Dravé ryby

Legendární Francis Ford Coppola dal dohromady plejádu začínajících herců, z nichž každý měl v následujících letech svých pět minut slávy (a všichni postupně upadli v zapomnění s občasnými náznaky comebacků) a natočil drama z obyčejného života mladíků, kteří se nevyhýbají (spíše naopak) žádnému násilí a vždy si najdou příležitost někomu rozbít hubu nebo alespoň dumat o životě. (21.01.2012)

Vizuální a režijní bomba. Coppola je fakt velký filmař. Z toho filmu, i přes jeho černobílost, čiší neuvěřitelná živost a energie. Mladí herci jsou opravdu draví a celé to žije při těch toulkách městem, po barech a příležitostných bitkách. Hraje k tomu zvláštní, trochu dezrytmická hudba. Mickey Rourke toho legendárního přemýšlivého drsňáka zahrál skvěle, ale rozhodně netlačil na pilu. Diane Lane byla v mládí nádherná a Matt Dillon přesně vystihl všechny znaky těch frajerských "mladších bráchů." P.S. To stylizované prázdno jak tu píše Rob Roy je podle mě zcela úmyslné, protože jde právě jak správně pochopil o stísňující pocit ubíjení života na jednom místě a neschopnost udělat "něco", vypadnout ze sterotypu. Stereotyp je holt prázdný. Coppolu dělá velkým to, že zde to všechno plyne naprosto přirozeně. Ulice a ty lidi na nich jsou uvěřitelní (podobně jak třeba v DO THE RIGHT THING) kdyžto velká většina podobných předměstkých ghetto movies se snaží být přehnaně cool. (28.02.2009)

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)

Film je vizuálně slušně udělaný, krásný BW New York při západu, krásná mladá Diana Laneová, která se zjevuje na skříni v prádle, paráda. Smysl tohoto díla mě ale unikl stejně jako u Outsiders. Hlavní hrdina je dement s omezenými vyjadřovacími schopnostmi, nefachčenko jak sviňa a jediné čím se tento debílek může pochlubit jsou pěsti, nůž a možná ještě pták ale tam to taky vázne. IQ má sotva jak delfín. Vykreslen je tu jako hrdina, protože co bychom v tom NY vlastně dělali, dybysme nešpásovali. To ale není vše. Má bráchu Rourkeho, kterej jezdí na mašině třeba i do Kálifórnie, usmívá se jak teplej retardovanej a hraje pod psa jako ve všech dosavadních filmech. Vydržel jsem to přesně 38 min. (18.01.2009)

80s byly plné filmů o dětech a Coppola udělal jeden poněkud netradiční. Pojal to artově, takže film je B&W, obsahuje plno krásných/netradičních záběrů či se využívá expresionistického vizuálního vyprávění (po rozchodu odejde bývalá přítelkyně do mlhy vzpomínek). Osobně mi jsou sympatičtí i Matt Dillon a mladý Mickey Rourke, jehož frajerský úsměv mi svou nenuceností připomíná mladého Bruce Willise.  Scénář však nedosahuje takových kvalit, které by si látka žádala. Jednak to není zrovna dramaticky zacílené, ale uznávám, že je to podmíněné hlavním motivem filmu. Jestliže by však témata byla aspoň rozpracovanější a dialogy autentičtější, tak by to emocionálně fungovalo lépe a působilo by to celé dotaženěji. Takhle mě to nechalo poměrně chladným. (29.10.2023)