZASERU. Skoro se stalo, člověče. Když ne teď, tak později ;-) (10.10.2006)

Tak na tomhle jsem ovšem vyrůstal! Ke Stevenu Seagalovi jsem se sice dostal až mnohem později než k Chucku Norrisovi, Sylvestru Stallonovi, Arnoldu Schwarzeneggerovi, Van Dammovi, Michaelu Dudikoffovi či Dolphu Lundgrenovi, avšak to nic nemění na tom, že si mě tento chlapík rychle získal. Zejména v roli kuchaře Rybacka. Osobně mám radši tento druhý díl než Přepadení v Pacifiku. Je to dáno asi tím, že jsem jej viděl jako první a jedničku jsem zhlédl až o několik let později. Luxusní vlak jedoucí temným územím, kuchař s neteří a plno cestujících jako rukojmí. K tomu celá řada vynikajících hlášek a povedených akčních scén. Co to bylo? - Říká se tomu...orgasmus... /// Tomuhle říkáš zranění? To není zranění! /// Mám to cédéčko! Mám to cédéčko! /// Pepřovej sprej.. jenom pro civily. Když si na něj zvykneš, jen ti zbystří zrak. /// Nikdy jsem se nikoho nebál, ale ten tvůj strejda mě přímo děsí! :) :) (25.05.2017)

První díl pro mě bude představovat nejlepšího Seagala navěky. Navíc se v Davisově filmu sešli i skvělí a charismatičtí záporáci a podstatný je koncept jakési Smrtonosné pasti, který se prostě neokouká. Divák se často zabaví nejvíce tím, že počítá kolik hlavní hrdina zlikvidoval záporáků. Tady jsem se dopracoval k číslu 30, což by svádělo k domněnce že se jedná o skvělý akční kousek. Nicméně opak je pravdou. Záporák spíše z řady trapných. Jeho poskok toho více nakecá než předvede a celkově je organizace našich únosců víceméně směšná. Prostředí vlaku je možná atraktivní, ale kam se hrabe na letadlovou loď kapitána Krilla. Hlášky docela dobrý (Casey, kurva Ryback). Když se k tomu všemu navíc přidají mizerné počítačové triky. Je vymalováno. 50 % a ber Stevene nebo nech bejt. (22.02.2016)

"Co to sakra bylo?" "Říká se tomu orgasmus." Sedmá zastávka na mé velké letní filmové jízdě po největších hitech Steva Seagala. Sám tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Dvojka "Přepadení" se mi líbila ještě víc než první díl! Steve tady sice už není tak vynalézavý jako minule a místo cirkulárek a traverz používá na zabíjení radši pistoli, vrátil se ale k lámání kostí a vazů a to je přesně to, co na něm máme všichni nejradši. Díky čemu je ale Přepadení dvojka lepší než vychvalovaná jednička? Kupodivu za to může kvalitní režie béčkaře Murphyho a přenesení děje z letadlové lodi do rozjetého vlaku. I když se Murphy setkal se Seagalem teprve poprvé, dokázal filmu vdechnout daleko "áčkovější" dojem než jeho předchůdce - seagalovský veterán a tvůrce výborného "Uprchlíka" Andrew Davis. Stísněný vlakový prostor navíc nedává Stevovi takový prostor pro skrývačky, takže se v něm oproti jedničce nemůže téměř neomezeně pohybovat a film konečně (i když jde pořád o nezranitelného Seagala) získává aspoň trochu tu správnou "Die Hardovskou" atmosféru neustálého ohrožení. K tomu si přičtěte obstojné záporáky, výborné hlášky a slušný příběh a musí vám být jasné, že tentokrát se to Stevovi prostě povedlo. To Kaka: Sakra chlape, ty jsi neviděl Glimmermana? (07.09.2007)

Filmů s podobným začátkem jsem viděl už dost.Stísněnej prostor,teroristi a osamělej hrdina bojující proti přesile.V tomhle případě je ten film udělanej celkem v pohodě.Jedna věc tam ovšem bije do očí.A to postava E.Bogosiana.Ten vypadá v tý kožený bundě jak přestárlej gay z klubu.A závěrečnou bitku bych snad důstojnějc zvládnul i já.Jinak ale film ve filmografii S.S.znamená lepší průměr.80%. (21.07.2009)