Vlčí bouda

„Jééé, mrkvička!“ Jako hororová parodie by Vlčí bouda fungovala docela dobře, zasmál jsem se hned několikrát…ale obávám se, že takhle film tvůrci úplně nezamýšleli. Místo seriózní žánrovky jde totiž o snad céčkový sci-fi horor pro mládež v československém hávu (vskutku zabijácká kombinace). Nejhorším na tomhle filmu jsou jednoznačně úděsné herecké výkony, které jsou trapné a směšné zároveň (snad s výjimkou Macháčka, který na rozdíl od ostatních alespoň chvílemi působí skutečně trochu démonicky a vůbec je jeho projev ze všech protagonistů nejvíc stravitelný). Záběry na sníh a led jsou neutrální, děj nudný a jediné, co působí hororově, je výborná hudba (zvuková a ruchová stránka funguje jenom místy; sem tam jsou ty pazvuky hodně mimo). A pak je docela fajn to morální poselství (škoda jen, že se ve filmu nevyvinulo ještě trochu jinak). Celkově to vidím na 2*, pro mě osobně jde o jeden z nejslabších filmů paní režisérky. „Joo, ty si přísahala na maminčinu smrt a kecala si. Za to ti maminka umře!“ – „Chá chá, máma už mi umřela. Chá chá, vidíš jaká seš blbá!“ (09.07.2014)

Tak si říkám, že Věra Chytilová viděla dnes již pozapomenutý italský snímek Penzion Edelweiss, Carpenterovu Věc, některý z tínedžerských hororů, vybrala z nich to nejzajímavější a spojila v zajímavý celek s mrazivou atmosférou... :) , no možná tomu tak nebylo. Přesto ať už spočívaly případné inspirace v čemkoliv, vidím ve Vlčí boudě stále jedno z nejoriginálnějších spojení žánrů sci-fi a hororu v takřka beztrikovém provedení, k tomu s hutným morálním poselstvím. Zatímco kdysi po prvním zhlédnutí ve mě při vzpomínce na Vlčí boudu vyvolával děsivý pocit zejména Macháčkův perfektně ztvárněný mimozemšťan „Táta“ nebo mrtvola v sněhulákovi, s každou reprízou mnohem větší důvod k zděšení shledávám v nekompromisním zrcadle lidské povahy, jaké paní režisérka tady nastavila. ,,Vy lidi, zabijáci... vraždíte po milionech! Vyhrožujete si smrtí... Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!" Trvalo mi nějaký čas, než jsem si k tomuto osobitému existenciálnímu podobenství s mrazivě strašidelnou atmosférou našel cestu a hlavně přenesl se přes jistou nechutnou pachuť, jakou ve mě dříve Vlčí bouda vyvolávala (na čemž měla značný podíl i trochu zvláštní kamera a dost vlezlé výkony všech puberťáckých neherců). Nejen závěrečná scéna, ukazující možný návod ohledně přežití ve světě naplněném zlem, spočívající v síle jednoty, vzájomného spojení a podpory, na mě pokaždé dokáže zapůsobit. V celém dění od počátku se zkouškou vlastní osobnosti a „hledání nejslabšího článku řetěze“ vnímám vysokou nadčasovost a po delší době musím tomuto filmu přidat i poslední zbývající hvězdičku. Pro mě osobně zpětně jeden ze dvou nejlepších filmů (vedle Kopytem sem, kopytem tam), jaké Věra Chytilová natočila, ke všemu zde ta atmosféra a napětí fungují opravdu po celou dobu až do konce! [95%] (16.12.2021)

Na Vlčí boudu jsem se těšila, protože Chytilová, horor, mimozemšťani, horská chata ve sněhu, to mi nějak nešlo dohromady. Kde jsou vztahy, ženské, chlapi? Ale kuš s nimi, tohle je sice úplně jiné, ovšem dost dobré. Výborně vybudovaná sugestivní atmosféra, hororové prvky, mimozemská hudba, strach, ale i naštěstí ne moc čpějící moralita. Naprosto jiná Chytilová, až vás to překvapí. Zato si ale tento film určitě zapamatujete. (03.04.2012)

Plejáda otřesných neherců ve vynikajícím československém hororu. Ambivalentní pocity mne provázely prakticky celý film, úžasná atmosféra opuštěné horské chaty, patologický Macháček a jeho poskoci, proti tomu banda naprostých debilů z pomocné školy, kteří zkurví svou tupostí i ten nejjednodušší dialog. Uvědomuju si, že to byl zřejmě záměr. Chytilová debily ráda točí, režíruje a skutečné herce tak i mnohdy vede, čert ví proč. Tento způsob práce se mi ale zdá poněkud nešťastným, asi vždy budu preferovat upravenost před přírodním bobrem. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (06.04.2015)

Když jsem ten film tenkrát viděl (coby student suchopárné matematické analýzy, pragmatik a ateista až za hrob), zneklidnily mě dvě věci. Jednak samotný film svou atmosférou a za druhé otázka, proč mě (až nechutnému realistovi), to vůbec dokázalo rozhodit sandál. A potřetí se to na mě spiklenecky zašklebilo, když jsem si po 25 letech pročítal na ČSFD naprosto rozporuplné komentáře od lidí, jejichž názory na film mě zajímají, abych konečně zjistil, jestli jsem holt divnej já nebo ten film. A stejně vím prd... Tak na tom filmu asi fakt něco bude. Jo, ale sněhuláky od té doby pro jistotu nerozhrabávám :-) (20.08.2013)