První den mého syna

Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. (02.02.2018)

Filmy Ladislava Helgeho mají velkou výpovědní hodnotu o své době, její dějiny však tvoří jen sotva. Generační neporozumění mezi Oldou a Jirkou lze paradoxně aplikovat i na Helgeho vztah k tvorbě nové vlny. První den mého syna je kvalitativně nevyvážený, dobré nápady kazí náladová režie. Postavy nejsou psychicky dobře zvládnuté, pokud se o to ovšem autor vůbec pokoušel. Spíš každá z postav reprezentuje jen určitou ideologii či segment společnosti, než by vystupovaly jako individuality. Pokud bych tento film hodnotil jako artefakt 60.let, dal bych 3, ale jako samotné dílo (i přesto že není nudné) ze mě víc jak dvě hvězdy nevytáhne. (09.03.2009)

„V ženskejch se musíš umět vyznat, ale nesmíš je brát vážně. Když deš mezi ženy, vem si s sebou bič!“ Od Helgeho je to teprve můj druhý film, ale časem se chci určitě podívat i na jeho další snímky. První den mého syna je dramatem, místy docela dost tíživým. A nejen díky výbornému projevu herců a myšlenkám, ale také technické stránce filmu. Kamera seká ostré detaily tváří postav jak Baťa cvičky, k tomu opravdu dominantní práce se zvukem (už jen ten úvodní až nepříjemný telefon). Pokud jsem však film označil za drama, nutno dodat, že nejde o nic čistokrevného. Najde se v něm totiž překvapivě i několik situací k zasmání (zpravidla v podobě „rozumbradovských“ hlášek pronášených Pucholtem). No a pak je tu samozřejmě složka filmu, která diváka vybízí k úsměvu poněkud nechtěně…ano, mám na mysli ten mnohými zmiňovaný queer podtext. A pak ten výmluvný konec…Celkově je film velmi působivý a já osobně mu přiklepávám solidní 4*. „Co ty vlastně děláš?“ – „Zatloukám špagety do zdi.“ – „Cože?“ – „Elektroinstalatér, prosím.“ (13.07.2016)

Já vím, že věčné fňukání a porovnávání filmu s knižní předlohou čtenářů-diváků nikoho nezajímá, ale stejně si fňuknu - to, co dle mého fungovalo v knize, moc nefunguje ve filmu. Knížka mi i přes celkem tíživý děj připadala taková odlehčená, epizodická, kdežto film působil dost depresivně, notabene se snažil tvářit hudbou a častými prostřihy na závěrečnou scénu na molu tak nějak mysteriózně. Knížka navíc začíná na záchytce, moc nechápu, proč je potřeba ve filmu sledovat dvacet minut Oldřichův tah hospodama. Notabene když si knížku do scénáře přetransformoval sám Kříž... 50% (29.11.2019)

Vy jste jeho děvče? Ne, my spolu jen tak chodíme. 1) 37letý scénárista a režisér Ladislav Helge vytvořil film, který odráží československou novou vlnu...trochu po svém, ale zřetelně. Šroubované dialogy, dobové manýry, lyrická brněnská zákoutí a vše prostupující kolektivní duch (přecpané koupaliště, tramvaje i narvaný noční klub) vytvářejí zajímavý dobově manýristický mix. Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?_____ 2) Zážitek umocňuje i práce se zvuky a s hudbou 39letého hodně činného skladatele Svatopluka Havelky._____ 3) Spoiler. Za zmínku stojí noční klub jako pochybná alternativa dělnického budovatelského úsilí ("Seznámili jsme se na záchytce..."...následuje uznalý pohled..."Dobrý...") a zvláště pak vykupitelský motiv na konci filmu, kdy se hlavní hrdina nechá zfackovat, aniž by se byl jen pokusil o obranu._____ 4) Spoiler. Queer podtext, o kterém se zmiňují někteří komentátoři, jsem ve snímku hledal marně. Pravda, 22letý výborný Vladimír Pucholt (Jiří Kouba alias Žluťásek) se k 31letému Luďku Munzarovi (barový recitátor Ancek) stejně jako k 26letému Petru Kostkovi (novopečený otec Oldřich Olejník) měl dosti přítulně, ale v mých očích šlo spíše o emocionální kompenzaci nefungujícho rodinného zázemí přiměřenou jeho věku a situaci. (06.05.2014)