Jana Eyrová

No, nechci se nechat ovlivnit ohlasy ze svého okolí, ale pravdou je, že já knihu nečetl a tak z příběhu nejsem úplně unešený. Přišlo mi to jako slušná práce, ale nic výjimečného. V knize je to prý daleko barvitější. Mně tohle zpracování připadalo jako zajímavý nástin tehdejší doby, kde být z nezámožné rodiny muselo být nesmírně těžké. Přesto ale myslím, že zahráno to bylo velice dobře a úplně nejvíc mě dostala malá Anna Paquin se svoji kamarádkou. (13.09.2009)

Srovnání s českou televizní verzí se přímo nabízí. Charlotte Gainsbourg je s Martou Vančurovou zcela srovnatelná a William Hurt je zase oproti Janu Kačerovi britštější, což je zcela pochopitelné. Velké plus tu samozřejmě hraje krásná barevná kamera (tu česká verze mít nemohla, protože Československá televize tehdy vysílala pouze černobíle) a nádherné anglické scenérie, které ale v české verzi jsou důstojně nahrazeny. Zeffirelliho verze je fantasticky natočená, i když malinko zkratkovitá. Rozhodně to ale byly příjemně strávené chvilky. (06.06.2020)

Jako první jsem viděl adaptaci této klasiky, která byla natočena v roce 2011. Tato adaptace mě příjemně překvapila. Film z roku 1996 jsem viděl nedlouho poté a musím říct, že už takový dojem neudělal. Adaptace se od sebe zase tolik neliší, tudíž vlastně záleží na tom, v jakém pořadí se vidí. Kdybych jako první viděl adaptaci starší, asi bych si ji zamiloval více. Takhle ale vyhrává Fassbender. Na druhou stranu, jako Jana Eyre mi více seděla Charlotte Gainsbourg, pro kterou mám jednoduše slabost. Je to jedna z těch hereček, které nejsou sexy symbolem komerčního Hollywoodu, ale prezentují se hlavně skvělými hereckými schopnostmi a krása se u nich musí hledat trochu déle. Klidně bych jí ale dal přednost než mnohým herečkám, které si na umění jen hrají a role dostávají především díky pěknému zevnějšku. Franco Zeffirelli je skvělým režisérem, který prokázal, že mu problémy nedělá ani anglicky mluvený film. Skvěle zvládl přenést náladu a atmosféru britského venkova poloviny 19. století, vřesoviště doslova hovoří a zdi usedlosti šeptají. William Hurt předvádí, že charakterních rolí by měl dostávat více. Vše je doplněno skvělým citem pro dobu, která se odráží v kostýmech a také v řeči. Výborný film, ale jak říkám, prvně jsem viděl neméně skvělou adaptaci z roku 2011, která je až na drobnosti velmi obdobná, a to i v rámci výborných hereckých výkonů. Tahle nestárnoucí klasika ale bude vždycky táhnout. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/jane-eyre-ekologicka-afrika-cislo.html (24.02.2013)

Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu XVIII. a XIX. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Zeffirelliho a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Zeffirelli je více britský, více romantický a také zřejmě více křesťanskopuritánský. (Jde ovšem o rozdíly v odstínech a o dílčí posuny v kvalitě, tedy o věci, které jsou subtilní a vždy tak trochu věcí názoru.) Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Kačerův Rochester je v porovnání se Zeffirelliho představitelem méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější". Britské exteriéry jsou samozřejmě autentičtější. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik Zeffirelliho adaptace bude odolávat zubu času. Domnívám, že její šance jsou v každém ohledu značné. (05.11.2007)

Velmi dobře a poutavě natočená adaptace knihy Charlotte Brönteové o dívence, která musí bojovat s osudem, jenž není vždy ten nejlehčí. Mně osobně se sice moc nelíbila hlavní představitelka, to ale vůbec nic nemění na tom, že tato adaptace patří k těm povedeným. Hudba: Claudio Capponi & Alessio Vlad (31.05.2010)