Noční můra v Elm Street

Nancy, po chodbách se neběhá! Hororový kult Wese Cravena, který se (stejně jako v budoucnu Vřískot) zapsal do dějin žánru, myslí filmových fanoušků a jednoznačně se zařadil mezi klasiku. Nepolapitelný snový přízrak Fred Krueger, v otrhaném klobouku, zeleno-červeném svetru, s ohněm znetvořenou tváří a noži místo rukou, je dnes absolutně kultovní postavou hororového průmyslu. Po hodně dlouhé době jsem Noční můru zhlédl a byl jsem spokojen. Co, spokojen? Nadšen! Líbí se mi Freddyho originální útoky na své oběti, např. když nepřirozeně natahuje ruce, honí Tinu po zdech ložnice či vystrčí svá ostří z vany. Fajn vychytávky. Už se filmu neděsím jako v deseti letech, když jsem ho sledoval v pozdních nočních hodinách na satelitu a s německým dabingem, ale skvěle se u něho bavím. (26.07.2016)

Proč by to nebyl slasher? Má to všechno, co dělá správný slasher slasherem, to znamená, že je tam asi miliarda věcí, co mě nasrala. Skvělý, mnoha pokračováními vydojený, ale přesto nevyužitý originální námět na tom, že se jedná o vyvražďovák se všemi jeho neduhy, nic nezmění. Nadhled se mi nezdařil. (16.09.2008)

Po 37. rokoch má úvodná časť Nočnej mory v Elm Street stále svoje čaro. Hudba Charlesa Bernsteina je bezchybná, atmosféra všadeprítomného zla podmanivá, tvorcovia od začiatku po koniec kvalitne stupňujú napätie a originálne prevedenie vrážd (najmä „vcucnutie“ do postele) som si plnohodnotne užil aj v roku 2021. Napriek menovaným kvalitám ma však Freddy príliš nevystrašil a absencia hrôzy pri horore je vždy značné mínus. (06.02.2021)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)

Je tu R.E.M., ale nepůjde se na koncert. To jen jeden zuhelnatělý pederast začne teenagerům lézt do snu, aby jim dosti názorně předvedl, co je to ztráta nevinnosti, bezpečného předměstí a hlavně krve! Legendární Cravenovo dílo těžící z nápaditého prolínání snu s realitou, znepokojivých syntezátorů C.Bernsteina, masky neposedného klienta popáleninového centra a pár skutečně skvostných scén (smrt Tiny, konec s kabrioletem). Objektivní kvality opaku krásného snu z Jilmové ulice jsou i díky ostrému chrupu času na hranici žánrového průměru, ale je potřeba ocenit originalitu, která se, jak ukázal čas, dostává do slasher filmů jen velmi obtížně. Dokonce bych řekl, že je jednodušší donutit Freddyho dát ten svetr do pračky.. (29.05.2012)