Klan létajících dýk

Většina filmových diváků dnes již ví, co si představit pod pojmem wu xia. Epický příběh, kde je plno Číňanů se srandovními kyblíky na hlavách, plno Číňanů vznášejících se v korunách vysokých stromů a v neposlední řadě plno úchvatných soubojových scén. Klan létajících dýk sice má tohle všechno, ale přesto se více soustředí na romantickou zápletku, které by nejvíc prospělo, kdyby byla pouhou podzápletkou. Vystavět film na podobně jednoduché a extrémně kýčovité love story chce hodně odvahy, dívat se na takový film pak zase hodně trpělivosti. Má ochota odpustit filmu veskrze nudné pasáže, kdy hlavní hrdinové vleže, vestoje či vsedě vedou filozofií nepolíbené dialogy, klesala přímo úměrně s postupným odhalováním potácivého příběhu, který po sérii zaručeně nečekaných zvratů někdy ve druhé třetině zcela rezignuje na jakýkoliv dramatický vývoj a skácí se k zemi (kdo viděl imbecilní parodii Mlčení šunek, jistě si vzpomene na její závěr). Což o to, režie je maximálně precizní, Zhang Zyi překrásná (dokonale zapadá do okolní, bezchybné přírody) a bojové scény dechberoucí, jenže sami možná uznáte, že člověk, který Hrdinu obdivoval právě kvůli nim, nebude příliš tolerantní k neoriginální, sladkobolné romanci. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, DaViD´82, k212, FateKEEPER, Morien, plagjoklas (14.07.2006)

Hrdina a Klan Létajících Dýk pro mě představují dvě rovnocenná umělecká díla. Jestli byl nějaký film blíže naplnění pojmu "pohyblivý obraz", tak jsem ho neviděl. Zatímco Hrdina si však hojně vypomáhal výpočetní technikou, Klan portrétuje vše ve skutečných barvách, ve skutečném světle, a probouzí tak neskutečné emoce. Ano, sice mě napadla úvodní věta ve stylu "jojo, když Sun'c říká: nikdy nemíchej válku a emoce, ví o čem mluví", ale úcta a pokora by mi nikdy nedovolily pronést ji nahlas. Andy Lau a Zhang Ziyi jsou naprosto zdrcující, i když právě kvůli nim působí film trochu rozkolísaně, jako by se nepodařilo správně odhadnout poměr "romantické" a akční složky, což Tygr A Drak, Hrdina i Musa zvládli lépe. Ale o míň než o 80% procentech mě nikdo nepřesvědčí. PS: Tylere, ty špíno, na procházku bambusovým lesem myslim od chvíle co jsem vylez ze sálu:)) (23.07.2006)

Po Hrdinovi výrazný posun dolů. Jedná se v podstatě o romantický bojový příběh milostného trojúhelníku. Scénář není rozhodně originální, ale to není důležité, pokud se to správně podá ( viz Titanic ). Jenže tady bohužel téměř vůbec nefunguje právě to nejzákladnější, co podobný druh filmů potřebuje ( a Hrdina to rozhodně měl ) - chemie mezi postavami a tím i celková emocionálnost příběhu. To taky znamená, že scény, které měly být velmi dramatické, tak mi dramatické nepřipadaly a příliš vážné dialogy zaváněly patetičností. Souboje a jejich choreografie pěkná, bohužel zbytečně samoúčelně efektní ( určité podobnosti s Matrixem ). To, co mě u Hrdiny rozechvělo a přimrazilo do sedačky, mně tady nechalo poměrně chladným - i ten závěr, to už se nedalo skousnout. Zhang Ziyi ovšem nádherná. (18.03.2005)

Po druhom zhliadnutí musím ísť nekompromisne s hodnotením vyššie a ani by som teraz nevedel obhájiť svoje doterajšie chabé tri hviezdičky. Od začiatku ma film vtiahol do deja. Klasický čínsky epický námet má v sebe totiž niečo výnimočné. Akčné baladické scény hraničia s ostrosťou najbrutálnejších akčných sekvencií v histórii filmu a dej v žiadnom prípade nie je nejaká prázdnota vypchatá vatou, dokonca mi v určitej časti pripomenula zápletku z 'Infernal Affairs'. Naivita niektorých akrobatických kúskov nemusela byť tak okatá, ale to asi patrí k tomuto typu ázijského filmu a príbehu. Vizuálne ide o jeden z najúchvatnejších akčných počinov, čo som kedy videl, herecky úplne v poriadku a záver ma milo prekvapil. 85%. (09.05.2006)

Každý druhý komentář zde toto dílo logicky srovnává s Hrdinou, přičemž ten z tohoto srovnání vychází zpravidla lépe. U mě je to naopak. Hrdina je stejně jako Klan úchvatné vizuálně zvukově hudební dílo, ale vadil mi u něj ten politický obsah, kde pak ono "státotvorné" ponaučení mi bylo dost proti srsti. Klan je jednodušší - je o lásce a díky tomu pro mě působivější. Sice po asi sedmdesáti minutách přijde série dějových zvratů, které musíte brát s nadhledem, jinak by vám také mohl přestat příběh fungovat, ale v zásadě hlavní dějová linie je prostá. Je ovšem jasné, že na tento typ filmů se chodí ne tak kvůli příběhu, ale především kvůli formě a ta je strhující. Ať už jde o skvěle natočené bojové scény, které opět mají blíže k baletu (ač vizuální stylizace není tak silná jako v Hrdinovi), nebo ať jde o nádherně nasnímané exteriéry čínské přírody - je zkrátka nač se dívat. To ostatně platí i hercích a především pak o krásné Ziyi Zhang. Hudba od Shigeru Umebayashiho je sice podobná Dunovu Tygru a drakovi, ale pořád se to poslouchá moc pěkně. (20.09.2005)