Napola: Hitlerova elita

Neviem prečo ale ten zámok kde boli mladí muži vychovávaní k tomu aby zabíjali deti ( vo filme to uvidíme ) mi pripomínalo miesto kde princezná Fantaghiro, Romualdo a Tarabas bojovali proti zlu. Inak celkom zaujímavý pohľad mladého muža na vojenský výcvik, ale aj jeho následné morálne dilema a hodnoty. Musím podotknúť, že chvalabohu ma vojenčina obišla a mal som pokoj. Ale je asi utópia čakať, že ľudstvo by sa z vojen poučilo, že? Inak nechápem tu otrasnú kameru počas boxovania! ( preto dávam jednu hviezdu dole! ) (13.12.2014)

..„Budete budoucí elita tisíc let staré říše. Lidé tvoří historii, ale my jsme ti, co vytvářejí lidi“. Námitky nepřipouštějící nalejvárna a tvrdá drezúra, to je elitní nacistická střední škola Napola. „Naše doba nepotřebuje bojácné řešení, nepotřebujeme žádné flákače, ale muže, kteří ve skutečnosti něco udělají.“ Rozhodně působivý film o ideologii, pochybnosti. „pochopil jsem, že já sám jsem to zlo. Zlo, před kterým jsem chtěl zachránit svět“, vzdoru a přátelství. (16.09.2005)

Přísný podmínky byli dost dobrý, ale myslel jsem že to bude větší drama. Moc se toho za ten film nestalo, kromě toho že to bylo celý zajímavý a dobře natočený to nepopírám. Jediný co mě tak dostalo byl skok na granát to ostatní už mě tolik nezasáhlo. Víc emocí jsem si prožil u Chlapce v pruhovaném pyžamu. (10.01.2017)

MOŽNÝ SPOILERY! Téma přímo volá po hvězdičkách, ale já jich víc nedám. Co tenhle filmik u mě sráží do kolen je scénář. Je tam pár takovejch podivnejch věcí, který tak zaváněj nesmyslem, až mi v uších hvízdá. Nevím, možná naci-faši-němci dokázali všechno možný, ale zastřelit chlapa, co přeběh horizont, to snad ani oni ne. Trénovat omladinu "ledovým" způsobem, to taky těžko. No, zkrátka pro mě to ani Bousov nezachrání víc, než na tři. (31.10.2007)

Na sklonku vypuknutia najväčšieho svetového konfliktu začínajú v Nemecku vyrastať prvé elitné školy, tzv. Nationalpolitische Erziehungsanstalten, združujúce tisíce mladých Nemcov. Ich cieľom bolo vychovať a vycvičiť verných služobníkov führera a vlasti. Neboli priamo určení na potravu pre guľomety, do všetkých zasadili semienka nádeje, že z nich povstanú velitelia, generáli… Realita bola iná. V 1945- hoci Nemecko bolo dávno stratené a nacizmus takmer prekonaný- nasadili týchto sfanatizovaných a nedostatočne pripravených mladíkov do záverečných bojov. V ich radoch padol každý druhý... Áno, je jasné, že táto záležitosť je priehľadným útočením na psychiku diváka, ale aj tak mnou Napola zalomcovala. Žiadne miliónové efekty, žiadne prelievanie krvi, nijaké nonstop vybuchujúce granáty… Nič z toho nebolo potrebné (hoci asi ani nebolo možné), aby tvorcovia urobili z diváka rovnocenného účastníka filmu. Ani retrospektíva, ani rozbesnená kamera, ale v skutku obyčajný pohľad na neobyčajné veci, doplnený citlivými melódiami Angela Badalamentiho. Napola fakt pôsobí ako televízny projekt, no mne to neprekáža. Čo je na Ganselovej dráme najpôsobivejšie, to sú výkony hercov. Každý, kto dostal trochu viac priestoru, daroval svojej postave mozog i srdce, vdýchol do nej život, a tak pôvodne mŕtvy príbeh je razom z mäsa a kostí. Ťažko vyberať, ale asi najhviezdnejší je ústredný Max Riemelt, na päty mu stúpa úžasný Tom Schilling ako krehký syn nacistického veliteľa Albrecht. Príbeh 17- ročného Friedricha na mňa dojem spravil, najmä preto, že je skutočne tvrdou a nehranou kritikou jednej šialenej doby. Nemeckí chlapci neplačú... (nepríjemné nejestvujúce motto tohto filmu.) (06.02.2008)