Pohrdání

Film o sváru mezi nesamozřejmostí a setrvačností. Ostatek jsou jenom symptomy a akcidenty. Což se někomu líbí a někomu vůbec ne. Jenže dílo některých autorů vstřebáte pouze a jedině v raném věku. Čili: Kdyby mi bylo 16 — 17, jsem bezmezně nadšena a existenciálně rozedrána. Dnes vidím především obrovskou dávku tvůrčí poctivosti. (26.01.2012)

Filozofický film o končiacej láske ako v príbehu Odysea a Penelopy, čo je film, ktorého natáčanie sledujeme. Celé filozofovanie našťastie skrášľuje nahý zadok, nohy a chrbát Brigitte Bardot, ktorý sa objavuje nielen sporadicky, ale dosť často a filmová postava Kamily si to všetko rada nechá obdivovať a vychvaľovať. Postavy sa rozplývajú v dlhých nikam nevedúcich dialógoch, hlavne v novom byte, všetko je plné symboliky, ale u mňa to veľmi nefunguje. Žiarlivosť v manželovi sa jej napriek všetkej snahe vyvolať nepodarí a tak je koniec tragický, napriek prítomnosti pištole, celkom iným spôsobom, ako by som očakával. (11.8.2013) –––– Na druhýkrát som v tej francúzskej novej vlne videl aj niečo viac ako hádky vzájomne si odcudzených manželov. Pre plné pochopenie ale asi budem musieť ešte trochu dospieť. (22.4.2018) (11.08.2013)

....a ve vedlejší roli ikonická Casa Malaparte! (19.02.2014)

Film mě velmi přijemně překvapil. Uchytil mě už samotnými originálními úvodními titulky, převedl přes odyseovské/á stylizace/dobrodružství a vyplivl až na samotném tragickém konci před Ithakou. (31.10.2010)

Godardovec už asi nebudu. (16.10.2023)

Oficiální text distributora psal nejspíš člověk, který se vyzná ve filmu asi jako můj praprapraprapraděd, který zemřel v roce 1885. Paul totiž není ani tak filmař, jako spíš spisovatel. Klesající respekt své dosud milující ženy neztrácí ani tak se stoupající kariérou a s úrovní filmů, ke kterým píše scénáře. Je to spíše tím, jak málo projevuje svobodnou vůli a tím, s jakými lidmi na filmu spolupracuje (těch důvodů by se našlo víc). Hudba byla příliš sentimentální, stejně jako Godard, jemuž vzkazuji: Nebuď tak sentimentální, každou vteřinu někdo vybouchne. V průběhu filmu se Godard taky dost opakuje. Největším kladem tak je Fritz Lang, se kterým muselo být hodně obohacující spolupracovat. (06.02.2009)

04. 03. 2012 (67.); BB není B. Bardot, ale B. Brecht (05.03.2012)

Mizerné hledání paralely k Odysey, plytký a nezajímavý děj, který se naštěstí vměstnal pod dvě hodiny vs líbivý hudební doprovod a hlavně BB, která v každé druhé scéně ukazuje zadeček. Vím, že na tohle mě ani Brigitte podruhé nenaláká. (15.10.2011)

Godardova kamera zabírá diváka na začátku a konci. Je to Váš život. Nebo by alespoň mohl být - pojednává totiž o životních momentech, kdy třeba i jednou větou něco pokazíte a nemusíte už dostat druhou šanci. G. skvěle zachytil odcizení ve vztahu postav B.Bardot a M.Piccoliho od úžasné intimní scény (líbil se mi "střih" pomocí změn světel) přes lhaní z milosti, ke vzájemné nechuti až po definitivní rozloučení. To vše okořenilo prostředí filmu, ona divadelnost, linie příběhu Odysseai a nahatá hlavní protagonistka. 9/10. (11.10.2012)

Oslnivá BB. Zajímavá architektura. Povedená hudba. To je jediné pozitivní, co o tom filmu můžu říct. Jinak nuda, nuda, nuda. Dlouhé předlouhé záběry, nesmyslný střih, podivné dialogy. (27.12.2006)

Neskutečně filmařsky vystavěný film o jednom manželství a natáčení filmu Odyssea. Opravdová nádhera. (27.02.2012)

Kdyby to nebyl tzv. artový film, tak bych řekl – jalový scénář, podle kterého hlavní postavy (ne, lidé, ale postavy) buď mlčí, nebo naopak hluboce plkají, jejich chování je poněkud podivné (čemuž se nelze divit), o ději se nedá mluvit, ale on to je artový film :-) p.s. body hlavně za krásnou hudbu a možnost podívat se do Malaparteovy vily na Capri. (02.02.2012)

Jednoduchý příběh hrající si na něco více, spoléhá hlavně na krásnou a odhalenou Bardot. Potěšila mě účast Langa. (17.07.2012)

Kniha i film jsou nudné nastejno. Z jalového námětu se režisérovi nepodařilo dostat aspoň o něco méně jalovější film. Veškerá dramatičnost tu vyjde naprázdno. Tvůrci se to patrně snažili zachránit dost dramatickou hudbou, nebo opalující se Bardot, ale byl to záchranný kruh, ne člun. Nekonečné rozhovory typu...máš mě ráda? - ne, nemám tě ráda. - tak mi řekni, proč mě nemáš ráda. - neřeknu, jelikož tě nemám ráda...mě opravdu nezaujaly. Mlít o lásce je deset tisíckrát horší než jednu špatnou lásku prožívat...bez keců. (04.12.2012)

S Godardem to mám jednou tak a podruhé onak. Je ale pravdou, že filmy z jeho raného období 60. let mě vždy bavili. A nejinak je tomu i u Pohrdání. Godard tradičně používá dlouhé záběry bez střihu, řadu symbolů, komorní prostředí, dlouhé dialogy v jedné lokaci (dialog v bytě trvá 34 minut). Toto vztahové drama mezi krásnou a pohrdavou Bardot a pohrdaným Piccolim jsem si skutečně užil. (08.01.2017)

Film, který ve mě dlouho rezonoval, ale co mě dostalo snad ještě víc byla hudba.. pro mě nejkrásnější hudební podkres "Theme De Camille" se objevil ještě ve filmu Casino a tato melodie zněla i během retrospektivní výstavy k 75. výročí Brigitte Bardot v Paříži.. (23.07.2018)

Už kniha jakoby pracovala s filmovou verzí - nejen, že jsou postavy filmaři, ale i kniha je psána způsobem, který umožňuje celkem snadno ji jednoduše převést. Godard ale činí mnohem více. Předlohu přepracoval a doplnil originálně, vkusně a v naprostém souladu s jejím celkovým laděním a duchem. Knihu i film mohu velmi doporučit, ovšem pouze v tomto pořadí. Sám si nejsem jist, kolik bych z filmu měl, kdybych knihu neznal. Velmi totiž záleží na schopnosti diváka vcítit se do postav, jejichž dialogy vlastně tak moc neodhalí. Díky knize jsem mohl nahlédnout do Paulova nitra a takřka zcela se s ním a jeho osudem ztotožnit. Jak jsem naznačil, u filmu mi tento vztah zůstal dostal trochu jiný pohled. Jediná škoda je, že ve filmu chybí velmi důležitá závěrečná scéna, která celou knihu posunula na ještě vyšší level a přímo si říkala o zfilmování. Pak by možná i slza zkanula. (20.06.2013)

Sexbomba šedesátých let BB (s holou prdelkou) a zaprodaný scénárista ráno milující se, v odpoledni láska ta tam odlétlá. Režisér resignující na své ideály a jak jinak prachatý ne-kulturní producent. Zabaleno do prosluněného milionářského Capri s milionářskou vilou na skalisku trčící, nebyli pro mne tím pravým ořechovým (i když Capri je krásný ostrov protkaný tajů plnými jeskyněmi a legendami). Nejsympatičtější postava Fritz Lang (představitel režiséra) mi silně připomínal Oldřicha Nového a zasloužil se o 5 čísel navíc...40 % (17.06.2015)

V knižní předloze má jeden literát doladit scénář filmové adaptace Homérovy Odyssey k plné spokojenosti producenta. Ten bych chtěl natočit nabubřelý velkofilm (možná něco ve stylu Kleopatry, jež byla uvedena ve stejném roce jako tohle), ambiciózní režisér chce psychologický film vycházející z předpokladu, že barvitá dobrodružství jsou jen manifestací podvědomí hrdiny, který se vlastně k manželce vrátit nechce. Spisovatel by rád něco, co by vystihovalo předlohu a jeho představy o antických dobách. Ve filmu se o záměrech těch tří tolik nedozvíme a to, co se dozvíme, odpovídá knize jen částečně. Jisté je, že najít použitelný kompromis bude sotva možné. Už si nevzpomínám, jak se s tím vypořádával spisovatel v knize, ale ve filmu dojde alespoň na čas na ústupky komerci či snad autoritě producenta. Navíc vztahy tvůrců zkomplikuje vznikající poměr mezi producentem a manželkou spisovatele. Vzniká z toho všeho reflexe na téma konflikt mezi uměleckým svědomím a komerčním přístupem, kterýžto konflikt se prolíná s manželskou krizí... Osobitý režisér  J.L. Godard si tu samozřejmě neodpustil své sklony k experimentování a sofistikovaný smysl pro humor, např. jej k jeho nelibosti nutila smlouva vložit pár záběrů s nahou B. Bardot. Užitím jistého "šaškování" s barevnými filtry se alespoň pokusil jakýkoli erotický náboj těch záběrů zcela eliminovat. V knize se jako postava vyskytuje proslulý režisér Fritz Lang a ve filmu si tento pán skutečně zahrál sám sebe. Záběry, které měl ve filmu natočit F.L., pro tenhle film údajně skutečně natočil, i když vypadají jako by je natočil sám Godard. Ještě jsem si při nich vzpomněl na Sergeje Paradžanova. V jedné scéně arogantní producent říká, "když slyším kultura, vytahuji šekovou knížku." Což by se dalo chápat jako Godardovo naznačení (s jistou nadsázkou), že komerce je podobný hnus jako nacismus. Jinde týž producent ve stylizovaném záchvatu vzteku mrští kotoučem s filmovým pásem a dostává se při tom do podobné polohy jako slavná antická socha Diskobolos. Režisér mu na to říká, "vida, už se vciťujete do antické kultury." Negativní zobrazení producenta (v knize to byl Ital, ve filmu Američan) mi bylo sympatické, ale je zde poněkud stylizováno a poetizováno (což samozřejmě sedí k tomuhle stylu). V reálu bude protivnost arogantních ziskuchtivců, pohrdajících něčím jako umělecké svědomí, z řad hollywoodských papalášů jistě sušší a méně poetická. Film trochu pokulhává, pokud jde o emoční stránku. Zatímco v knize je závěrečná tragédie velmi zdrcující, ve filmu jsem nějakou emoci sotva postřehl. Záměr filmu byl sice poněkud jiný, ale nějak mi připadá, že Godard by neuměl emotivně působivou scénu, ani kdyby chtěl... (24.04.2023)

skvělá vila Malaparte a skvělá Bardottka, jinak nic zajímavýho (05.10.2008)