Dožeň, co se dá!

Sileny vedec pred strachem z jaderneho utoku se skryje se svoji manzelkou a nenarozenym synem do protiatomoveho krytu. Po dlouhych 35 letech jsou primeni vylezt na povrch a k tomuto kroku je vicemene odkazan syn Adam (ve sve roli dokonaly Brendan Fraser). Nezkazeny a naivni truhlik ma za ukol nakoupit zasoby a pri teto prilezitosti poznava uplne jiny svet nez na ktery byl zvykly vcetne zen. Jedinymi uskalimi filmy jsou pro me herecky vykon (Alicia Silverstone) a predem jasny a nalajnovany prubeh. Na vtipnosti se take mohlo pridat. 70% (29.01.2008)

Veľa krásy je okolo nás. Vieme sa z nej ešte tešiť, alebo ju už berieme ako samozrejmosť?! Nadchneme sa ešte pri pohľade na slnečnú oblohu? Sme Bohu vďačný za všetky tieto dary? Aj tieto otázky nám môžu prísť na um pri pozeraní zaujímavého filmu, ktorý vysoko vyzdvihuje hodnotu rodiny a slušnosť. ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. (26.02.2009)

"Zajímalo by mě, jestli bych mohl potkat dívku. Trochu jsem o tom přemýšlel. Jen asi posledních patnáct let.” Žít pětatřicet let s rodiči v atomovém krytu, tak by mé i jejich přežití záviselo pouze na velikosti toho krytu. Gentleman (není to ten, kdo vlastní koně) Adam to zvládl se ctí a odvážně se vydal hledat dívku svých snů. Já bych tedy na jeho místě asi nebyl příliš vybíravý, ale on má přesné požadavky - nesmí být mutant a musí být z Pasadeny. Mě to jeho dobývání Evy opravdu bavilo, ale celou tu avizovanou romantiku hravě překonal tatík krokující si nový bunkr, opilá matka pronikající výtahem na seance a samozřejmě staromódní Adam se svými kartičkami. A taky námět, protože začít poznávat svět v pětatřiceti je skutečně zdrojem spousty vtipných situací. (25.10.2016)

„Čo si robil?“ – „Pozeral som televízor. Farebný!“ Aj po rokoch rovnaká zábava ako keď som Príchod z minulosti videl prvý krát. Zásluhu na tom má okrem netredičného námentu aj trefné obsadenie, niekoľko nezabudnuteľných scén (príchod otca Calvina do "postnukleárneho" sveta) a pamätné hlášky („Prepáčte, spím prvý krát mimo domu.“ – „A koľko máte rokov?“ – „35.“). 75 % (23.04.2020)

Tradiční komediální forma s tradičním, vlastně velmi sentimentálním hodnotovým obsahem kinematografie hraného filmu generací našich dědečků a prababiček může být pekelně objevná. Zvlášť staví-li na takových "archaismech", jakými jsou úcta k rodičům, láska k lidem, vrozená slušnost, skutečná nezištnost, ale i nesmlouvavá vůle hájit dobro a nepodléhat náporu postmoderního dětinství. Přesmyčka kolem sice velmi nepravděpodobného, ale představitelného nedorozumění vzniklého za karibské krize, v níž opravdu běželo o osud této planety a jejího nevděčného lidského druhu, vytvořila klasický obrazový efekt s jeho stranovou posunutostí - co je na originále vlevo, je v zrcadle odráženo vpravo. Archaické se stává nadčasovým a knižně dospělé věrohodně vítězícím. Protože režisér Wilson dokázal udržet scénáristy i herce v uměřených mezích, z tradičního tvaru vznikla pozoruhodná komedie, jejíž děj navíc graduje natolik, že i obvyklé hollywoodské přeslazené happyendy neztrácejí na přesvědčivosti. To, co se jeví jako samozřejmé, je ve skutečnosti málo vídané a až překvapivě originální. Pocity, které si ze zhlédnutí tohoto filmu odnáší povzbuzený, spokojený divák, rovněž. (21.02.2009)