Režie:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Jan Pivec, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Petr Haničinec, Antonín Pokorný, Antonín Hardt, Milan KlásekObsahy(1)
Na obrazovky se po letech vrací titul, který byl ve své době svou tematikou novátorský, a díky skvělému hereckému obsazení vznikl působivý herecký koncert. Režisér a autor zpracování F. Filip vybral pro hlavní postavu Johnnyho Luďka Munzara, Jana Hlaváčová vytvořila roli jeho ženy. Neméně výrazná je i figura otce, ztělesněná J. Pivcem, pro kterého to byla jeho poslední televizní role, druhého syna Pola si zahrál P. Haničinec... Příběh rozvíjí drama rodinných vztahů, otce a jeho dvou synů a na svou dobu nebývale otevřeně rozkrývá tabuizovaný problém narkomanie (jak v USA, tak u nás) i to, jak závislost na drogách zasahuje do soukromých životů rodiny i nejbližších, milovaných osob. Drama americké rodiny se odvíjí od okamžiku, kdy otec přijíždí za svými syny. Johnny byl ve válce, dlouho ležel v nemocnici, zanechal studií a právě očekává se svou ženou dítě. Jeho pracovní vyhlídky jsou nejasné, ale otec jej bezmezně obdivuje a důvěřuje mu. Otec si vlastně přijel půjčit peníze od svého druhého syna Pola, který mu je nejdříve slíbil, ale nakonec slib nesplnil. Netuší, že Polo peníze použil na to, aby zachránil svého bratra před narkomafií… Český přepis vznikl v roce 1974 podle divadelní hry amerického dramatika M. V. Gazza, která měla v New Yorku premiéru v roce 1955. (Česká televize)
(více)Recenze (33)
mladší bratříček her Tennessee Williamse a Eugena O´Neila. Perfektně zahráno hlavní čtveřicí (Munzar, Hlaváčová, Haničinec a Pivec), ale ti kankstéři jsou tam jako pěst na oko. Jednak tragicky zahraní a jednak i tragicky vystupující. Dojmy trochu nahořklé z toho poněkud rychle idylického konce a tudíž ne úplně věrohodného, stejně jako z vyznění - zdá se, že idealizovaný bratr prostě zůstane dobrým, ať už selhal jakkoli a spáchal cokoli. ()
"Jsem hadrák, tati já jsem hadrák". V okamžiku, kdy Luděk Munzar těmito slovy prozrazuje svému otci v podání Jana Pivce, že bere drogy, jsem si vzpomněl, že jsem už někdy dávno tento film určitě viděl. Ani tehdy ani teď mě nikterak výrazně nezasáhl, ač v něm hrají samí skvělí herci. Nevím, zda to bylo tím, že to herectví většiny z nich bylo místy až trošku přepjaté, nebo za to mohla poněkud delší stopáž. A v neposlední řadě platí, že téma drogové závislosti není z těch, které bych měl ve filmu v přílišné oblibě. ()
Celkem slušné takové realisticko-psychologické drama, které mě zaujalo jednak, velice napínavým dějem, zajímavou zápletkou, výraznou charakakteristiku postav a obratně napsanými dialogy, tedy se vším základním, co náleží k dobře napsané hře, navíc však svou sociální a společenskou angažovaností. V neposlední řadě pak s více než jen dobrými hereckými příležitostmi, v obdivuhodném rytmu, téměř bez hluchých míst. Ladislav Munzar, rozehrál svůj skutečný herecký koncert, a značnou část děje na sebe poutal velikou pozornost, jak přesvědčivě sehrál tu svou studii narkomana... Téměř neznatelně zrychlený dech, jakoby mimovolný pohyb ruky, roztěkaný pohled, nervózní přecházení, nesoustředěná řeč, kterou vzápětí z velkého nenadání vystřídal gejzír slov-všechny tyto charakterizační prostředky používal s jemným smyslem pro míru i v tak vypjatých scénách, jakými byli například oba abstinenční záchvaty. Avšak jak už jsem psal, nebyl to jen pan Munzar, ale i další neméně výrazné výkony podali třeba jeho žena Jana Hlaváčová a vlastní bratr Petr Haničinec. Ale také můj oblíbený Jan Pivec v poslední své televizní roli. Ten nám všem opět předvedl, něco ze svého skutečně už tehdy vyzrálého, ale také velmi spontánního a životního herectví, které patřilo ke skutečným zážitkům nejen této zdařilé inscenace. Byl to takový balzám na duši. Děkujeme mistře. ()
Československé televizní psychologické drama podle divadelní hry M. Gazza. Skvěle obsazená inscenace popisuje postupný rozklad jedné americké rodiny manželského páru Johnyho a Celie, manželova nevlastního bratra Pola a egoistického a despoticky dominantního otce. L. Munzar v roli Johnyho, těžce závislém na tvrdých drogách, z posledních sil skrývající své tajemství před blízkými, předvedl zcela výjimečný výkon, jenž se v průběhu díla stále zlepšoval, obzvláště skvěle zvládl absťákové scény. Podivné soužití v domácnosti s manželkou J. Hlaváčovou doplňoval Polo v podání P. Haničince, jenž jako jediný věděl o bratrově sebezničující závislosti a jenž ho dokonce finančně podporoval. Osobně v této věci vidím jistou nedokonalost, neboť nevěřím, že by se taková činnost dala tajit po dobu několika let, a toto jedině spatřuji na snímku poněkud nevěrohodné. Nadmíru působivou postavu sebestředného a prudkého otce, jehož návštěvy rozrušují už tak neklidnou domácí atmosféru, zahrál svým výjimečným způsobem mistr J. Pivec, pro něhož to byla poslední televizní role. Nevyhnutelné Johnyho smíření se skutečností a přiznání svého tajného počínání uspíšila trojice drogových dealerů ve složení A. Hardt, zvaný Máma, sebejistý M. Klásek a A. Pokorný, u nichž byl Johny zadlužen. Název díla pochází z otcova vyprávění o Johnyho pracovním nasazení a ambicích v mládí a tvoří tak v souvislosti s pozdějším jeho psychickým a fyzickým úpadkem zajímavý a melancholický kontrast. Velmi poutavě napsaný příběh se zdařilým stupňováním napětí spolu s perfektními, na emoce bohatými hereckými výkony a výborným závěrem vytváří z díla F. Filipa nevšední zážitek. ()
Rodinné psychologické drama o drogové závislosti, které muselo být v době svého vzniku na našich obrazovkách doslova zjevením. Značně depresivní příběh z amerického prostředí stojí na dechberoucích hereckých výkonech v podání autoritativního Jana Pivce, nervově vybičovaného Luďka Munzara, rozpolceného Petra Haničince a zoufalé Jany Hlaváčové. V zájmu větší údernosti by inscenaci prospěla kratší stopáž. (80%) ()
Galerie (15)
Zajímavosti (1)
- Poslední film Jana Pivce. (M.B)
Reklama