Příběh dušičkový

Doménou režiséra Františka Filipa nebyl film, ale poněkud skromnější a komornější prostředí televizního studia. Jeho cit pro výběr příběhů i těch, kteří je potom před kamerou oživovali prostřednictvím svého hereckého umění zůstával a zůstává trvalou hodnotou, překlenující již několik dekád lidského života. Vpravdě neodolatelná adaptace jedné z Herrmannových starosvětských vyprávěnek, odkazujíc svým pojetím spíše k tradici typické prvorepublikové veselohry, sklidila později nečekaně příznivý divácký ohlas i na plátnech kin. Trojským koněm tu je totiž mimořádný a dost možná i životní výkon excelujícího Jana Pivce v roli věčně nešťastného oficiála Konopky, spoluutvářený nenapodobitelnými, typicky "pivcovskými", povzdechy a lamentacemi. O třídu níž rozhodně nejsou ani jeho partneři – vynikající polohu tu v dryáčnicky hubaté odběhnuté ženušce nalézá skvělá Dana Medřická, vynikající jsou i ostatní, především Marvan, Kemr, Havelková i Šejbalová. K naprosté spokojenosti schází snad jen převedení na DVD nosiče, neb v případě této nefalšované perly československé televizní tvorby je to až s podivem. (20.01.2009)

Krásne staromilský príbeh, atmosféra predminulého storočia dýcha z každého záberu. Všetko tu pôsobí veľmi autenticky, k čomu vyrazme prispievajú skvelé herecké výkony všetkých zúčastnených. Film má nechytil hneď od začiatku, ale čím viac sa blížil ku koncu, tým viac sa mi páčil. Komédia to je skôr taká smutno-veselá, žiaden smiech na plné kolo tu nehrozí. (13.08.2021)

"...taková ženská, pod pořádným mramorovým monumentem, je nejbezpečnější." Jedna z najpohodovejších komédií a s výkvetom českého herectva. Niektoré bonmoty, hlavne od J. Marvana, by mali vytesať do kameňa. Pokiaľ nemáte zrovna dobrý deň tak si to pustite. Za pokus to určite stojí, jasný plný zásah. (12.01.2020)

Československý film natočený podle povídky I. Herrmanna popisující životní etapu vrchního oficiála Vavřince Konopky. Tohoto zakřiknutého úředníka, trpícího pod dominancí a nepěkným chováním jeho ženy Petronily (D. Medřická), ztvárnil svým nezaměnitelným způsobem legendární J. Pivec. Jaké je jeho překvapení, když jednoho dušičkového dne zjistí, že ho jeho panovačná semetrika opustila a přidala se ke kočovné společnosti jejího milence, teatrálního cirkusáka J. Kemra. V zaměstnání dělá Konopkovi, domácky zvaného Lorenc, společnost reverent (vynikající J. Marvan), s nímž probírá svůj nešťastný život a jeho přítel mu poskytuje útěchu. Po odchodu jeho ženy se začne o Konopkovu domácnost starat sympatická hospodyně L. Havelková, s níž záhy osvobozený oficiál naváže až příliš důvěrný kontakt. Konopkovo štěstí však netrvá dlouho, neboť přesně po roce, opět na dušičky, se vrátí jeho žena a pokouší se nastolit původní domácí teror. Oficiál však tentokrát nepodlehne její zdrcující výřečnosti, vyžene ji z bytu a celá situace skončí u advokáta M. Růžka. Právní stránka Konopkovy situace se začíná pro něj vyvíjet nepříznivě a od značné újmy na majetku a cti ho zachrání lest, s níž mu překvapivě pomůže bývalý milenec jeho ženy J. Kemr. Ve snímku F. Filipa tvoří dominantní dvojici oba přátelé úřednící, jejichž dialogy tvoří ozdobu tohoto snímku. Paní Medřická zvládla svou roli zlé ženy vládnoucí jedovatým jazykem též velmi dobře, ostatně stejně jako všichni účinkující herci, přesto však mě tento snímek s banálním příběhem nezasáhl natolik, abych byl ochoten ho hodnotit nadprůměrně. (22.10.2020)

A pak, že muži nestárnou. No stárnou, bohužel. Ježišmarjá! Od Šejbalové bych si budoucnost taky nechala vyložit, její jasnovidka se mi zamlouvala ze všech postav nejvíce. Hermannův banální příběh je zpracován s citem, sehrán elitními herci, ale přesto stále zůstává banálním příběhem. Pivcovi se občas zasmát dá, graciézní Kemr scénu rozsvítí, ale přesto na mě film působí omšele. (08.10.2020)