Pohrdání

Godard si vyloženě libuje v táhlých záběrech po rozsáhlých scenériích otevřeného moře, moderně vybavených interiérech (je zde značná podobnost s Thomasovým ateliérem ve Zvětšenině), nádherném tělem Brigitte Bardot nebo rozhovorech, při nichž je kamera schopna přejíždět 5x nepřetržitě z jedné strany na druhou. Film je podmalováván jedním výrazným hudebním motivem, který sice není svým vyznění vyloženě univerzální, ale dokresluje scény romantické i ty, ve kterých po sobě rozhádání manželé házejí ručníky a nepěkné pohledy. Jak už bylo řečeno, Brigitte Bardot není pouze krásná, ale svou stále svádějící a následně odkopávající mrchu hraje velmi přesvědčivě. Fritz Lang si ve snímku střihl roli staříka s životní zkušeností a nadhledem, po kapsách nosícího moudra a citace slavných autorů. Jean-Luc Godard natočil snímek o krachu manželství a natáčení homérovského filmu s láskou citem. Stejně tak byste měli přistupovat i vy k jeho Pohrdání. (17.04.2006)

Zlaté časy, kdy Godardovy filmy měly příběh nebo něco jako příběh a nebyly jen sledem nahodilých myšlenek (z téhle "nové Godardovy vlny" se podle mě povedl jenom Socialismus, a to ještě částečně a určitě ten film zaujme málokoho). Na těch je právě znát, že dokáží nějak víc zaujmout. Pohrdání rozhodně není špatný film a prvních 20 minut mi přišlo naprosto geniálních. Bohužel pak mé nadšení uvadlo a začal jsem se nudit, jenže i tak to nebylo tak ubíjející, jako u Pěstuj si pravačku. A i když ten děj je celkem jednoduchý (zase pořád lepší, než žádný, že ano) a prostřední část nesmyslně utahaná, pořád ten film má něco do sebe. Nejvíc z něj ale vyčnívá naprosto dokonalá kamera. Tohle je totiž zase jeden z těch filmů, kde jsem si většinu záběrů patřičně užil. A líbilo se mi i to, jak Godard vyřešil úvodní titulky. Každopádně žádná velká sláva to není a Godard má i lepší filmy (třeba Alphaville nebo Žena je žena). 3* (17.06.2020)

S Godardem je to těžké. Ten film je samozřejmě hrozně chytrý a přitom jednoduchý a v podstatě nenáročný na interpretaci, ale to, co je na něm skvělé, mi zároveň jakýmsi způsobem hodně vadí a nedokážu se nad tím dojímat oním způsobem mnoha cinefilů, godardofilů a lemépris-filů. Úžasná kamera, hudba, můj oblíbenec Piccoli, Bardotka mě nikdy moc nebrala - ale ok, je to kultovní osoba, sebeuvědomělost filmu tisíckrát jinak atd. Objektivně je to téměř dokonale udělané, ale subjektivně tomu nedokážu podlehnout, aniž bych lhal sám sobě. To bych pak samozřejmě sám sebou musel pohrdat :). Přesto zatím asi nejlepší Godard. (22.11.2013)

Pro tuctového diváka se toho zde na první pohled moc neděje. Camille (v podání femme fatale Brigitte Bardot) je z neznámého důvodu naštvaná na jejího manžela Paula, kterému se v závislosti na vztahu s ní mění múza, tj. chuť na psaní scénáře. Postavy tu tak nějak pochodují, mluví, občas přejdou do jiné lokace a zase pochodují a mluví a mluví. Jenže proč si stěžovat, když to úplně stačí? Godardovi se i na tak malém prostoru daří vybudovat zajímavé drama o ... pohrdání. K tomu využívá mj. i netradiční kamery, kde se mi líbila zejména technika dialogu, kdy se kamera pozvolna posouvá přímo mezi dvěma aktéry, nikoliv okamžité prostřihy na obličej. Je záhodno také říct, že hlavní hrdina Paul má na zakázku psát scénář na téma Odysseie, antické tragédie. Tento příběh na pozadí je jakousi analogií i pro příběh samotného filmu, kdy nám tragédie pomůže pochopit motiv onoho pohrdání, opět ve formě dialogů. Jedním takovým "prostředníkem" je i Fritz Lang, který tu asi ani nehraje, ale prostě je Fritz Lang, režisér oné Odysseie - každopádně zajímavá postava. Stejně jako Odysseia pak film končí tragicky. Artová nuda? Já tomu říkám zajímavý film pro trpělivé. 3,5*. (16.11.2008)

Filozofický film o končiacej láske ako v príbehu Odysea a Penelopy, čo je film, ktorého natáčanie sledujeme. Celé filozofovanie našťastie skrášľuje nahý zadok, nohy a chrbát Brigitte Bardot, ktorý sa objavuje nielen sporadicky, ale dosť často a filmová postava Kamily si to všetko rada nechá obdivovať a vychvaľovať. Postavy sa rozplývajú v dlhých nikam nevedúcich dialógoch, hlavne v novom byte, všetko je plné symboliky, ale u mňa to veľmi nefunguje. Žiarlivosť v manželovi sa jej napriek všetkej snahe vyvolať nepodarí a tak je koniec tragický, napriek prítomnosti pištole, celkom iným spôsobom, ako by som očakával. (11.8.2013) –––– Na druhýkrát som v tej francúzskej novej vlne videl aj niečo viac ako hádky vzájomne si odcudzených manželov. Pre plné pochopenie ale asi budem musieť ešte trochu dospieť. (22.4.2018) (11.08.2013)