Jezdci

Frankenheimer je známy predovšetkým ako tvorca ,,chlapských filmov", ktoré ja môžem a v zásade sa dá povedať, že aj ,,Jazdci" spadávajú do tejto šablóny. Začiatok sa miestami nesie takmer v až dokumentárnom duchu a tento trend sa objaví ešte viac krát počas filmu, čo je na jednej strane vzhľadom na lepšie priblíženie mentality Afgáncov dobre, iba miestami som sa nemohol ubrániť dojmu, že režisér týmito pohľadmi divákov presycuje. Hoci je celý dej pomerne dobre rozvrhnutý, záver mi už prišiel trocha uťahaným. I cez pokročilý vek sú ,,Jazdci" stále veľmi živým a technicky veľmi dobre zvládnutým filmom. Kamera je veľkým plusom snímky a aj vďaka nej na úchvatný 10 minútový závod s ,,kožou" tak skoro nezabudnem a dynamika strihu vie často krát očariť. Sharif a Palance boli vtedy hádam najjasnejšou a najlepšou voľbou - títo chlapi sa skrátka pre podobné úlohy narodili. Spomenul som negatíva i pozitíva a zatiaľ volím strednú cestu. Po ďalšom pozretí však hviezdu skôr pridám než odoberiem. (37. hodnotenie, 5. komentár k filmu) (20.06.2012)

Afgánska národná hra - buzkaši (dodnes najpopulárnejší afgánsky šport) a americký film? Prečo nie. Ak sú do dvoch hlavných postáv obsadení takí charizmatickí herci ako Sharif a Palance, dáva to zaujímavý náboj a púštne prostredie zasa uveriteľnú atmosféru. Vypichol by som hlavne výkon Palanca, ktorý to zahral majstrovsky. Zápletka bola síce exponovaná a miestami sa film nevyhol hluchším miestam, ale celkovo filmársky poctivé a dejovo originálne. (08.03.2018)

I stateční jezdci na divokých koních v afgánských pouštích prožívají svá lidská dramata... Jeden z klasických snímků pana režiséra nabízí opět velký zážitek s poutavým vtažením do zvoleného prostředí a životů postav, tentokrát v hodně vzdálené kultuře v jižní Asii. "Buzkaši" turnaj mne zde bavil stejně, jako formulové závody v Grand Prix nebo parašutistická vystoupení v The Gypsy Moths. Příběh dávající opět prostor k dlouhým napínavým akčním pasážím obohatil Frankenheimer tentokrát (vedle exkursu v podobě různých etnických rituálů) silným rodinným dramatem. Skrze pohledy na dechberoucí cizokrajní exteriéry a nebezpečné zápasy jezdců se s každým dalším bolestivým zvratem pro hlavní postavu Uraza (bolestivým ve většině případů spíše fyzicky) dostáváme až k silně psychologickému prohloubení vztahu mezi otcem a synem divokého kmene. Vzájemné komorní dialogy jsou napsány a sehrány hlavními protagonisty tak působivě, že nepůsobí nudně ani v konkurenci scén s atraktivními zápasy či závěrečného Urazova artistického vystoupení. ,,Jel jsi někdy tou starou cestou? Velké nebezpečí, takové nebezpečí, jaké tys nepoznal." / ,,Já jsem poznal něco horšího. Znám bolest a výčitky. Bezútěšný pláč pro syna ztraceného mou vinou..." 90% (09.08.2020)

Mám doma tuhle knihu od Kessela, několikrát přečtenou a film jednou viděný.Určitě jsem nebyla filmovým zpracováním zklamána, Uraz byl tvrdý chlap a pro mužskou čest i kousek svého těla dokázal oželet.Afghánci mají svoji palici a co se nám, Evropanům zdá nepochopitelné, je pro ně svaté. Na druhé straně jsou velmi skromní a prostí lidé o čemž se Uraz,cestující na svém koni,mnohokrát v drsných podmínkách přesvědčil. A pak je tu buzkaši...tohle charismatickému Omaru Shariffovi vždycky šlo dobře:-) (23.05.2014)

Jóó´! Hurrrráááá, pomohla jsem tomuhle super filmu k červené barvě, kterou si zaslouží! Poprvé jsem viděla jako cca 12 letá nebo tak a úplně mě to všechno ohromilo. Pak jsem na film jenom vzpomínala a nedávno jsem viděla znovu a přesvědčila jsem se, že je to opravdu moc dobře natočený film s výbornými herci. (08.03.2010)