Sedmikrásky

Chytilová se s ničím nepárala a v uvolněné atmosféře šedesátých let stvořila Sedmikrásky, dílo komplexní, báječně inovativní a barvité. Feministicky orientovaná kinematografie pro mě není zrovna lákadlo, ale tato forma individuality a rebelantství, jakou režisérka svým hrdinkám vnukla, je kouzelná. Míchanice montáží, vizuálních triků a všelijakých experimentů jakoby přímo brojila proti zpátečnickým zatuchlým socialistickým konvencím. Volně propojené scény čistě "ženského" blbnutí a manipulace různými důvěřivými gentlemany lze zase označit za kopanec do rozkroku všem těm maskulinním papalášům, co při natáčení kritizovali nedostatek třídní uvědomělosti. Pak už zbývalo nechat slečinky pošlapat honosné plody práce a oheň je na střeše. Pětiletá odmlka, jakou svého času zakusil i Jan Menzel, budiž dokonalým příkladem, jak se za komančů trestal pokrok. (15.10.2011)

Dve skazené sestry vďaka časovým, územným a charakterovým zahrávaním si, prejavujú bezprostredný, navonok možno latentný,fantazíjny a pohŕdavý prístup k všetkému ostatnému. Som z tých, ktorí vítajú rôznorodé či diferenciálne remeselné prostriedky na vyjadrenie trefnosti momentov a výstižnosti odlišnej atmosféry. Všetko, čo som videl určite slúži k širokospektrálnym metaforickým vyjadreniam. Sedmokrásky totižto disponujú množstvom úchvatných hypnotických záberov a ich myšlienkové hranice sú neobmedzené. Chytilová si vyskúšala exotické filmárske postupy, ich kontrast medzi reálnymi scénami, ale predsa len cítiť, že rozhodne nepatrí medzi "najinteligentnejších experimentárov" filmovej vedy. Keby mám toto podobenstvo definovať k niektorým iným dielam, vybral by som predovšetkým exaktný, ale kvalitatívne plochší mix Persony X Valérie a týždeň divov. (03.02.2014)

Chytilovej sa podarilo natočiť pre niekoho mnohoznačný, pre druhého zase prázdny umelecký film bez deja, s prvkami surrealizmu, plného anarchie a s nestráviteľnými hrdinkami, ktorý má napriek všetkému spomenutému výborné tempo a rýchlo odsýpa. Toto dosiahnuť je myslím skoro až zázrak. Symbolika a metafory tu sú pospomínané, ja by som snáď len ten feminizmus tu zobrazený nebral až tak smrteľne vážne. Hlavne, že sú Márie skutočne šťastné. Pre mňa budú pomerne nadčasové Sedmikrásky navždy filmom anarchistickým a nie feministickým. A možno viac výtvarným dielom, ako hraným filmom. (03.02.2014)

Zajímavý experiment, ovšem sledovatelný jen se srovnatelným množstvím psychotropních látek. Nesouhlasím s tím, že by message podobenství byla obtížně vysledovatelná. Ovšem je pravda, že Hames se ve své knize zabývá kritikou konzumu v Sedmikráskách tak důkladně, že nevím, jestli nejsem ovlivněný. Naopak moje výtka směřuje k prvoplánovitosti a jednoduchosti zprávy, kterou film vysílá oproti stylu, jakým je natočen. Fabule je hloupá a podrývající snahu o cokoli hlubšího. Dovedu si představit, že s dostatkem marihuany to ale může být zábavný párty film. Ale když už bych chtěl za tímhle účelem vytáhnout nějaký snímek nové vlny, raději bych sáhl po Valérii a týdnu divů. A doporučuju Shadwellův komentář, jeho úvaha o novovlných postupech je minimálně podnětná. (01.03.2011)

No...Věra jednoduše strčila do kapsy všechny své spolužáky z FAMU. Jediným konkurentem, na poli originálního absurdna, pro mě zůstává Evald Schorm, se svou povídkou Dům radosti. Chytilová vidí (nejen) novou vlnu po svém. Přidala do toho barvu (občas), halucinogenní výjevy (jízda vlaku) a dvě naprosto nádherné a osobité bytosti, žijící zdánlivě v jiné realitě. Ztělesňují veškerou lidskou rozmařilost, sobeckost a podobné nádherné vlastnosti, které vidí kolem sebe. Když oni, tak proč ne my?? Povrchní nádhera přinášející zkázu všude tam, kde se objeví. I krásná sedmikráska může ničit. Kdo se pohoršuje nad rozšlapaným jídlem více než nad vybombardovaným městem...ale ona Vám to paní režisérka řekne sama. Tohle je filmový underground se vším všudy, dokonce i s civilizační myšlenkou!"My se, prosím, topíme...!" Volá dříve rozmazlené a zhýčkané, nyní zoufalé lidstvo...! (12.05.2012)