Procitnutí v Garden State

Nevím, jak vyjádřit svoje pocity z tohoto filmu. Na jednu stranu mě pobavil, zasáhl a obměkčil, ale na druhou jsem se trochu nudila a taky mi určité pasáže lezly krkem. Zach Braff je rozhodně zajímavá osobnost, ale docela mě vytáčelo, jak byl až moc tichý a laxní a Natalie Portman byla oproti němu zas až příliš - otravně ukecaná, ale oba mě něčím zaujaly, oba měli zajímavé role a zahráli je skvěle. Doprovodná hudba byla skvělá, samé pecky. Bylo zde hodně super scének v zajímavém prostředí, ale podle mě převažovaly ty slabší. (13.04.2012)

Moc příjemná příležitost, která nespadne do klišé romantických sladáků ani se netváří jako skutečné drama. Cesta mladého hrdiny je s úsměvy lemována všemi možnými příhodami od nadrženého psa až po krásně ulhanou Natalii Portman, která ma malý hřbitov rodiných mazlíčku na své zahradě. Traumata, problémy a všechno kolo hlavního hrdiny se nám rychle stane blízkým a mi mu začneme fandit. Jeho někdy až tupost je pro mě osobně příjemná a není naštěstí tažena do extrémů. Výkon Natalie Portman(Amidala forever) je moc příjemný a ta holka je fakt moc dobrá:). (10.03.2006)

Na tenhle snímeček jsem se neskutečným způsobem těšil. Ale protože tenhle rok jsem byl ze spousty filmů zklamanej, připravoval jsem se psychicky na nejhorší. Moje obavy ovšem opadly při prvním záběru na Natalii Portman. Už dlouho jsem ji chtěl vidět v nějaký střeštěný roli a tady se opravdu vyřádila. Chtěl bych ale upozornit lidi, kteří nejsou moc na dlouhé dialogy,aby se tomuhle filmu vyhnuli, protože těch je tady požehnaně. Naštěstí ale nenudí a vy si i odnesete ponaučení (ten Zach Braff má neskutečnou slovní zásobu). I love Natalie Portman- I love Coldplay- I love this movie. Křičící scéna RULEZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ (13.06.2007)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

Já se bez mučení přiznám, že jsem se závěrečných titulků nedočkala, protože mě hledání smyslu života jednoho emocionálního kripla unudilo do kómatu zhruba po hodině. Všechny postavy ve filmu mi byly víceméně nesympatické, nebo mě prdečně nezajímaly. Třeba taková princezna Amidala, co měla být nejroztomilejší hrdinkou "Garden State", mě jakýmsi obtížně definovatelným způsobem srala (chyba je na mé straně přijímače). Zach Braff mě sral zcela definovatelným způsobem - mohla za to ta jeho věčně tupě vypoulená očka. Nevím, zda šlo o herecký záměr, nebo prostě takhle blbě vypadá imrvére. Šoupnu do hodnocení průměr a je mi plně u mého celulitického pozadí, jestli závěrečnou třetinu někdy uvidím nebo ne. Prostě s tímto filmem nejsem psychicky kompatibilní, basta. 50% (03.05.2011)