Střelba na psy

Téma rwandské genocidy, které v roce 2004 ukázal úspěný "Hotel Rwanda" zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael Caton-Jones, který natočil pár slušných snímků ale do diváckého podvědomí se nedostal žádným. Oproti zmíněnému "hotelu" však toto téma podává pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil krvavě natočenými masakry ale velice násilnou formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za svinstva a přitom se tváří maximálně reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka vyždímat jakékoliv emoce a převážně v druhé části se tak nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu ateistovi udělalo zle. (07.10.2009)

O dění ve Rwandě kolem roku 1994 se toho natočilo celkem dost. Hotel Rwanda, Někdy v květnu... a taky tohle. Pokud jste viděli kterýkoli z nich, není v zásadě důvod koukat na ty další. Jedni černoši tu mačetama sekají jiné černochy. Modropřilbáci na to čučí a nedělají nic. Francouzi pošlou legii, ale jenom pro svoje občany. Ve všech filmech se trochu stereotypně vysvětluje, že jsou vlastně všichni stejní a tak trochu i naznačuje, že za to můžou bývalí kolonizátoři (což byli Belgičani). Tady se k tomu přidává i dost nudy, vcelku nezajímavé osobní příběhy a taky křečovitá snaha neukázat žádné opravdové násilí. Protože mám volnou chvilku, dovolím si sem dodat drobné doplnění, které se do filmů nějako nevešlo Tutsiové fakt ve Rwandě dřív vládli Hutům. Sousední země (Burundi) byla a je úplně vedená Tutsii. Ve Rwandě se nedošlo před rokem 94 k žádné demokracii a pluralitě, po převratu tam vládli Hutuové a do toho jela občanská válka s Tutsijskými miliicemi, které operovaly částečně z Konga. Ostatně, vraždění Tutsiů dost nástup těchhle milic urychlilo a nakoec celou Rwandu dobyli, (23.10.2020)

Já nějak tu Rwandu nedokážu přenést přes srdce a vlastně každý film, který jsem o ní viděl, hodnotím pěti hvězdičkami. Opět je to velmi neveselá záležitost, tentokrát z církevní školy (ano, zadostiučinění proti víře se dostavilo i tady), která podle očekávání nedopadla dobře. Další z řady příšerných brutalit. 90% (22.08.2017)

Srovnávání Střelby na psy s tématicky spjatým, nicméně na několik Oscarů nominovaným a hvězdně obsazeným Hotelem Rwanda je zavádějící. Tohle je nízkorozpočtový, v podstatě televizní film. Zachycuje situaci ve Rwandě na jaře roku 1994 z pohledu zúčastněných bělochů (a nehledejte v tom žádný rasistický podtext). Místní kněz, učitel, televizní reportérka – stávají se svědky největšího etnického masakru (slovo genocida JE na místě) novodobých dějin. Celkem kolem jednoho milionu Tutsiů bylo vyvražděno (povětšinou rozsekáno mačetami) zfanatizovanými Hutui. Pokud vás zajímá, proč se tolik nenáviděli, doporučuji zhlédnout výtečný dokument Poslední spravedlivý. Podobně závažné téma stačí zpracovat průměrně a na působivosti výsledného filmu se to moc neprojeví, Střelba na psy opravdu není zrežírovaná nikterak ohromně. V těch nejvypjatějších momentech začne hrát hluboce procítěná africká hudba, úporná snaha nezobrazovat žádné explicitní násilí působí skoro směšně (Terry George se s tím vypořádal mnohem obratněji) a rozpačitý doslov „po pěti letech“ z filmu druhý Schindlerův seznam opravdu neudělá. Je patrné, že se tvůrci snažili co nejdůsledněji držet reality (mj. natáčeli přímo ve Rwandě) a tato větev se nakonec také ukázala být tou nejjistější. Jako hraný dokument „made by BBC“ patří totiž Střelba na psy k jasnému nadprůměru. 80% Zajímavý komentář: Shushika (20.01.2007)

"...Noví kolonizátori potrebovali niekoho, kto by dohliadal na ich čajové a banánové plantáže. Pretože Tutsiovia boli vyšší, Belgičania ich považovali za nadradených a urobili z nich šéfov. Tutsiovia bohatli a z Hutuov vytvorili pracovné čaty. Belgičania Tutsiom hovorili: "Zbičuj Hutua, inak my zbičujeme teba."...."(citované z dokumentu The Last Just Man) O 70 rokov neskôr to všetko dospelo k vyvraždeniu jedného milióna Tutsiov sfanatizovanými Hutujmi. A OSN a Belgičania sa dlho len prizerali, presnejšie povedané dohliadali...80%. (23.05.2016)