Hooligans

Očekával jsem útok na 5*, ale u závěrečných titulků jsem se spíše obával, aby tento film udržel výsledné 4*. S hooligans nesympatizuji skrze zbytečné bitky (či horší věci), ale respektuji je za jejich vášeň k milovanému klubu + chorály atd.. Navíc miluji fotbal tudíž jsem se na film těšil, zvláště když ústřední postavy fandí mé oblíbené Chelsea. Bohužel se tu vyskytují všehovšudy 2 větší bitky a k nim pár menším potyček a většina filmu je o rozjímání nad životem a smrtí v podání Dyera, který sní o své smrti stále dokola. Je tu také nejedna vtipná scéna. Suma sumárum jsem čekal o něco víc a výsledné 4z5 jsou tedy lehce nadhodnoceny. (07.07.2012)

Další a na delší dobu poslední film o chuligánech, který sem skouknul. A pro změnu se jedná opět o hooligans from England. Holt je to kolébka tohoto zvláštního koníčku. Jestli se tenhle film zakládá na pravdě (pravděpodobně ano), tak sem teda dost zíral na to, že každý správný chuligán si před rvačkou nejdřív dá pěkně do nosu (šňup, šňup) a až po tom jde rozmlátit a rozkopat hlavu svýmu soupeři. Tenhle film je zase kousek jiný než ty předchozí, je jiný v tom, že se vlastně vůbec nepodíváme na stadion, jedná se víceméně o pouliční rvačky a mimo stadiónové aktivity :o). Hlavního hrdinu už sem poznal v Podfucku a Sbal prachy a vypadni a musím teda říct, že i tady budil hrůzu a pořádný respekt. Hudba do filmu vybraná na jedničku, občas nějaký to techno, občas vostrej punk. Ale k absolutní spokojenosti mi tam přecijen něco scházelo. Když to tak vezmu tak, nejlepší filmy o chuligánech jsou z mýho pohledu : Proč? a Rise of the footsoldiers. (16.07.2013)

Klasika jako Sbal prachy a vypadni, škoda jen, že taková problematika u nás nezajímá mnoho lidí. Každopádně děj filmu, který má spád a až na trochu toho sadismu, na který se příliš vaše partnerka nebude nejspíš chtít dívat se nikdo při tomto filmu nebude ani na vteřinu nudit. Trošku více se mi ale líbilo Green Street Hooligans, ale jinak je to podobnej film jak do tématiky, tak převyprávěním příběhů, a méně romantiky jak u Green Street. (( :: (06.02.2006)

PROBLEM WAS, HE'D TAKEN SO MANY BEATINGS ON THE TERRACES THAT HE WERE'NT SCARED OF ANYONE. AND THE CORRECT MEDICAL TERM FOR THAT IS A "TOTAL FUCKIN' PSYCHO!". Řekl bych, že ještě o kousek koukatelnější než Green Street Hooligans. Možná proto, že mi hlavní hrdina Tommy připomínal jednoho kámoše. Britská angličtina s londýnským cockney přízvukem je přesně to, co lahodí mým uším a celkový vizuál špinavých londýnských ulic, dodává to správné kouzlo. Jen nechápu jak to ti borci zvládají. Přes týden makat a o víkendu se zmastit hektolitrama piva a tunama koksu a ještě si u toho dát do rypáku. Po takové akci bych potřeboval pokaždé asi tak týden na zotavení se. (17.09.2018)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)