Ženy pro měny

Dokument o mediálnej manipulácií ľudí a neskutočnej posadnutosti k dosiahnutiu ideálu ženskej krásy. Film je plný nezabudnuteľných hlášok, absurdných situácií a podivných ženských postavičiek. Pani Eva ide tretí krát na plastickú operáciu kvôli niekoľko milimetrovému väčšiemu dvorcu okolo bradavky... Pani Magda skúša kadejaké prostriedky na chudnutie, vrátane až šamanského "hubnoucího cédečka" (pohodlně si lehněte a poslouchejte můj hlas.. za malou chvíli pocítíte prvé známky hubnutí). Ale najlepšia z najlepších je kozmetický idol Karolína Chudá. Táto pseudo-kráska je chronicky posadnutá módou, svojim "lookom" a tým, čo je "in". Absolútne úžasná scéna je predstavovanie jej kúpeľne. To sa nám takto Karolínka celá rozžiari a neuveriteľne nudne (ale s obrovským entuziazmom) nám začne popisovať jej kozmetickú poličku, na ktorej sú naukladané šampóny. telové mlieka a kadejaké mastičky najrôznejších farieb a druhov. Svoju zaujimavú prednášku zakončí slovami: "A na noc používam tenhle elektrickej kartáček na zuby, protože je ze všech nejvýkonnější". Úžasné je tiež sledovať nákup "khaki topu" s jej kamarátkou Lindou (víťazkou pochybnej súťaže Joe Millionaire). No to, čo tam trúsia, je perla za perlou. Dôkazom je aj fakt, že celé kino pravidelne vybuchovalo smiechom. Ďalšie hlášky boli vypúšťané z úst (aspoň myslím) šéfredaktorky ženského oblbovacieho časopisu Cosmopolitan: "V každém čísle Cosmopolitanu je jeden větší a jeden menší článek o sexu. Náš časopis ale nečtou jenom ženy, často se totiž stáva, že žena jakoby zapomene výtlaček na nočném stolku, muž jej najde, ze zvědavosti si jej pročte a v noci svou přítekyni příjemně překvapí." Uznávam, že ženám sa tento dokument asi páčiť nebude (predsalen, je to taká streľba do vlastných radov), ale muži sa budú extrémne baviť. Ešte jedna vec - Karolínu Chudú by som najradšej vystrelil bungie katapultom do vesmíru. (24.10.2004)

No jo každý jsme jiný a na každého platí něco jiného. Zajímavý, vyvážený a dobře natočený, leč málo odvážný, dokument. (14.01.2007)

Má vůbec právo se k tomuto vyjádřit muž a ještě k tomu divák, který vše viděl 12 let po natočení? O právu by se dalo spekulovat a možnost tu prostě je, takže jí naplno využívám. O (ne)přirozenosti žen, o jejich podvědomých touhách i snech určující jejich společenské, v některých případech dokonce i životní postavení ve společnosti. Je zde jen pár příkladů, které se nakonec zvrhnou v amatérské reportáže, např. o umělém vývoji prsou jedné paní ze Škodovky či potlačení celkové přirozenosti sympatické pihaté volejbalistky. Máme zde i pohled přímo do kravína, na dvě telátka s nákupními taškami a nepřeberným množstvím krémů na všechno, bez kterých by jejich vyumělkovaný život nejspíš ztratil smysl a dokonce se dočkáme i několik glos členek jakéhosi anarchofeministického hnutí. Zajímavé, ovšem jejich prostor je minimální a vlastní postoje k různým aspektům nebyly vyřčeny vůbec, což je škoda, vezmu-li v potaz fakt, že jen ony zde představují jakýsi protipól všem ostatním. Dokument je stejně povrchní jako pipky, které v něm vystupují, rozhodně se celou dobu pohybuje na hranici zmíněné reportáže, přitom nekompromisní investigativní přístup se zde přímo nabízí. Nejde jen o konkrétní jedince plácající se v této konzumní mašinérii, jde o to, jít až na kořen věci, ukázat divákovi vše, co stojí za tímto klasicky odporným obchodem a samotnou výrobou časopisů, krémů i oděvů...jedno velké zlo, ve kterém trpí zvířata i lidé. Nicméně toto je určitě záležitost současných let, v roce 2004 je docela "šokující" i tato forma, vzpomenu-li např. zmíněná čísla (tržby z prodeje, počet plastických operací, ale i procentuální statistika sebevražd u žen spojená s jejich vzhledem), která musejí dnes dosahovat minimálně dvojnásobku i díky sociálním sítím, kde degenerace společnosti dosahuje možná svého vrcholu. Bez mučení se přiznám, že mé hodnocení utvrdily dvě věty, které v dokumentu zazní. První od matky modelky, která vlastně ani modelkou být nechtěla: "Fotky jsou to hezké, ale už to není moje dítě, není to ta spontánní, svobodná holka, která má ráda volejbal". Druhá z úst plastického chirurga:"Podstata člověka přece není hmatatelná, to je něco úplně jiného...". (05.11.2016)

Poněkud zdařilejší dokument, než americký Dokonalý penis. Erika Hníková dokázala před kameru dostat k otevřené zpovědi ženy, které by pro fyzickou krásu obětovaly snad i vlastní dítě. A dala prostor i druhému extrému, čili názorům z anarchofeministické skupiny. (04.09.2011)

Možno je pre súčasný svet a jeho nastavenie hodnôt príznačné, že po filme, ukazujúzom ženskú túžbu po dokonalosti, je vám na vracanie. Klobúk dole (minimálne) pred zvoleným názvom filmu. (25.08.2016)

Nejsem sice ideální koncový divák tohohle dokumentu (tím by podle všeho měly být ženy podléhající diktátu krásy), ale přišlo mi to velice zajímavé a dobře natočené. Jinak nějak nechápu, proč spousta lidí film označuje jako kontroverzní, to mi přijde trochu přitažené za vlasy. Ale rozhodně to není pro skalní příznivce časopisu Cosmopolitan, protože jeho šéfredaktorka mi připadá ještě nemožnější než ty nány courající po buticích. (08.07.2005)

vzdy sa mi hnusili umele prsia, nic sa nevyrovna prirodnym kuskom rozneho tvaru a velkosti :).. tento dokument ma v tomto nazore len a len utvrdil.. cely priebeh je nechutny a hlavne zbytocny. (04.12.2007)

Ve srovnání s dnešní extrémní dobou, kdy už se móda nemění podle ročních období 4 krát ročně, ale jednou měsíčně a kdy jsou děsivé sociální sítě pohlcující lidem mnoho času, působí tento dokument velmi krotce a normálně. (17.11.2020)

Mě tento snímek nesmírně bavil. Vynikající dokument, při kterém jsem se chvílemi válela smíchy a chvílemi jen nevěřícně kroutila hlavou nad ženskou hloupostí. Myslím, že se Erice Hníkové podařila velice zdařilá kritika vlastních ženských řad. (18.05.2008)

Uf, to jsem se zapotil. Myslím, že v kolonce žánru chybí doplnit sci-fi, ale to je snad moje osobní úleva, že se nestýkám, neznám a nechci znát s lidma třeba jako ty dvě zobrazené studentky vysoké školy ekonomické nebo tu zrzatou pipkou. Tento film ve mě vyvolal opravdu mohutný despekt nad inteligencí vybraného sociologického vzorku z vysoké školy ekonomické. Především ten "slepičí žvýkačkový akcent" byl krásný, takový typický. Ale líbilo se mi, jak byl ten plastický chirurg upřímný, když měl tu ženskou v narkóze. (02.10.2010)

Ženy pro měny je dokument. Je to dokument, který už svým plakátem (který je velice zdařilý!) napovídá něco o tom, že bude do jisté míry kontroverzní. Ona kontroverze však nevychází ani tak z příběhů samotných, jako ze zpracování. To je často přímočaře brutální a sází v podstatě na ty samé finty jako reklamy na hubnoucí prostředky apod. Takže se díváme na obézní paní v plavkách, která nám vypráví jak hubne pomocí všemožných přípravků, díváme se na ženu, která podstupuje naturalisticky zobrazené zušlechtění svého hrudníku nebo třeba na ženu, která se asi nevěnuje ničemu jinému než zušlechťování svého těla ... Tento princip funguje velice dobře, divák se baví. Je taky jasné, na čí straně režisérka stojí, což se asi nejmarkantněji projeví v docela sprostém záběru, kdy kamera potají natáčí šéfredaktorku Cosmopolitanu. Výrok, že jí je úplně jedno, jaký dopad mají članky z Cosmopolitanu na lidi je sice docela amorální, ale je to názor...a určitě je pravda, že anarchofeministky měly na přípravu svých proslovů víc času...no nic. Nestranné to není, ale to by zase nebyla taková legrace, že? Takže nakonec bych chtěl zmínit dvě asi největší pravdy, které se ve filmu vyskytnou (kdo to ještě neviděl, ať nečte): Tlustá paní nezhubné díky hubnoucímu prostředku, ani cd s podprahově působícím monologem, ale prostě proto, že přestane jíst...budiž to příkladem. Druhou myšlenku vypustila anarchofeministka, a to (hodně volně cituji), že je jasné, že se člověk musí mýt a pečovat o sebe, ale hlavně proto aby nebyl špinavý a nesmrděl! Což by si měli k srdci vzít všichni, kdo na sebe lijou litry voňavek... (11.12.2004)

Celé to vyzerá, ako niekoľko súvisiacich reportáží navzájom pospájaných do jedného celku bez autorského komentára. Čo sa skrýva za umelo vytvorenou ženskou krásou? Ako rozmýšľajú pekné ženy a dievčatá s podpriemernou inteligenciou? Prečo je pre nich najdôležitejšie (v živote) vyzerať dobre? Koľko peňazí sa ročne utráca na rôzne kozmetické prípravky v Čechách? Z dokumentu Eriky Hníkovej je zrejmé, že sa snažila poukázať na istý postmoderný trend, resp. problém, charakterizujúci dnešnú slepú (alebo spiacu) spoločnosť. Upozorňuje hlavne na to, ako reklama a celkovo média ovplyvňujú a manipulujú našim myslením a následne aj správaním. Čo na tom, že sa jedná o výkrik do tmy. Ako keby ste človeku, ktorý má oči zaviazané šatkou ukazovali a vysvetľovali ako sa má dívať na niektoré veci. On si vás síce vypočuje, ale neprinútite ho, aby sa šatky zbavil, pretože je na ňu až príliš naviazaný. Po dlhšom premýšľaní som trochu prehodnotil svoje pôvodné pocity a rozhodol som sa dať filmu aspoň tri hviezdičky za pokus. Možno nie je až tak zbytočné z času na čas upozorniť na niektoré dôležité skutočnosti. Najväčší problém podľa mňa spočíva v tom, že veľa ľudí aj vie, že sú manipulovaní, no napriek tomu žijú ďalej svoj bezduchý život. Čo by si o nich druhí pomysleli, ak by sa náhodou odrazu zmenili? Tento dokument má prinajmenšom ambície rozprúdiť vášnivé diskusie na rôzne témy od feminizmu cez vymývanie mozgov až po zhubné zákulisie modelingu. Mimochodom, časopis Cosmopolitan, resp. ľudia stojaci v jeho čele, museli byť z tohto dokumentu nadšení – negatívna reklama je niekedy tou najlepšou reklamou. (28.11.2007)

Dokument určitě zajímavý a docela slušně poskládaný, jen z něj mám trošku pocit, že se nedostal dostatečně daleko a tudíž toho nakonec neřekl tolik, kolik by asi měl. Přesto hodnotím pozitivně, víc čerstvého vzduchu do zatuchlých českých střižen! 7/10 (22.03.2009)

Na střední škole bych to promítal povinně. A kluky možná poslal na pivo:) Ačkoli dodneška si z toho pamatuju ženu, co poslechem CDčka chtěla shodit pár kilo:o) (24.10.2008)

Jenom pohled na věc... Já takhle snad nedopadnu a jestli to tak bude někdo z mých známých cítit, ať mi to hned řekne a já se pudu zastřelit. Jinak co se ukázaných faktů týče, některá čísla byla opravdu zarážející a dechberoucí. (28.10.2007)

Dnes už naštěstí víme, že progresivní modní "antifemeninní" styl je modou jako každá jiná (s dobrou tržní uplatnitelností, jakousi akceptovanou modní stálicí), takže je slečnám těžko věřit, že jim nezáleží na tom, jak vypadají. A jestli se tomu dalo věřit předtím? Určitě ne. Tato část snímku se mi zdá být tou nejprvoplánovější a nejčernobílejší částí a za ní se řadí další a další, které bychom tady mohli řešit, ale to bychom se nudili ... V každém případě jsem ráda, že Sabrina Karasová, nadějná ženská feministická surrealistická spisovatelka (s prvotinou Satyriáda) dosáhla tak dobře zajištěné profesionální degenerace. (29.08.2011)

Žena proměněná. Křivka zaoblující se v životních fázích pod vlastními "skleněnými zvony" do obloučku, do kopečka. Společnost - kouzelné zrcadlo odpovídající na otázku kdo je na světě nejkrásnější zájmenem ty, s podmínkou když... Když budeš originální, hubená, s pevnými prsy... Křivka se povydouvá, nakrabatí - nakonec však exituje, jestli... Jestli žena zjistí, že její kalhoty neušil Robinson z posledních cárů plachty; jestliže povadlá prsa po zářezu spadnou a prasátku dojdou šproty; jestliže skýva chleba schovaná pod kredencí uzraje ve zlaté rouno a přeblýská pikslu s návodem k hladovění. Režisérčin pohled na čtyři ženy karikuje posedlost žen proměnou. "Spletitý" dokument, vtipný obsahem a úsměvný konfronatcí žen proměn a ne-změn - Napadla mě pevná prsa propíchnutá diamantovou jehlicí. (14.09.2008)

Nudný dokument o pipinách.... (23.03.2009)

dosti kontroverzní, ale natolik zajímavě natočený, že je to opravdu skvělý dokument (15.09.2005)

Film Ženy pro měny je spolu s Českým snem, Pátrání po Ester, filmy Karla Vachka, Tatínkem a výtečným Ničeho nelituji jedním z mála (českých) dokumentárních filmů, kterým se dostalo "privilegia" distribuce do kin (otázkou je, které další dokumenty by alespoň pár tisíc diváků v kině vyhledalo). Spolu s výše zmíněnými díly je to také film, který podnítil debatu, zda náhodou to nejlepší ze současné české kinematografie neklíčí na poli dokumentu. Osobité protagonistky činí z filmu dílo zábavné, avšak vzhledem k absenci výraznějšího autorčina stanoviska je výsledný dojem mdlý. Je škoda, kolik nabídnuvších se otázek zůstalo nerozpracovaných (k čemu je vlastně dobré pečovat o vlastní tělo? kde je hranice v počtu lahviček s přípravky? kde je hranice mezi modelingem a kupčením?). Pokud měla autorka v úmyslu nechat nad těmito otázkami přemítat diváka, zklamává zase v míře stimulu, který by přemítání podnítil. Prostřihávat mezi ženou prahnoucí po zhubnutí, nemytou "anarchofeministkou", nevzhlednou (!) redaktorkou Cosmopolitanu a výčtem sum utracených za kosmetiku a přípravky na hubnutí ještě nestačí na svědectví s výpovědní hodnotou. Ženy pro měny jsou pouhou skládačkou, jejímiž částmi jsou více či méně související mini profily žen a dívek, které měly chuť se vyjádřit ke svému zevnějšku. Přináší momenty ryze vtipné i udivující, nabídne se i paralela s Českým snem (alibistická redaktorka Cosmopolitanu versus reklamní "kreativci" v Klusákově a Remundově filmu), avšak to všechno jsou jen odřezky z výrobku, který nebyl patřičně opracován, ač propriety byly na místě. (13.10.2005)