Nebe

Tom Tykwer si po Parfume vzal opäť na mušku človeka - vraha, ako obeť plnenia vyšších ideálov, no zatiaľ čo Parfum ma priviedol do stavu úplného citového rozpoloženia, Nebo ma napriek intímnej réžii nepriviedlo do emocionálneho tranzu (neba), ale do úzkostlivého prechodu (očistca). Mužské zoskupenie presadzujúce tvrdou rukou silu zákona a v tom chaose žena ako svetlý bod, navonok nepreniknuteľná, vo vnútri poddajná. Následky za nepremyslené rozhodnutia, výčitky svedomia a snaha dosiahnuť mier v poetickom nálete citlivej kamery do útrob duše. Tešila som sa na tento film, pretože Tykwera milujem práve za to zmyselné konečné ,,odovzdanie sa" v Parfume, no Nebo je chladné ako smrť a diváka si napriek krehkému hudobného motívu získava len s veľkou námahou. Túžila som po detailnom rozbore postavy Cate Blanchett, no okrem úprimného zdesenia sa (v policajnej kancelárii) nad činom, za ktorý zaplatili nevinní ľudia, mi neponúkla nič. Je hriech nevyužiť taký bohatý potenciál. (10.06.2009)

Podprůměrný thriller, napětí může vzniknout snad jedině v momentě, zda se Philippina kamarádka bude taky vdávat. Milostné drama? No, tak to by celkem šlo. Hezky zabalené do mírně kriminálního příběhu. Pro mě je tento film spíše zklamáním, jednak jsem od Kieslowského scénáře čekala mnohem více, druhak jsem očekávala evropský film, když jsou amíci jedněmi z pěti koproducentů. Kieslowski zklamal banalitou a hamburgři začarovali ostatní producenty a vznikl skoro tuctový americký film. A podivuhodný je i český dabing. Snad aby se nám herci neunavili, dabovány jsou pouze anglické pasáže, italština si proudí v původním znění. (10.06.2012)

Závěrečný 2O-ti minutový sprint divákovo myslí byl naprosto dokonalý. Přirovnal bych ho k těm situacím, kdy přemýšlíte, zda-li to, co hodláte udělat, není kardinální blbost. Šoupete nohama: "Do háje, mám do toho jít po hlavě?". Skočíte. Možná to nevyjde podle vašich představ, ale zkusili jste to, a to je důležitý. Máte radost. Filippo a Philippa taky skočili. Do nebe. A já se při jejich činu fyzicky odhmotnil. Protože to ticho mě dorazilo. Tykwer je německý borec a jenom tak mezi řečí, našel jsem novou hvězdu, Giovanni Ribisiho! (15.11.2009)

Ok, Tykwera si píšu do seznamu režisérů, jejichž tvorbě se chci víc věnovat, jelikož tohle byl zase dost zvláštní zážitek. Stejně jako u Princezny a bojovníka mě fascinuje, že je schopný vyvolat mysteriózní atmosféru i když se za celou dobu nic mysteriózního nestane. Zajímalo by mě, kolik tam zůstalo z Kieślowského (minimálně scéna v kostele určitě), ale jestli tenhle film díky něčemu funguje a mluví k divákům přesně takovým zvláštním podání, je to především Tykwerovou režií. Pozadí událostí se zde jen krátce řekne a detaily práce mafie či Philippiny práce se nedozvíme a jsme odkázaní jen na omezené vědění. Hudba hraje ve chvílích, kde by se normálně nehodila a vždycky je to jednoduchá repetitivní melodie a nehraje ve chvílích, kdy se naopak hudba automaticky čeká. Výrazy ústředního dua jsou smířené a na jiných frekvencích než ostatních, jakoby jim byl jasný jejich úděl v celé svojí komplexnosti a zároveň mu absolutně nerozuměli (což se v Princezně a bojovníkovi projeví taky). Střihová skladba občas dřív ukáže událost, ke které dojde za chvíli, přičemž to není retrospektiva, ale prostě jen specifické "narušení" kontinuity skrze scény, o kterých nevíme, jestli jsou flashbacky nebo flashforwardy. Jasně, že by se dalo nastavovat morální otázky, na které při tak omezeném vědění není odpovědí a sem tam mi vadila symbolika svým významem bijící do očí, ale zároveň se tvářící strašně sofistikovaně (což má Princezna a bojovník taky - ty dva filmy jsou si bližší než se mi původně zdálo), jenže Tykwerova filmová řeč mě opět natolik fascinovala, že se tím ani nechci podrobněji zabývat. Jeho filmy sice nepřekypují hlubokými moudry, ale jejich výstavba je natolik svá, chytrá a pozoruhodná, že se mi nemohou nelíbit, zvlášť když mám pro tyhle divnosti slabost. A závěrečná scéna plná akce, těžkooděnců a vrtulníku, kde by divák čekal hudbu nebo výraznou zvukovou stopu, ale místo toho je celou dobu docela ticho a vyvrcholením je cca minutový záběr na nebe - to je prostě geniální. 4* (10.03.2024)

Hodnotit Nebe je hotové peklo, protože tak zvláštně dojemný a krásný příběh jsem dlouho neviděl. Co jen k němu podotknout? Tykwer je rozhodně jedním z nejkvalitnějších evropských režisérů, a to i navzdory novému Internationalu, na kterém si podle všeho chtěl vyzkoušet akčnější řemeslo... Mno, romantické filmy mu jdou určitě lépe (i taková Lola běží o život je vlastně neskutečně romantický snímek s akčními vsuvkami :-)). Giovanni Ribisi je zvláštní kluk, protože v několika málo filmech a seriálech dokazuje, jak talentovaný je to dramatický herec, jen aby si poté střihnul (dělá to napřeskáčku) roli v nějaké pitomé komedii či propadáku se slabým scénářem. Zde byl perfektní, a do jeho postavy jsem neměl problém se vžít. Jak by ne, když je tu Cate Blanchett... Ach, Kate! Nevěděl jsem, že máš tak velká prsa! Ale ne, vážně: hereččin výkon je ve snímku, počínaje nervovým zhroucením při výslechu a konče "poslední večeří", doslova úžasný, a její pocity a emoce jsou divákovi servírovány s mrazivým pocitem v zádech. Prostě se to celé povedlo, protože kromě bravurní režie je excelentní výkon dvou hlavních postav to nejdůležitější, na čem tohle nezapomenutelné drama stojí. Ale takto bych mohl pokračovat dále... atmosféra, HUDBA, střih! Nelze neudělit maximální hodnocení. (31.07.2009)