Povodeň

Dvojí vyvrcholení (odhalení podvodu / dědictví a následné výčitky) je pro tento televizní film typické - najdeme v něm totiž jak vyloženě nosná a podnětná místa, tak - a to nezřídka - klišovité scény, které vycházejí z hubačovsky jímavého příběhu dvou stárnoucích, opuštěných žen. Nerozehrána zůstává nesourodost obou hrdinek (scénář se omezuje na zálibu té jednodušší v letácích ze supermarketů a té druhé v kultuře na ČT2), Jiřina Bohdalová navíc není ničím více neľ "naší Jiřinou" z receptáře Jak na to?. Rozsah, který byl tomuto televiznímu filmu dán, by vyžadoval méně tematických odboček a méně doslovnosti. Každá z obětí (přírodní) katastrofy má svůj příběh, mnohé z nich jsou neméně dramatické než ten, který napsal Ivo Pelant. Život však nepíše takto vykonstruované scénáře. (13.10.2005)

Když se v nějakém filmu sejdou dvě Jiřiny, jedna Bohdalová a jedna Jirásková, je to herecký koncert dvou dam, které strhávají veškerou pozornost na sebe, i kdyby mělo jít jen o banální příhodu. Tady se obě dámy sešly ve smutném příběhu podle skutečných událostí. Už sám název napovídá, o co půjde, i když vodu nevidíme, sledujeme jen její "následek". Jiřímu Strachovi to jde líp a líp. (01.11.2009)

Pro mne docela zklamání, a nebudu hodnotit výš jen proto, že zde hrají dvě vynikající české herečky (kterým dobře sekundují Josef Somr a Jirka Dvořák). Tyhle vykonstruované a dopředu předvídatelné příběhy, dělané pro ceny a festivaly, fakt nemusím. Snaží se nám říct, že takhle to je, takový je život, ale přijde mi to jako pohled někoho přes sklo akvária na rybičky. Takový ten příběh, jak si nějaký člověk, který život strávil v kanclu, představuje život důchodců a jejich "podrazy" a prohry i drobné výhry. Je zcela jasné, kde přesně bude scénář citově vydírat, kde přesně budou holky kamošky, kde se podezírat, a vlastně je i jasné, jak to dopadne. Hezké lokace, ale celkově mi tenhle film rádoby o citu přišel bez citu a srdce. Takový povrchní. O životě obou žen zjistíme hrozně málo, kromě právě těch povrchních detailů, a ne, nestačí mi jako divákovi vědět, že žena je vdova, má málo peněz, přivydělává si úklidem, že ji sochal sochař, že kouká na ČT 2 a odmění se sem tam čokoládovým bonbonem. Proč třeba kouká na ČT2? Čte nějaké knihy? Jaký má vkus? Proč se nebavěj o politice, jako spousta důchodců? Proč nenadávají na poměry? Nebylo by to moc veřejnoprávně košer? Tyhle ženské prostě žijí ve vzduchoprázdnu, reagují jen na okamžité okolní podněty, ale ne na celkovou situaci. Ostatně, kdyby si normálně povídaly - o sobě, o životě, manželích, dětech, jak si běžně lidé povídají, tak bychom tu sice neměli ten dramatický závěr, ale zase by to bylo alespoň uvěřitelné, a nevypadalo jako násilně a na dojetí vycucané z prstu. (07.12.2013)

Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak... (03.03.2011)

Velmi působivý film o lidské potřebě nebýt sám. Jeden z těch filmů, kdy po jeho skončení člověka mrazí v zádech a dělá inventuru svědomí. Jinak dle mého názoru perfektně obsazen – dvojicí Jirásková-Bohdalová nikdy nepohrdnu. Jedinou výtku mám k chybě ve filmu, kdy se ve filmu tvrdí, že ulice Pernerova nebyla vyplavena. Vím zcela jistě, že byla a pořádně, což mi trochu kazí celkový dojem z filmu. (11.03.2011)