Milenec

Najmenej známy Annaudov film z toho jeho 20-ročného tvorivého obdobia, kedy každých pár rokov prišiel s nejakým prepracovaným filmovým zázrakom, dlho unikal aj mne. Keď ma konečne oblial jeho dusný orientálny senzualizmus a lenivá dekadencia neskorého kolonializmu, len som sa tak vyžíval v tom nevzrušenom tempe a vzrušenej sexualite, kde je každý záber dokonale vytieňovaným aktom alebo vťahujúcou impresiou medzivojnového Vietnamu. Réžia prvej polovice filmu je úžasne citlivá a presná, predstavitelia sú úžasní (a naozaj sexy) a atmosféra je horúca ako saigonské ulice alebo láska vášnivej tínedžerky... lenže potom sa MILENEC zasekne v stojatých vodách Mekongu - a v druhej polovici sa už nestane vlastne nič. Ani vývoj postáv, ani prehĺbenie ich psychológie alebo odhalenie pozadia, ani rozohratie rodinných drám, ani rozvinutie niektorého aspektu príbehu, súvisiaceho s rasovými či sociálnymi otázkami danej doby, času a miesta. A v takej situácií začne byť to tempo, ktorým sa príbeh sunie k nevyhnutnému záveru, smrtiace - pričom odvolávať sa na vernosť predlohe nejde, keďže tá údajne vôbec na popise erotických scén nestavia, či ich hádam ani neobsahuje... (11.01.2021)

„Tvrdé rodinné prostredie ma ešte viac zocelilo.“ Takto by vyzerali Spomienky na Afriku, keby sa Sydney Pollack pozrel do spálne Karen a Denysa. Milenec je príbeh takej silnej lásky naprieč triednymi vrstvami a rasami, až z nej zainteresovaných srdce viac bolí, než plesá (v strhujúcej ani nie 90-stranovej knižke je láska oficiálne priznaná až v posledných dvoch vetách). Francúzsky režisér Annaud (Boj o oheň, Meno ruže, Medveď) rozpráva príbeh búrlivého sexuálneho vzťahu mladučkej belošky (krehká 19-ročná Jane March) v atraktívnej, ale neľahkej ázijskej krajine, dobe a kultúre k bohatému Číňanovi (Tony Leung). Zakázaný vzťah naoko existuje iba kvôli explicitne poňatým sexuálnym scénam. Už až keď je neskoro, sú obidvaja schopní priznať, že to nebolo len o tom. Ale už je neskoro. Knižka je rovnako famózna (samozrejme o pár stupňov lepšia, ale ani filmová adaptácia sa určite nemá za čo hanbiť) a film po nej preberá všetky kľúčové nápady (kruté rodinné vzťahy, vydedený syn) + prináša niečo vlastné (erotike sa spisovateľka v románe vlastne takmer vôbec nevenovala, u Annauda je to miestami takmer porno). (04.06.2009)

Mistrně vyprávěný příběh, což cítíme až v samém závěru. V první části sledujeme rozvíjející se erotický vztah mezi asi třicetiletým bohatým Číňanem a mladičkou patnáctiletou Francouzkou z chudé rodiny. Jen škoda, že herečka je evidentně starší, pokud by ale nebyla, snadno by mohli režiséra obvinit z jistých nezákonných praktik. Děvče je moc krásné a snadno uvěříme, že na ní Číňan po několika vášnivých setkáních začne být sexuálně závislý. Erotických scén se nám v této první části shlédneme hodně a svůj název si plně zaslouží. Asi ještě nikdy jsem v normálním filmu neviděl takto názorně předváděný sex. Bravo Annaudovi za odvahu! V druhé části filmu do té doby čistě erotický vztah komplikují společenské překážky a, co je horší, láska. Číňan je vázán zvyky své kultury a musí se oženit s ženou, kterou mu vybral jeho otec. Film neodsuzuje toto východní pojetí lásky a nijak nenaznačuje, že to naše západní je jediné přirozené. Příběh se odehrává v indočíně v první polovině 20. století, Číňan je z rasových důvodů pro dívčinu rodinu nepřijatelný byť i jen jako "přítel" (skvělá je scéna v restauraci a na veselce - chudí Francouzi Číňanem sice opovrhují, ale přesto se od něho nechají pozvat a hostit a přitom ho urážejí). Závěr sice nepřináší žádný zvrat v ději; závěrečná slova však dávají celému filmu smysl a mnohý si při nich jistě vzpomene na velkou lásku, kterou již nechal za sebou. 10/10 (21.11.2005)

Souhlasím s Rob Royem. Atmosféra má s přibývajícími minutami čim dál víc děr a emocionální stránka pozvolna slábne, což jsou zásadní negativa. Jsou tu však podmanivé cool scény, teď nemyslím ty erotické, ale např. polibek přes sklo a závěrečné odplutí parníku...to jsou scény s nespornou sílou. Pro někoho lehké porno s rádoby citlivým příběhem, pro mě vcelku zajímavé potvrzení pořekadla, že srdci se nedá poroučet. (01.09.2011)

Překvapivě snímek zpracovává totéž téma, kterému se mnohem komplikovaněji a mnohem hlouběji věnuje ve svém filmu Nejhorší člověk na světě  také Joachim Trier. Jedinečné, nezaměnitelné a neopakovatelné vzácné pouto, jež vznikne mezi dvěma lidmi, je v danou chvíli rozeznáno, pochopeno a přijato jen jedním z nich, pochopitelně, už kvůli věkovému rozdílu a životní zkušenosti, se vším utrpením, bolestí a odevzdaností, která z toho plyne. A ten druhý si totéž uvědomí o chvíli, anebo mnohem později, každopádně již ale není možné vztah naplnit. Nechci snímky nikterak srovnávat, každý se věnuje úplně jiné rovině takového osudového minutí, je ale rozhodně zajímavé je usouvztažnit. ***** Mrzí mě, že tu někteří film házejí do žánru červené knihovny, je to ukvapené odsouzení Annaudova způsobu vyprávění, umění stejnou měrou jemného a mlčenlivého jako odvážného a výmluvného. *~ (17.10.2022)