Režie:
Maria ProcházkováScénář:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Oldřich Kaiser, Jana Krausová, Jiří Lábus, Vlasta Žehrová, Kristýna Leichtová, Petra Nesvačilová, Ludmila Šafářová, David Máj, Kristina Kloubková (více)Obsahy(1)
Už jste ho potkali: bydlí v přízemním bytě, celý den sedí v okně nebo postává na chodníku před ním. Trenky, tílko, cigareta v ruce. Oslovuje kolemjdoucí, překvapuje, baví, občas i dojme. Když do jeho ulice vstoupí Dáma, věci se začnou měnit. Ale žraloka v hlavě nezastaví. Příběh, který by se mohl zdát i vám. Film se natáčel v dubnu a v květnu 2004 v Praze na Letné, v bytě Oldřicha Kaisera. Celý film se odehrává v malém přízemním bytě a na ulici před jeho oknem, nalezení přesného místa natáčení bylo tedy pro vznik filmu stěžejní. Z počátku se zdálo, že se nepodaří najít odpovídající lokaci, až se jako ideální ukázal byt představitele hlavní role Oldřicha Kaisera. Ten nakonec souhlasil a zapůjčil svůj byt filmařům na dobu natáčení. "Byla to poměrně neobvyklá situace, trochu záměrně jsme ji tedy zdůraznili v naší tiskové zprávě. To ale byla chyba", říká producent filmu Vratislav Šlajer. Krátce poté, co se v tisku objevila informace o natáčení, začali se kolem motat zvědavci. Totální katastrofa ovšem nastala, když byla v denním tisku uveřejněna přesná adresa natáčení a bytu O. Kaisera. Natáčení pak muselo být dokonce na čas přerušeno. "Je to opravdu peklo", řekla tehdy režisérka Maria Procházková, "denně se tady objeví cca 30 až 40 lidí, fotí si našeho hlavního herce i nás, nedá se vůbec pracovat." Oldřich Kaiser to tehdy komentoval: "Zájem fanoušků mě samozřejmě těší, ale tohle je moc, stačí, že tu mám teď dva měsíce filmaře, představa, že bych se musel po natáčení ještě pořád starat o návštěvy, mě děsí. Byt prodám." Natáčení bylo nakonec úspěšně dokončeno a O. Kaiser byt poté skutečně opustil. Dokončovací práce filmu proběhly už naštěstí bez problémů. Film se natáčel na širokoúhlý formát, používaly se tři různé kamery. Ve filmu bude celá řada obrazových triků - od klasických kamerových až po ty digitální. Některých si ale divák ani nevšimne, protože jsou přímo podřízeny ději. Část filmu bude upravena digitálně v počítači a posléze opět "vypálena" do negativu 35mm. "Žralok ale není film plný velkolepých efektů a vybuchujících aut, je to jednoduchý příběh. Ale určitě je to film do kina, velmi vizuální - zkrátka bude na co koukat." říká producent "Největším "efektem" filmu je ale jednoznačně Oldřich Kaiser", směje se.
Žralok v hlavě by měl být pozitivní, zábavný a dojemný film. "Na testovacích projekcích postava, kterou hraje pan Kaiser, diváky dojala a rozesmála. Mám radost, tohle je přesně, co jsme chtěli - působivý emotivní film, který diváky potěší." říká režisérka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Švankmajerovsky laděný experimentální film coby celovečerní debut mladé animátorky Marie Procházkové. Absence epické složky (film je vlastně jen volné pásmo výjevů spojených postavou hlavního hrdiny) a patrné surreálné ukotvení dělá tenhle snímek hůře stravitelným pro mainstreamového diváka, ale nic nemění na zjevném talentu a osobitém tvůrčím pohledu mladé režisérky. Velmi originální je citlivá práce s ruchy - veškeré postsynchrony jsou gradované a často přebírají dominantní vjemovou úlohu (občas jde až o jakousi industriální hudbu - stavba lešení například, oživlé animace a kresby...). Příznačná je také práce s velikostí záběrů - převládají detaily, často řetězené ve sledu záběrů (ústa, oči...), mající silnou expresivní funkci. Nesporná je i důležitá úloha animací. Celý film ale stojí na hereckém výkonu Oldřicha Kaisera, který potvrzuje, že dozrál do velikosti výjimečného herce, jeho herecký projev je vyzrálý a charismatický. Kaiserova bezejmenná postava má lehce identifikovatelné pábitelské rysy, čímž je v korelaci s postavami Hrabalovými, zvláště pak s jeho strýcem Pepinem. Za touhle typologií je ale ukryt nelehký osud - diagnóza psychicky nemocného člověka, v tomto případě schizofrenika. Marii Procházkové se jejím citlivým a poetickým přístupem podařilo metaforu této pro obyčejného zdravého člověka nepochopitelné nemoci postihnout přijatelně a uchopitelně, což je mimo nesporných uměleckých kvalit a Oldřicha Kaisera asi největší devizou tohoto neotřelého snímku... ()
Oldřich Kaiser je bravurní herec a já jsem jeho obrovským fanouškem. Jsem přesvědčen, že u nás nikoho lepšího nenajdete. A rozhodně bych na kohokoliv jiného nevydržel dívat tak dlouho. A přesto, že jsem byl z výkonu Kaisera opět unešen, mám pocit, že film zabil velký potenciál, který měl. Některé scény mě absolutně omámily, ale spousta zase nepředstavitelně dlouze plynuly a neříkaly takřka nic. To vše jen proto, aby celý film působil bizarně. Bohužel, na mě až příliš. Kaiser a muzika špičkový, některé scény úžasné, ale velká část filmu jen nic neříkající podivnost. Měl jsem větší očekávání. Škoda, že možná nejlepší Kaiserova role a výkon je utopen. ()
"Každý máme svojho žraloka. V hlave." Príbeh podivína, chorého muža, slušného človeka v čarovnej trojjedinej Kaiserovej kreácii. Režisérka vydolovala z jeho herectva všetko, čo sa dalo a som jej za to vďačný. Blízkosť komiky a drámy bola vždy vítaná ( Sellersove herecké eskapády ). Pomaly bežiaci film, umocnený dobrou hudbou a kamerou, bol príjemným prekvapením. ()
Přestože jsme přemlouvali lidi, kteří procházeli kolem kina, aby se nás sešlo dost na promítání, dost jsem poté litoval, že se nám to nakonec povedlo :D Tento typ filmu není nic pro mě a celý jsem jej protrpěl...těšil jsem se na Oldu Kaisera, ale bohužel, celkový dojem z filmu nezachránil ani tento skvělý herec. Pro mě zklamání. ()
Ojedinělá atmosféra, která vás vtáhne a propluje s vámi celým filmem, i když se zdá, že nelze rozluštit, co by ve vás měl film zanechat, dostane to do vás jaksi mimochodem. Ukazuje rychlost života, který stejně vždy vede ke konci, prchlivost chvíle štěstí, nenasytnost reklamy, ale taky odlišnost lidí, neexistuje jen jedno vidění té ulice a toho světa za oknem. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (4)
- Na počesť postavy, ktorú vo filme hral Oldřich Kaiser, sa na dome, kde sa natáčalo, odhalila busta s cigarou. (Raccoon.city)
- V skutočnosti sa film nenatáčal v pravom byte Oldřicha Kaisera, ako tvrdili niektoré média. V byte sa natáčalo od rána do večera, a preto dal Kaiser svoju menovku na dvere. Celé to bol fór, na ktorý obyvatelia domu jednoducho skočili. (Raccoon.city)
- Režisérka Maria Procházková později vzpomínala na svou nervozitu na začátku natáčení: "Nejhorší byl první den. Přijdete mezi třicet dospělých lidí, polovina z nich je starši než vy, devadesát procent z nich jsou chlapi a teď vás mají brát vážně. Říkala jsem si: 'Co si to vůbec dovoluju? Dělám něco, co má rozpočet v milionech, a přitom sama nevím, jak takový milion vypadá. Jsou tu lidé, kteří berou naprosto vážně něco, co jsem si vymyslela doma u stolu...' Nejvíc jsem se samozřejmě bála, že Oldřich Kaiser udělá dva tři fórky, kterýma mě zadupe do země, a já se složím, ale on to naštěstí vycítil, takže mě ze svých legrácek striktně vynechával. Navíc mi ohromně pomohl před prvním záběrem. Když jsem něco opakovala už potřetí, tak mě vzal kolem ramen a řekl mi: 'Maruško, vono to bude dobrý,' což bylo tak uklidňující! To byla možná vůbec nejdůležitější věta celého natáčení, byť byla jenom chlácholivá, protože měl pravdu - ono to bylo dobrý." (NIRO)
Reklama