Crash

Crash, to není jen samolibá podivnost, či béčkový pokus o skloubení sexu a utrpení. Crash znamená čtení mezi řádky, jemné zachycování úskočných významů působících na iracionálním - smyslném levelu. Nezáleží ani tolik na tom, na jaké úchylce zde postavy ujíždějí, záleží na tom, jak na ni ujíždějí, jak to prožívají, jak jsou pro svoji výstřední vášeň schopny žít i umírat... Vykreslené charaktery balancují na hranici prapodivnosti a přitom něčeho, co je nám důvěrně známé z prožitků našeho temného já. David Cronenberg dokázal zmapovat odvrácenou stránku lidské sexuality a vytvořit poměrně zajímavý a samozřejmě lehce zvrácený poetický feeling... 8/10 (19.12.2009)

Prvních šest a půl minuty filmu (z toho cca 2 na úvodní titulky) a už tam třikrát souložili. Cronenbergu, ty chlípníku! Další film, pro který jsem musel uzrát. Nebo on pro mě. Když jsem ho před lety viděl poprvé, nijak mě to nevzalo (dokonce jsem tehdy snad ani netušil, že to tošil Cronenberg) říkal jsem si, to že je ten "legendární" tu a tam cenzurovaný a zakazovaný film? Pak jsem si přečetl povídku, která film inspirovala, někde vzadu to zablikalo a řekl jsem si, že je načase dát tomu druhou šanci. Než k ní došlo, na silnicích bylo sešrotováno mnoho autoplechu, ale nakonec čas nadešel a dnes pro mě projekce měla sílu dvou aut srazivších se ve stokilometrové rychlosti. Genialita. Úchylná genialita. Cronenberg je fakt blázen, když dokázal herce vést tak, že jsem jim ty úchylky sežral i s navijákem a ještě se tak trochu nakazil (budu se pro jistotu nějaký čas vyhýbat místnímu vrakovišti) a herci a herečky (s výbornou a pro mě stále více božskou Deborah Karou Unger v čele, ovšem s Koteasem, Spaderem, Hunter a Arquette - ten její sexy postroj mi patrně zadělal na nový fetiš - nijak pokulhávajícími) dokázali skvěle pojmout. Skvělý film, který fackuje a v plné rychlosti bortí všechnu moralistickou přetvářku. Ostatně volněláskový vztah vztah hlavního hrdiny s jeho partnerkou (a vlastně všech ostatních) je ukázkovým projevem, asi nejpřijatelnějším. Proč je v oblíbených filmech jen deset položek? (24.04.2013)

David Cronenberg má body už za to, že dokázal tehdejší publikum rozdělit. A proč se nepřiznat, i mě párkrát zvedl ze židle. Ale empatii k jeho hrdinů ve mě vzbudit nedokázal. Místo klíče k jejich rozpolcené duši, mi pohodil pár skandálních obrázků, které ostentativně dává na obdiv. Od empatii k senzaci a od senzuality k vyprázdnění. Dejvide, ale oba víme, že my dva bychom si nikdy nerozuměli. (12.04.2010)

Psychopatologicky ladená morbiditka - takmer hodinu aj pol ukájačky na dopravných autonehodách, kde nedominuje ani tak psychológia ako čistý fetiš. Cronenberg v prvom rade útočí na prežívanie, zanecháva zvláštny pocit a emócie v rozpakoch...chýbalo mi však hlbšie prepracovanie.. napätie zintenzívňoval len "prízemným" princípom každý s každým v roztrieštenom aute, každý s každým pred TV, každý s každým PRED, každý s každým PO..ku kvalitnejšiemu zážitku mi to nestačilo... (20.04.2009)

Parta úchylů už neví, jak by si vrzla, tak se soustředí na adrenalin spojený s auto nehodami... V patnácti se mi to zdálo jako téma skvělé, po nějaké době jsem si koupila DVD, ale viděla jsem ho až dnes. A? Nuda. Skomírající herecké vedení je asi to nejhorší, co jsem potkala v posledních letech. Deborah Kara Unger je královna všech céčkařek a mě zůstává rozum stát, co se stalo s Jamesem Spaderem, který byl tak svělý ve Vlkovi a dnes už je z něj jen obyčejná bečka. (18.02.2010)