Jáma a kyvadlo

Poctivý kus filmařiny staré hororové školy. Žádná extáze děsu se sice nekoná, ale práce s atmosférou, napětím a stavbou filmu je víc než obstojná. Obrovský kýč v podobě záběrů na temný, děsivý hrad na kopci, za divokého příboje vln a zuřící bouřky, má málokde takové kouzlo jako tady. :)) A ten poslední záběr je výbornost. (19.08.2007)

Asi vybočuji z řady, ale potom, co jsem viděla tento film na hodině Anglo-americké literatury, nechápu, co dělá v červených barvách. Zaprvé, s Poem tohle nemá co dočinění. Zadruhé, celý scénář je psán stylem "postavička A si všimne, že je něco v nepořádku, vyběhne na chodbu, běží hradem, připojují se k ní postavičky B, C a D, všichni doběhnou na druhý konec hradu, zjistí, že nic nevyřeší, a rozejdou se" opakovaného asi tak 10x za sebou. A konečně zatřetí, výkon Vincenta Price mi rozhodně nepřišel dokonalý, spíše tragikomický. Tenhle film má (minimálně dnes) prostě blíže ke komedii než hororu. (02.03.2010)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)

765. hodnocený film: 7. film z dovolené v Tunisku: Hodně jsem se na tenhle film těšil, vzhledem k tomu, že se jedná o snímek vytvořený na základě knihy E.A. Poea. Jenomže, hodně mě zklamal. Hudba byla sice vynikající, ale film byl hodně nudný a nedával šasnci hercům se předvést. Jediné, co zachránilo celý film aspo%n částečně, to bylo posledních 20 minut, které jsem se skutečně bavil. 3* jsou možná až přespřílišným hidnicením. Tenhle film by si zasloužil remake. 3* (09.08.2009)

Nacházíme se v polovině 16. století na tajuplném starém hradě. Venku zuří bouře. Na hradě to je samá pavučina, tajná chodba, skrytá hrobka a v ní čerstvá mrtvola ... možná. A ti živí v tomhle starobylém sídle, to je taky sebranka - zejména don Nicholas Medina, jehož sehrál strhujícím způsobem Vincent Price. Bojíte se? Ne?! Já jsem se bál. Taky budete! (09.07.2009)