Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Silné téma, debilní scénář, neschopná režie. Téma pravdy a lži, zvláště v kontextu mocenské zvůle a totality, bylo v prvních letech po listopadu hodně in. Očividně tak in, že po něm měly potřebu sáhnout i úplně neschopná scénaristka a stará režisérská rutinérka bez talentu. Vznikla tak jedna z nejzoufalejších studiových pohádek, co jsem kdy viděl, kterou nezachrání ani to, že herecky je celkem v pořádku. ()
Slabý pokus o silné poselství. Už jen skutečnost, že královna se ukrývá v klášteře, ukazuje na to, kdo měl být dětem předkládán jako strážce pravdy pro nové časy. "O tom, co bylo, rozhoduje církev svatá." ()
Král přikáže, aby všichni lhali a pak se poněkud diví, když ani jeho dcera zrozená z rosy a petržele (být královnou, vím přesně, kam mu za tuhle lež petržel narvat) neříká pravdu. Jak ovšem lež souvisí se schvalováním podvodů na trzích a vlastně ve všem, je z hlediska fungování trhu záhada větší, než řízené hospodářství. Další záhada je, jak se černovlasé královně mohla narodit chemlon blond dcera. Poněkud schématické, ale nesympatické postavy jsou nesympatické takovým okouzlujícím způsobem, zrádce je na facku či na odstřel, jak tak zrádci bývají, ale je pochopitelný a politováníhodný, sympatické postavy jsou sympatické, v případě princezny přes její nebetyčnou tupost, bez výhrad. Pravdou však je, že napálit pravdu bez příkras není za všech okolností zrovna to nejlepší. ()
Klasicka nedelni pohadka z ct1. Nakonec nebyla ani tak zla, jak se na zacatku tvarila. Princezna byla velmi sympaticka a Jan tez. Kralovna je jasna a kral byl sice nesympaticky, ale to byl jeho ucel, takze dobre zahrane. Tema je pravdive, coz je dulezite. V levnych pohadkach zalezi predevsim na deji. To pribeh sam musi pohadku vyzdvihnout, kdyz kvalita vypravy to neudela. Ovsem do nebeske vyse tuhle pohadku ani ten dej nevyzdvihl, ale spatne to vazne neni. Tak nejak normalni nedelni pohadka na vytraveni obeda a lehke podrimovani. ()
Zbytečně zdlouhavý příběh, kde řada herců kdovíproč hraje křoví (Jakoubková, Geprtová), a kde sice téma je zajímavé, ale nepodařilo se ho konzistentně zpracovat. Protože občas musíte říkat pravdu, takže neustálé lhaní je pitomost. Pokud by to bylo postaveno na premise předstírání, balamucení a lhaní jen v určitém kontextu, třeba při prodeji výrobků nebo při státnických rozhodnutích, je ta satira jasná. Ale proč by se mělo tvrdit, že růže nevoní? Co z toho? (Mimochodem, výkon Gabriely Filippi je naprosto tragický a její afektovanost na budku) Navíc se do toho ještě vetře téma závisti a poněkud neústrojně i labyrint (kým, kdy, proč postavený?). Takže z toho vznikne drsný mišmaš, z něhož jsem si odnesl jen neustálé sestřelování hrdliček z oblohy. ()
"Láska je nesmysl.. Všichni to říkají.." ()
Zvláštní pohádka, která mi zrovna nesedla, tak jak jsem si představovala, ale to se nedá nic dělat. Za pravdu je potřeba bojovat. Kam bychom došli, kdybychom byli jenom prolhaní a nakonec tomu všemu uvěřili. Pravda je těžší než lež. Proto musí být lež spravedlivě potrestána. Takže je tu velké poučení. Král v podání Aloise Švehlíka byl hrozně nesympatický. ()
Průměrně ztvárněná pohádka s obstojnými výkony ( zvláště HŠ a SS ). Nejvíce jsem ocenil téma hledání pravdy. Což mě vede k smutné poznámce, že dnes většina lidí na hledání pravdy - a to zvláště v těch nejdůležitějších otázkách - zcela rezignovala. Nemluvě o tom kdo by se pro Pravdu dokázal obětovat... P.S. Pavel Anděl v miniroli šejdíře. ()
Vůbec ne špatné. Pokud přistoupíte na hru, dostane se vám paralely s jakýmkoli totalitním režimem, které jsou prostě dlouhodobě neudržitelné. Pro děti spíš informace, že lhát se nemá, protože má krátké a vratké nohy. Bohužel na vratkých nohách stojí i scénář. Některé nelogičnosti bijí do očí (nákupy na trhu). Princezna je spíš naivní než přímo pitomá, prostě podstoupila kvalitní vymytí mozku. Objekt lásky mi paradoxně přišel mnohem naivnější. Král normálně nesympatický, jak se u záporné postavy snad předpokládá. Nejzajímavější postavu nakonec hraje Skopal. Konec to trochu zabil, protože s takovou mohla královna triumfálně nakráčet zpátky již před lety. K víkendovému obědu - proč ne. ()
Pro děti tato pohádka o tom, jak chutná moc a zrada není, ale dospělého může zaujmout. Výborný herecký výkon v roli despotického krále, který si hraje na pravdu, si vychutnal Alois Švehlík a předvedl parádní výkon. Zrádného přítele si také s velkou chutí střihl Svatopluk Skopal. Dobro zde nemělo tak silné hráče, přesto samozřejmě musí vyhrát. I když tentokrát to bude jen o prsa. Hudba: Ladislav Simon ()
Hra lží, lstí a úskoků a cesta za pravdou a láskou. Kusová záležitost s kupou televizních nedostatků, která ale přesto svou vážností a soustředěností na téma boduje. Dobová, polistopadová aktualizace je patrná ale nijak rušivě vtíravá. ()
Papundeklova televizni pohadka s temer orwellovskou naladou...temne, zajimave. P.S.: Hana Igonda Ševčíková ma opravdu zvlastni barvu oci... 3+ ()
Svatopluk Skopal byl perfektní. Jinak pohádka stojí celkově za veliké nic. Respektive je tak na jednou pokoukání se, ale dál už nic. ()
Československá pohádka, jež se vyznačuje těžce nevlídnou atmosférou a depresivním pojetím. V království, kde vládne zlý král A. Švehlík, je zakázáno mluvit pravdu a kdo neuposlechne, je zavřen do tajemného labyrintu. Pozdější záběry z tohoto temného bludiště spolu s beznadějně šílenými výkřiky uvězněných tvoří dosti expresivní scénu, jež nevím, zda je vhodna pro děti. Herecké výkony démonického J. Schwarze, zrádce Hrona (S. Skopal), světa neznalé H. Ševčíkové či němé chůvy J. Březinové zcela zapadly do nastavené nepříliš povzbudivé roviny pohádky. Mohlo by se zdát, že námět by se spíše hodil pro nějaké alegorické drama o nesvobodném státu, toto pohádkové zpracování S. Simonové je však zajímavé také. Jedna z nejdepresivnější pohádek, co jsem viděl. ()
S ohledem na televizní produkci, výkony herců a temné zabarvení pohádky musím hodnotit až na tři a půl. Jen nevím, jestli děti v předškolním věku nebudou mít v hlavě z toho zmatek a těžké sny. Opak navoněnýcha cingrlátkových pohádek. Vždycky jsem měl černou duši... ()
,,Mně nebudeš lhát!“ Už úvodní premisa dávala tušit problémy. Království, kde musí všichni lhát z rozkazu zlého krále, je prostě ptákovina. Pak se sám král diví, že mu jeho dcera neříká pravdu! Ono to asi má ambice nastínit divákům totalitní dobu, ale je to pak pohádka i pro děti? Skřípající logiku bohužel doprovází i chatrné zpracování, které je i na studiové pohádky špatné. Postavy mi byli taktéž vesměs nesympatické. Princezna byla hloupá jak ředkev, král měl evidentně problémy s taktizováním, hlavní hrdina vypadal jak bezdomovec. K tomu všemu je ještě pohádka hrozně depresivní a temná, no rozhodně to nebylo příjemné pokoukání. ()
Tohle je opravdu hrozná pohádka. Natočená pár let po revoluci bych řekl, že si filmaři do pohádkového příběhu střihli dobu komunismu a její konec. Kdyby ale král nevstoupil sám do labyrintu, pravděpodobně by vládl i dál. Ale vlastně i tohle se dá říct o konci rudých. Je to neskutečně nezáživný a nudný příběh. Víc o politice jednoho krále než o přátelství či lásce. Podprůměrný je jak scénář, tak hudba i dekorace. ()
Pokud by tato hra byla uvedena jako historická záležitost pro dospělé, hodnotil bych třemi body, tedy 50%, avšak tento film měl být pohádkou (tedy zejména pro děti), což v žádném případě kvůli své ponurosti a brutálnosti není, proto dávám za morální myšlenku o pravdě vs. lži a za dobré herecké výkony symbolickou jednu hvězdu. ()
zřejmě taková polistopadová agitka (prolhané království = ČSSR), no neni to úplně špatný, ale... ()
Tak celé to bylo velmi podivné, snažilo se to o poselství, že pravda zvítězí nad lží, ale kdyby ten diktátorský král nevlezl do labyrintu a královna náhle neprozřela, jak jí poradila dosud němá chůva, prostě najednou se vše obrátilo, ale proč se tak stalo to se nikdo nedoví. V podstatě nesmyslný konec. ()