Hrdinný kapitán Korkorán

Vlasta Burian a jeho klasický uniformovaný hrdina na cestě do 20. století. Zatímco sledujeme eskapády současného Adama Korkorána vydávajícího se dílem náhody za zasloužilého korvetního kapitána ve výslužbě, skutečný pamětník slovutné Krieagsmariny se ocitá per plex. Takto budeme brzy sledovat i Floriána Svíčičku v Hrdinovi jedné noci, kterak z vysněného rytířského středověku procitne mezi populárními filmaři. A společně s touto formulí Burian došel určitého tvůrčího vrcholu, který byl následován téměř dvouletou pauzou v natáčení. Nyní si můžeme položit otázku, zda skutečně C. a k. maršálek či listonoš byl definitivním naplněním Burianova filmového obrazu? V jistém smyslu samozřejmě byl, leč dnes si umíme jeho filmy užít i ze širšího pohledu. V tomto případě se zásadně kochám českou verzí screen deca a jedinou prvorepublikovou rolí Heleny Tomanové. (15.02.2009)

Tenhle film nepatří ke skvostům Burianova umění, podepsal se na něm scénář i režie Miroslava Cikána a Burian musel svými průpovídkami zachraňovat celý film. Podtrhl bych však výkon Milady Smolíkové v jedné z jejích nejznámějších rolí; je škoda, že celý život zůstávala ve stínu svého manžela Františka Smolíka. Postavy prostých žen z lidu jí seděly zkrátka moc dobře. Zatímco Čeněk Šlégl si počínal se svou elegancí velmi profesionálně, totéž se už nedá říci o Jaroslavu Marvanovi, který se zachraňoval svými tiky, ani o Jiřině Štěpničkové. Z milostné zápletky ve filmu nebylo moc nic - oč lepší byly podobné scény ve filmu U pokladny stál... (ovšem až po několika letech). Přesto Burianovy gagy (jeho pedantství - viz ujetí školnímu výletu, přežblepty) si horší čtyři hvězdičky zasluhují. (11.03.2015)

Vlastu Buriana mám moc ráda, patří k mým oblíbencům, ale tady bohužel musím konstatovat, že tenhle film se vůbec nepovedl a je spíše trapný než vtipný. Místo na příběh jsem se zaměřila na řeku Vltavu, která se od natočení filmu strašně moc změnila. Vlastně se nezměnila. Teče pořád stejným směrem, ale břehy, které ji pevně svírají prošly radikálními změnami. Vlasta Burian by ta místa, kde Vltavu brázdil slavný primátor Dittrich vůbec nepoznal. (10.04.2011)

První část filmu až do příjezdu Buriana do lázní skvělá, pak tempo poněkud upadá. Film jsem viděl už kdysi, a pamatuji si, jak mě nadchla hříčka předek x zadek (od té doby jsem ve všech činnostech zásadně začátečníkem , v žádné nechci dospět ke konci. PS: Vzhledem k přílivu umírněných muslimských uprchlíků do Evropy důrazně doporučuji všem, kdo film ještě neviděli, aby tak urychleně udělali. Neboť se dá předpokládat, že tito lidé se stejnou přizpůsobivostí, s jakou např. ve Švýcarsku požadovali změnu státní vlajky (neboť je ten kříž uráží), budou u nás požadovat: a) změnu státní hymny ze Škroupovy hudby na pětiminutové ticho, neboť islám muzicírování zakazuje b) v Praze odstranění sochy sv. Václava v poloze na koni a její nahrazení sochou padesátiletého Mohameda a devítileté Aishy v poloze na koníčka c) vystřižení Buriana z tohoto snímku, neboť jméno jeho postavy uráží nejposvátnější islámskou knihu. (28.06.2015)

V podstatě jsme svědky Burianovy geniality, jelikož tento film je příkladem klasické sériové výroby ateliérů první republiky- a Vlasta, který byl prostě zrovna ve výborné formě, udělal z podprůměrného námětu veselohru. Scéna námořní bitvy, kdy korvetní kapitán Korkorán vyzve admirála slovy "pojďme na bojiště" a přesunou se k fontánce ve foyé hotelu, kde proběhne dortová bitva, to je prostě dokonalost hodná deliria tremens. Vůbec mám pocit, že film snad ani neměl scénář a čekalo se, co z Burina vypadne. A vypadlo toho na jeden film dost. Ať žije král komiků. 80% (09.01.2015)