Jana Eyrová

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Charlotty Brontë. Mohu-li o knižní předloze napsat, že je to viktoriánský poklad, který mě doslova ohromil, u tohoto filmu se nemohu ubránit stejně silnému dojmu. Získal mě od prvního záběru a doslova přibil k obrazovce mimořádně šťastným obsazením všech rolí - absolutně všichni herci do puntíku typově odpovídají jejich literárním předobrazům, a především dvojice Welles a Fontaine tvoří dohromady něco neuvěřitelného. Jejich herectví mě nesmírně zasáhlo a naplnilo hlubokým úžasem, jak mistrně je možné na filmovém plátně oživit literární postavu. Z filmu je sice zcela nepochybně znát doba jeho vzniku a komplikovaná látka knižní předlohy je zde pochopitelně brutálně zredukována do prostoru relativně krátké stopáže, ale přesto za sebe nemám problém napsat, že mě tento skvostný film bezmezně nadchnul a shledávám ho zcela fascinující podívanou, která je jak z jiného světa. Nemám slov, abych popsal bouři pocitů, které ve mě tento mistrovský film vyvolal - lze-li někde mluvit o kouzlu starého dobrého Hollywoodu, je to přesně v tomto případě. Vážně NÁDHERNÝ film. (12.09.2014)

take stare, zvlastne a teatralne.... ale mne sa to lubilo. Samozrejme, ze nie ako ine spracovania JE, skor som sa na tom trosku bavila. Som si ista, ze v tej dobe, vo velkom kine a buracanim tej nehoraznej hudby, absolutne nevhodnej a hollywoodskej, ze by sa mi to pacilo. Tak ako som vdaka tejto dobe, krasnej hudbe a prostrediu kina /a samozrejme i filmu:D / podlahla Pride & Prejudice 2005. Ako v mnozstve starych filmov, i tu prehravali. Niekedy uplne afektovali, no.. uz som zvyknuta. Zabavala som sa na tom. I jak napr. v scene, ked Mr. Rochester ziada Jane o ruku, jak blesky blyskali, jak mu odfukoval kabat z medzivojnoveho obdobia / ci obd. II.svet. vojny? ... ked takto spracovali Janu Eyrovu, som moc zvedava na Burlive vysiny, kde to situacie a prostredie vyzaduju:D. Tu.. stary krasny hrad.. a predsa aj kulisy:D:D:D Prepáčte mi prosííííííím. Pripadam si ako strasny barbar, ked to tu takto pisem, no.. mne to pride vzdy ohromne zabavne i ked chapem, ze vtedy to bolo bezne a film nebol tak rozvinuty, popularny na to, aby sa robili vypravne filmy ako dnes. Proste.. hrad sam o sebe bol nadherny, niekedy skutocne skvostny, no obcas, ked neukazali nejake tie architektonicke ornamenty, pripadalo mi to ako v prababkinom dome, v pivnici.________ fakt sorry. Viac k hercom: jeeeeeeejo mala Taylorova :). Ako Helen bola zlata. No vinim scenaristov za divne vyobrazenie mladej Jane / ci i starsiej J./. Priliz papulnatu. Ved ona pochopila ako je najlepsie sa spravat. Vlozili tam i zajimave drobnosti: Jane nejaky sir pozval na poharik? Heh, tak toto.. ved ona mala byt plain, nepritazliva... A Rochester ako mierny suknickar? Ee.. ani neukazali ako ma rad Jane. Skor prave ju dali do svetla, ze po nom dychti. To sa mi nepaci. A tak..Ale hrala krasne, musim uznat. Velmi jemne menila svoj vyraz. Jo a.. vo svadobnych satach bola nadherna :). ____A este par poznamociek: zda sa mi, ze zopar prvkov som videla i vo verzii z r. 2006 - z tohto filmu. 2. kedze i na YouTube-e som porovnavala zopar scen z JE, moj osobny vitaz na frazu: "You thought, you thought..." co povedal Mr. Rochester Masonovi je William Hurt a JE1996. Po vyrieknuti tejto vety O. Wellesom dokazem plne ocenit ake uzasne a prinosne je, ked na 1 krasnu knizocku existuje milionpat filmovych verzii. (po 3. v skratke a vystizne niektore myslienky vystihla Marci. Heh.. som zvedava, ci toto niekto cita.. krom mna.) (26.11.2008)

Toto filmové zpracování slavného románu se mi vůbec nelíbilo. Styl starých černobílých amerických filmů mi nevadí, ale toto romantické drama občas zavánělo hororem, evokovalo třeba Psa baskervilského a vůbec mi nepřišlo romantické. Orson Welles mi také vůbec neseděl a ve srovnání s verzí z roku 1996 tento film zcela propadá. Hudba: Bernard Herrmann (07.07.2010)

Fascinují, zatímco jsem cele pohrdla už čtyřmi verzemi adaptací Jany, pátá se zdá být osudovou. Nečekala jsem to, ale výhradně ateliérové řešení vyšperkované hereckými výkony Wellese a Fontaine, v mizanscéně nešetřící umělou mlhou a variovaným klasickým tříbodovým osvětlením, je tím pravým ořechovým. Stavby s nádechem raně viktoriánské epochy zahalené do primárních atributů gothického románu jsou velmi příjemné. Zároveň vynalézavá dramaturgie dělá v románu zcela zásadní škrty, zatímco potřebné kapitoly cituje takřka doslově. Už nikdy víc žádné hlouposti o nabití dvojího majetku, ztraceným strýčcích a nově příchozích sestrách. Už vždy jen dokonalá malá Elizabeth Taylorová, dokonale stoická Hillary Brooke a rozkošná a přesto nevtíravá Margaret O'Brien. Zápletka se Spanishtownem zůstala nepřeexponovaná a hlavně tu také nezbylo místo na kýč v podobě scény s cikánkou. (01.10.2012)

Šíleně poplatné době vzniku, ale díky bezmála hororové atmosféře proklatě zábavné. Té je z velké části dosaženo relativně konvenčními prostředky (stínohrou, působivými gotickými kulisami, mlhou a větrem hnanými temnými mračny), nicméně největší díl děsivosti spočívá na Wellesových rozložitých bedrech, který si zde střihl dalšího z rozmanité galerky svých sadistických manipulátorů. Jeho Rochester se pevně vryje do paměti. Na scénu nastupuje zpravidla tak, že se vynoří ze stínu (nejlépe v detailu tváře), zpoza rozvalené zídky, vztyčí se z mlhy jako Drákula, nebo odněkud vyskočí s dramaticky vlajícím pláštěm za doprovodu hřímajících žestů. V mizanscéně se vždy - jako zachmuřený démon, jako temná, nedobytná věž - hrozivě tyčí nad chudinkou vzlykající Joan Fontaine, koulí očima, do kterých je mu namířeno bodové světlo, takže se zdá, že mu v nich poskakují ďábelské plamínky a repliky odříkává monotónním barytonem, který se pouze ztišuje do mumlavé nesrozumitelnosti nebo vzpíná k autoritářskému zahřmění. Naprostým vrcholem je scéna, kde Jane donutí k tomu, aby svolila se sňatkem. Jak pozvedá hlas, aby umlčel dívčiny námitky, nabírá se kolem páru bouře, což vrcholí tím, že si Jane majetnicky přitiskne na hruď, triumfálně vystrčí bradu a do stromu udeří blesk. :) (31.07.2011)