Moře lásky

Rozvláčný průhledný neonoirový thriller podle osvědčené šablony s pár scenáristickými kopanci. Máme tu vraha žen, který funguje přes seznamovací inzeráty, takže mu vysoustružíme odpovídajícího poldu, který to bude vyšetřovat - rozvedeného a citově vyprahlého, který tak potká svou osudovou a dost možná i osudnou ženu. Úměrně tomu, jak vede scenárista všechny stopy k ní je jasné, že ona vrahem nebude, nicméně jím bude někdo z jejího okolí, což se potvrdí, scenárista vám ale neumožní odhalit identitu vraha předem, což naštve. Navíc nechá poldu chovat se značně idiotsky, tj. velmi jednoduše si neověřit, zda žena opravdu není vrahem podle otisků a místo toho čas od času před tou nechápavou chudinkou vybouchnout a řvát na ni "já vím, že mě chceš zabít, nejsem blbej". Když to udělal potřetí, tak už jsem vyprskl smíchy. Jediné plus filmu co mě napadá, je kočka Ellen Barkin. (19.04.2009)

Musím se klanit.. je totiž nesmírně osvěžující narazit na film, kde prim hraje silný příběh. Kriminální thriller (ano, srovnání s o něco mladším Základním instinktem se nabízí) rozplétá osudový vztah newyorského detektiva a svobodné matky, který se zrodil na základě seznamovacího inzerátu. Ten má být pojítkem k vražedkyni, která si podle jisté šifry vybírá osamělé muže, které pak stihne smrt v posteli za tónů songu Sea of Love. Osamělý Frank se ale do jedné „podezřelé“ zamiluje a sám se ocitá ve spleti lží. Touha roste, jenže usvědčující důkazy jsou stále zřetelnější. Vztah dvou opuštěných lidí se velmi blíží realitě, režisér Harold Becker se nebojí jít do hloubky a zcela suverénní a za roli Franka na Zlatý glóbus nominovaný Al Pacino tu prožívá profesní i osobní krizi (paradoxně je tento snímek považován za jeho comeback). V zásadě opět nepříliš sympatická, s leskem šílenství v oku a hlasově opět fenomenální postava je tak trochu znovu tou, kterou si s Pacinem spojujeme. Psychologicky neobyčejně věrohodný snímek tak příjemně graduje a za své klady vděčí i právě hercům. Lehkomyslný a citově vyprahlý Pacino je opět přesný, potěší i jeho parťák John Goodman nebo mysteriózní a vskutku dráždivá Ellen Barkin. Dusná atmosféra nočního New Yorku, logické rozuzlení, gradace napětí a řada skvělých momentů (vytváření ideálního inzerátu, schůzky v restauraci, Frankova podezřívavost) dělají z relativně zapomenutého Pacinova snímku nezapomenutelný zážitek. (04.10.2009)

Pil, žil ji. S chutí. Hltal tu závrať. Kapitán kotvící v této lodi. Namočil se do hlubin, mezi slastné výkřiky. Dostatečně se napojil, aby nakonec naběhl na, dopadl akt vyvrcholení. Základní instinkt tenata černých vod. Ztracen v tůních vůně ženy. Byl to klam. Za labutími písněmi, refrénem Ofélie nemravné smrti stál. Hřmí, kvílí Orfeus. Jeho pád. (13.05.2023)

Sea of Love bohužel zůstalo někde napůl cesty mezi drsnou, erotikou prodchnutou kriminálkou a exkurzí do života jednoho znaveného, chlastu holdujícího poldy. Ten zvláštní milostným vztah mezi dvěma hlavními hrdiny se ale nepodařilo vytěžit naplno a postupně se rozmělnil až do bizarního, k atmosféře totálně nesedícího závěru ve stylu Tootsie (ať už to zní sebedivněji). Jinak Pacino a spol. výteční, o tom nemůže nikdo pochybovat. (10.04.2011)

Perfektní kriminálka, která má dost podobný rysy jako pozdější opěvovanej Základní instinkt, akorát tam kde v Základním instikntu byli potřeba jak Sharon, tak Douglas, tak tady si vystačí naprosto perfektní Al Pacino sám, až teda na sexuální scény, tam si naštěstí sám s sebou nevystačí, tam mu poůže Ellen Barkin, ale jinak na něm celej film stojí a je fakt perfektní, ostatně jako celej film. (19.05.2011)