Vlčí bouda

Absolutně aherecká bída, kde by se lépe než přítomní hrála i tlupa podivně rostlých kedluben a ředkví, které by dost možná dokázali napsat i lepší scénář, kde by nebylo tolik logických kiksů a méně pokusů o znásilnění sněhové závěje. A to je více méně všechno milé protektorátní děti, sice je tu pár náznaků o jakousi atmosféru (pár záběrů v polorozpadlé horské boudě, nebo ambivalentní hudba), ovšem nepovedený pokus o téma morality a neherectví pohřbilo docela nadějné dílo hluboko pod lavinu průměrnosti. (02.10.2014)

Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (30.09.2007)

Další z kolekce filmotéky "rodiče doporučují". Vlčí bouda jsou hororový Sněženky a machři (1982). Ovšem s bandou hereckých kopyt a divné kamery. Jasně, styl je bohužel hrozný a neherci "hrají" příšerně jako v ledajakém studentském filmu. Ovšem myšlenka filmu je naprosto výborná. Resp. vyznění a tajemství celého filmu je strašně děsivé na několika úrovních a samotné finále má dost odporných momentů. Dokážu si velmi dobře představit nějaký remake s klasickou kamerou a kvalitními herci. Potom by takovýhle film mohl být hotový majstrštyk. Na zápletku filmu však hned tak nezapomenu. (62 %) (28.03.2023)

Čtyři hvězdičky za to, že u nás tak podivný film vznikl. Kamera dost děsná, příběh docela podezřelý, některé herečky a herci trochu mimo. Nakonec ale asi nebylo nijak obvyklé, aby se u nás v té době něco takového objevilo, má to silnou atmosféru, zajímavou myšlenku a pár hororových a děsivých okamžiků se tam taky najde. Rozhodně nevšední zážitek, ale v pozitivním slova smyslu. (06.08.2010)

Tak si říkám, že Věra Chytilová viděla dnes již pozapomenutý italský snímek Penzion Edelweiss, Carpenterovu Věc, některý z tínedžerských hororů, vybrala z nich to nejzajímavější a spojila v zajímavý celek s mrazivou atmosférou... :) , no možná tomu tak nebylo. Přesto ať už spočívaly případné inspirace v čemkoliv, vidím ve Vlčí boudě stále jedno z nejoriginálnějších spojení žánrů sci-fi a hororu v takřka beztrikovém provedení, k tomu s hutným morálním poselstvím. Zatímco kdysi po prvním zhlédnutí ve mě při vzpomínce na Vlčí boudu vyvolával děsivý pocit zejména Macháčkův perfektně ztvárněný mimozemšťan „Táta“ nebo mrtvola v sněhulákovi, s každou reprízou mnohem větší důvod k zděšení shledávám v nekompromisním zrcadle lidské povahy, jaké paní režisérka tady nastavila. ,,Vy lidi, zabijáci... vraždíte po milionech! Vyhrožujete si smrtí... Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!" Trvalo mi nějaký čas, než jsem si k tomuto osobitému existenciálnímu podobenství s mrazivě strašidelnou atmosférou našel cestu a hlavně přenesl se přes jistou nechutnou pachuť, jakou ve mě dříve Vlčí bouda vyvolávala (na čemž měla značný podíl i trochu zvláštní kamera a dost vlezlé výkony všech puberťáckých neherců). Nejen závěrečná scéna, ukazující možný návod ohledně přežití ve světě naplněném zlem, spočívající v síle jednoty, vzájomného spojení a podpory, na mě pokaždé dokáže zapůsobit. V celém dění od počátku se zkouškou vlastní osobnosti a „hledání nejslabšího článku řetěze“ vnímám vysokou nadčasovost a po delší době musím tomuto filmu přidat i poslední zbývající hvězdičku. Pro mě osobně zpětně jeden ze dvou nejlepších filmů (vedle Kopytem sem, kopytem tam), jaké Věra Chytilová natočila, ke všemu zde ta atmosféra a napětí fungují opravdu po celou dobu až do konce! [95%] (16.12.2021)