Piknik

V šedesátých letech, tedy v době tzv. nové vlny, se filmoví tvůrci nebáli experimentovat s jakýmkoliv žánrem a tak vznikly české filmové skvosty, a že jich není málo, z kterých je bohužel většina pozapomenuta. A vznikaly by dál, jenže, jak známo, v roce 1968 v Sovětském svazu Brežněv vzteky bouchl pěstí do stolu, poslal na nás tanky a utípl všemu tipec. Do dneška se už na tuto filmovou tvorbu nové vlny, hlavně v žánrové rozmanitosti, nepodařilo navázat. Proto lze za filmový skvost považovat i tento skromný snímek, který, na svou dobu, odvážně pojednává příběh amerických vojáků průzkumného oddílu kdesi v tropické džungli ve válce proti Japonsku. Na základě vlastní divadelní hry si to za pomoci Vladimíra Síse natočil Ladislav Smoček a do sedmdesáti minut dokázal vtěsnat tolik žánrových motivů, že se jeden až diví, jak to dokázal. Celé dějství se odehrává na jednom místě, což potvrzuje onu divadelní předlohu, a už od samého počátku z toho září především poetika. Psychologické rozhraní se postupně buduje a houstne každou další minutou, až do nevyhnutelného dramatického finále. Vzájemné vztahy pořádně dostanou zabrat vlivem vzniklé paranoie v absolutní tichu, ve které i nepatrný šelest budí podezření. Vlivem nízkého rozpočtu jsou scény válečné pojednány jen zvuky výstřelů a výbuchu ve scenériích krajiny oné džungle. Po umělecké stránce se jedná o dílo impozantní a skutečně jedinečné. Divadelní hra místo na prknech divadla přímo v reálných kulisách divoké přírody za obrazů bojů o přežití ve světě hmyzu. Nic než umělecký kontrast s lidským bojem o přežití ve válečném stavu. Hra pro čtyři herce (pátý hru opustí brzy), kteří plně ukázali svůj herecký um. Nízkorozpočtový umělecký válečný snímek jen pro filmové fajnšmekry. (05.12.2021)

To je ale bizarnost. Možná, že na divadle to fungovalo, ale tady je to místy sranda a většinou otrava či nuda. Překombinované, nepřesvědčivé, takové rádoby existencionální. I herci, jak mi připadá, přehrávají. Ostatně, na průzkumnou hlídku jsou pánové (s výjimkou P. Landovského) již trochu staří. Spíše to vypadá na cvičení lidových milicí, či veteránské setkání. Film je spíše ukázkou toho, jak hrůzné jsou konce z uzdy puštěné intelektuálštiny. (23.01.2011)

Tak tohle je nádherný herecký koncert pánů Landovského, Macháčka, Sandhause, Hálka a Somra. Žádný z nich nijak nevyčnívá a nepřehrává a každý z nich přesně dokresluje charaktery postav, které hrají, to je absolutní mazec! A ty úžasný dialogy! Uši jsem měl napnutý, jak antény! No a k tomu perfektní kamera mistra Stanislava Miloty, která dodala snímku pořádný koule! Výborný jsou záběry pijavic, pavouků, masožravých rostlin a podobné havěti. Skvělá hudba Jana Klusáka je pouze na začátku filmu, což je možná na škodu, ale film zase o to více působí realističtěji. Je to zapadlý snímek, který by si rozhodně zasloužil oprášit kabátec! (04.07.2011)

Filmové zpracování divadelní hry L. Smočka, jež ukazuje psychologické pochody a charakterové změny u opuštěných vojáků v džungli někde ve jihovýchodní Asii. Celý snímek se odehrává na jakémsi palouku obklopeným džunglí a herci tak dostali maximální prostor a příležitost zaujmout svými hereckými výkony. V rolích vojáků se představil M. Sandhaus, jako četař, velící onomu vojenskému útvaru, bohužel opustivší scénu velmi brzy, dále tajemný provokatér M. Macháček, psychicky labilní J. Hálek, agresivní J. Somr a nejméně výrazný P. Landovský. Kouzlo snímku spatřuji jednoznačně v postupném odhalování skutečného charakteru jednotlivých postav, dialogy však hodnotím pouze jako průměrné. Osobně pociťuji jisté zklamání, neboť jsem byl nejvíce natěšen na pardubického herce M. Sandhause, ten však dostal minimální prostor, jeho nepřítomnost však vyjadřovala významný psychologický prvek pro ostatní vojáky. Díky netradičnímu zpracování a kvalitním hereckým výkonům všech hereckých osobností se nakonec přikláním ke čtyřem hvězdám. (01.12.2013)

Jsem milovníkem válečných filmů, z Pacifiku obzvláště a tak mně potěšila tato česká kapka v moři válečných filmů z bojů proti Japoncům. Počin je to svým způsobem nevídaný, srovnatelný snad jen s krapet starším a už tendečně zabarveným Černým praporem (1958), který se ale zaměřuje na poválečný revoluční vývoj v Asii. Herecké obsazení bylo vskutku skvostné a herecký koncert předváděl opravdu každý z pánů herců. Nejvíce zářil pan macháček a Somr! To si zaslouží vysoké hodnocení, stejně tak zpracování džungle kdesi v Tichomoří. Film vychází z divadelní předlohy a bylo to sakra znát. Ale tentokráte to byl i kámen úrazu. Divadlo, to je hraní. Mluvení, gesta, pohyby, někdy i křik... Jenže nic z toho si předsunutá jednotka průzkumníků amerických mariňáků (navíc evidentně nešlo o žádné zelenáče, ale džunglí a boji s Japíky zocelené veterány) prostě nemohla dovolit... Sorry jako, ale dojít tak daleko od vlastních pozic až k místům, kde se dají Japíci předpokládat, utábořit se na otevřeném prostranství! Udělat si tam táborák ! hulákat, chlastat, dělat kopici a vůbec dělat všeliký bordel (ono už stačilo jako prohřešek to v noci zapálené cígo), to by prostě zkušený Bill či Joe neudělali, pokud by se chtěli vrátit zpátky někam do toho Texasu ke své Marry... Docela jsem měl strach, že než ta tlupa mastňáků přivolá Japonce, že se tam povraždí navzájem, nebo přivolaj medvědy co jim seberou tranzistoráky a za ty si koupí maliny, med a slané buráky !... Takže drama ano, psychologické možná také, ale s válečným filmem to mělo společného pramálo. Pro mně osobně celkem zklamání. Takže já pálím cigárem jen 3 pijavky. * * * (07.08.2018)