Crash

Dosáhnout sexuálního uspokojení při automobilové bouračce a také po ní? U charakterů ve filmu Crash žádný problém! Docela neobvyklý pohled do života lidí, kterým se zvedá libido při autohaváriích a při sledování videa s Crash Testy. Tahle spojitost by mě ani zbla nenapadla, ale Cronenberg ji dovedl uvěřitelně přenést z knihy i na plátno, kde to všechno působí poměrně perverzně. Je tu spooousta sexu s laškováním a to nejenom v autě, takže to vás samozřejmě nemine. Předlohu jsem nečetl, ale nedovedl bych si představit, že by se toho chopil někdo jiný než maestro, protože je to námět přesně šitý na jeho míru. Velmi zajímavý je i soundtrack, protože při tom hypnotickém kytarovém motivu jsem si malinko vzpomněl na tento temný ambient od veleoblíbených Meshuggah! (29.06.2014)

Crash na nás mluví rečí typickou pro celuloidová dítka páně Cronenberga - tichou, pomalou, mrazivou a ne každému srozumitelnou. Říká: Žijeme zautomatizované životy, jako bychom byli stroje, jako bychom byly auty, které tupě míří za svým cílem po předem vyzačených cestách a jen ve chvíli, kdy se něco zvrtne, dostaneme se z toho otupělého koloběhu, na prahu smrti si uvědomíme podstatu a pravé cíle vlastní existence, teprve pak můžeme cítit rozkoš...Ale pozor, Cronenberg nedělá žádná kázaní - snaží se nás vtáhnout do svého vlastního fikčního světa a ztotožnit s jeho postavami a činí tak zasluhou své minimalistické a do detailu propracované režie. Žel mnoho z nás (mě nevyjímaje) už od určité doby šepot tohoto snímku vnímat přestane a původní exestionální leitmotiv se tak v našich očích smrskne na pouhou přehlídku bizarních souloží, které by mohly sloužit jako svébytná příručka pro řešení problémů typu "Jak si v autě zašpásovat s holkou, která má zlámané všechny kosti v těle". (15.06.2008)

Tak, jako jsou určité oblasti erotiky odpudivé a přitažlivé zároveň, tak je odpudivý i přitažlivý Cronenbergův Crash. Netuším, jestli se takováto sexuální deviace diagnostikuje, každopádně při prvním setkání s touto Cronenbergovou temnou sondou do intimních míst životů lidí postižených ,,crashofilií" jsem byl atmosférou i tématem snímku hluboce zasažen... Dnes už Crash (tak jak se postupně rozvíjel Internet a rostla dosažitelnost doslova čehokoliv) nepůsobí tak kontroverzně, každopádně je to po čertech dobrý film...tak jako většina tohoto kultovního Kanaďana... (17.11.2006)

Crash Davida Cronenberga je film, který je odsouzen k tomu, že bude jednou skupinou zatracován a druhou vyzdvihován. Ono, to že zde Cronenberg ukazuje mnoho sexuálních scén, někdy až fetišisticky úchylných záběrů, neznamená, že by šlo o nějaký laciný, po pudech se ženoucí film. Pokud proniknete přes slupku tohoto filmu, objeví se vám velmi racionální jádro. Výborně promyšlené a pekelně dobře rozpracované. Cronenberg se stal mistrem protikladů. Jeho scény mají přesně opačný náboj, než je to v konvenčním filmovém světě zvykem. Film, ze kterého si pamatuji mnoho scén, jeho uhrančivou hudbu (Shore) a z obrazu přetékající atmosféru... (24.01.2008)

Pan Cronenberg je asi opravdu trochu podivín. Co se mu opravdu povedlo je obsazení, protože James Spader je úchylů král a Elias Koteas je ještě mnohem úchylnější. Ne že by se mi herecké výkony v tomhle filmu až nějak extrémě líbily, ale všichni prostě působí dostatečně divně. Deborah Unger je navíc fakt pěkná. Co se týče děje tak se furt jen šuká, bourá, bourá šuká. Celkově film působí dost depresivně, hlavně kvůli výběru dosti depresivních lokací (panelák sem panelák tam, občas dálnice a stále je zataženo). Blbá hudba (která se sem ale hodí) Howarda Shorea to vše jen podtrhuje. (15.02.2006)