Perličky na dně

Manifest československé vlny v podobě pěti povídek od Bohumila Hrabala na mě nijak výrazně nezapůsobil. Možná je to kvůli samotné předloze, nebo možná kvůli různým režisérským pojetím, ale v hlavě mi utkvěl nejvíce Dům radosti Evalda Schorma a poté Romance Jaromila Jireše. Zbylé tři povídky mě svým příběhem a zpracováním nijak nezaujaly. Dům radosti má nejvýraznější hudební složku a jeho postavičky jsou nejbizarnější v porovnání s ostatními a Romance mi přišla nejvíce atraktivní svým příběhem. Zkrátka film, který mě z velké části minul svým účinkem. (08.06.2013)

Strašně mi vadilo, jak je to pohromadě a jela jedna povídka za druhou. Vidět to rozsekaně, každou zvlášť, ve svůj vlastní okamžik, určitě by jednotlivě dopadly lépe, než takhle v celku. Bavily mě jen první dvě povídky a ta poslední, ta si nejvíce. Třetí a čtvrtá nic moc, ale uškodilo jim nejvíce asi to, že právě byly součástí, středem, jednoho celku. (24.11.2012)

Smrt pana Baltazara (****) nezapře Menzelův rukopis. Je hrabalovsky hravá, zachovává styl autorových dialogů, nabízí zajímavé střihové sekvence a zavádí pojem filmového pábitelství. Slovo "filmového" je velmi důležité: Menzel jako největší adaptátor mistra Hrabala. Svými snímky určil estetiku převodu onoho "pábitelství" na stříbrné plátno. Jakýkoli jiný pohled bude, domnívám se, odsouzen k odvržení jako nevěrný (nebo nevěrohodný?). Scénami s motocyklisty v zákrutách dráhy jasně předznamenává lyrické pasáže svých dalších filmových převodů. I Němcovi Podvodníci (****) korespondují s budoucím autorským stylem, který je oproti jeho souputníkům mnohem drsnější a komornější, zaměřený na postavy. Dokonce i při práci s Hrabalovými lehkonohými dialogy, dokázal vytěžit dřeň lidské bolesti stárnutí a blížící se smrti. Dům radosti (****) je asi nejdivočejší povídkou, která se zřejmým způsobem odchyluje jak od Hrabalových dialogů, tak i stylově od ostatních snímků Perliček. Šílené a místy velmi vtipné. Ukazují se tu také limity využívání neherců, které zpopularizoval neorealismus, a sice že pokud je chceme využít, musí jim být alespoň rozumět, když mluví. Chytilová se v Automatu svět (****) projevila především jako experimentátorka a důsledná popiratelka tradičního způsobu vizuálního vyprávění složeného ze záběrů a protizáběrů, důrazu na nosné postavy vyprávění a synchronizace dialogu se záběrem na mluvčího. U této povídky je mimochodem velmi zajímavé srovnání s autobiografickou novelou (a její adaptací) Něžný barbar. Jako předobraz hlavního hrdiny poznáváme bezpečně Vladimíra Boudníka. A konečně, Jirešova Romance (****) je asi nejlepším zachycením hrabalovské poetiky z celého cyklu a to nejen v rovině motivické, ale hlavně v dialozích. V podstatě, kdybych neměl dopředu žádné informace, neváhal bych ani chvíli a za autora označil Menzela. Jedná se taky asi o jediný "normální" příspěvek do jinak velmi nediváckého povídkového filmu. Nediváckost však rozhodně není míněna jako výtka. Naopak, Perličky skvěle shrnují dravost a chuť převrátit kinematografii vzhůru nohama, která byla blízká celé generaci nové vlny. Avantgardisté počátku minulého století byly toho názoru, že umění je třeba zapálit a nechat shořet do základů, aby bylo možné postavit nové. Což je vůle, která současné generaci filmařů chybí. (15.10.2010)

Jestli to má nějakou uměleckou hodnotu, tak ji v tom prostě neumím najít. Fakt je, že jsem u dvou povídek málem usnula a u jedné se mi to povedlo, naštěstí (?) mě soused probudil, takže jsem to mohla s "chutí" dokoukat. Ale štěstí opravdu bylo, že poslední povídka byla opravdu dobrá; za ni lepší 2*. (18.03.2010)

Hrabalove knihy mám rád, ale na vymenovanie dobrých filmov, ktoré vznikli podľa jeho predlôh mi bohato postačí jedna ruka. Ale už samotný fakt, že nejaké výborné filmy sa podarilo nakrútiť popiera výhovorku, že Hrabal je nesfilmovateľný. Skôr je veľmi ťažko sfilmovateľný a kto sa snaží o jeho doslovný prepis neuspeje. V tomto filme sa o filmovú transkripciu pokúsilo päť význačných novovlnných režisérov a uspeli iba minimálne. Poviedkový film by mal mať niečo zjednocujúce, spoločné a v tomto prípade je to iba Hrabalovo meno. Aj keď som film videl opakovane, nemal som z neho dobrý pocit. Nikdy nemám dobrý pocit z filmov, na ktorých je vidno, že slúžia iba egu ich tvorcov a kašlú na diváka. A myslím si, že zvukára mali rovno z premiéry odviezť do väzenia. (05.09.2015)