Režie:
Ladislav HelgeKamera:
Jiří TarantíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Petr Kostka, Vladimír Pucholt, Luděk Munzar, Helena Kružíková, Klára Adamová, František Němec, Jaroslav Dufek, Ladislav Suchánek, František Šlégr (více)Obsahy(1)
Třicetiletý dělník Oldřich Olejník (P. Kostka) obráží hospody a vinárny, neboť zapíjí narození svého syna. Není tedy divu, že skončí na záchytce. Takto se seznámí se sedmnáctiletým výrostkem Jirkou Koubou (V. Pucholt). Problémový mladík, který kvůli barvě svého oblíbeného trička dostal přezdívku Žluťásek, po četných konfliktech opustil zaměstnání. Jeho otec zmizel neznámo kam a matka se s tím nedokázala vyrovnat. Většinu času proto Žluťásek tráví v partě, kterou vede zkrachovalý herec Ancek (L. Munzar). Oldřich, v němž se z pochopitelných důvodů probudily otcovské vlastnosti, se začne o Žluťáska zajímat a starat. Kromě prolomení počáteční Žluťáskovy nedůvěry to však bude znamenat i seznámení s Anckem a jeho pochybnou partou… (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Moji oblíbení herci, Kostka i Pucholt mě svými výkony rozhodně nezklamali, měla jsem spíše problém s jejich postavami. Nebyla jsem schopná se vcítit či vžít ani do jedné z nich, proto jsem si asi film nevychutnala. Vlastně, ten Pucholtův Žluťásek, jeho postava věrohodná a uvěřitelná pro mě byla, ale čerstvý tatínek Kostka podle mě vystřízlivěl později než bych očekávala. ()
„V ženskejch se musíš umět vyznat, ale nesmíš je brát vážně. Když deš mezi ženy, vem si s sebou bič!“ Od Helgeho je to teprve můj druhý film, ale časem se chci určitě podívat i na jeho další snímky. První den mého syna je dramatem, místy docela dost tíživým. A nejen díky výbornému projevu herců a myšlenkám, ale také technické stránce filmu. Kamera seká ostré detaily tváří postav jak Baťa cvičky, k tomu opravdu dominantní práce se zvukem (už jen ten úvodní až nepříjemný telefon). Pokud jsem však film označil za drama, nutno dodat, že nejde o nic čistokrevného. Najde se v něm totiž překvapivě i několik situací k zasmání (zpravidla v podobě „rozumbradovských“ hlášek pronášených Pucholtem). No a pak je tu samozřejmě složka filmu, která diváka vybízí k úsměvu poněkud nechtěně…ano, mám na mysli ten mnohými zmiňovaný queer podtext. A pak ten výmluvný konec…Celkově je film velmi působivý a já osobně mu přiklepávám solidní 4*. „Co ty vlastně děláš?“ – „Zatloukám špagety do zdi.“ – „Cože?“ – „Elektroinstalatér, prosím.“ ()
Kdyby se mě někdo zeptal, kdo je v naší kinamatografii mistrem sociálního dramatu, odpověděla bych Ladislav Helge. Už ve své provotině Škola otců ukázal, že umí podat příběh v širších souvislostech s pohledem dovnitř jednotlivých postav. První den mého syna je vyzrálým dramatem, ukázkou svou nesourodých světů. Šťastný novopečený tatínek, který má to štěstí že pochází z normálních poměrů a nezažil citovou flustraci, jako protipól zakomplexovaný potížista, který si doma moc lásky neužil. Jako démon celého příběhu se zjevuje šéf. Jeho flustrace je největší, vybíjí se na obou skupinách - na šťastných i zakoplexovaných. Úžasný příběh, kde jsem všem postavám rozuměla, na skvělém výsledku se podepsala výborná kamera i střih a hlavně kvalitní předloha a scénář z rukou Ivana Kříže. Míchaly se ve mně dva silné pocity - nadšení z filmu a lítost, že toho Helge nemohl natočit víc. Pro mě s osobním přesahem, hrdý tatínek nakupoval mečíky ve stejném květinářství, jako já svatební kytici a navšívil svého syna na Obliňáku kde jsem odrodila obě své děti. ()
HenryS.: např. Ohnivé léto ()
Helge? Génius. ()
Dokonalé gagy ( „Proč vám říkají mistře? Vy jste někde vedoucí?“) jdou ruku v ruce s tíživou výpovědí. Navíc je to neskutečně queer. A Pucholt je psychopat. ()
Fantastický snímek. Dokonalá práce se zvukem, kamerou a střihem, výborní herci (hlavně Vladimír Pucholt, ten nezklame nikdy). Nádherné překvapení. Je to podobně radikální jako Slnko v sieti. Tady není co vytknout. ()
Vše by se dalo shrnout do jedno či dvou slov, jak to udělal Vitex, ovšem mám v té mojí hlavě ještě pár dalších vět, které mě napadají. Například " věčným odpouštěním lidi nevychováte...". Ale jako poctivý uživatel použiji vlastních slov. Tým velmi zkušených tvůrců na správném místě. Jmenovitě - Helge, Havelka, Tarantík, Kostka i Pucholt. O Munzarovi netřeba psát, ten věděl, co dělá, a dodělal to opravdu skvostně. Helge často měnil zaběhlé tváře herců. Ve STARCÍCH se Vláďa Pucholt, jako herec, naklonil o 90° a Helge ho dotočil na 180°. Skutečně, nejen znalci Vladimíra Pucholta budou překvapeni. Munzar___v mých očích se změnil, trochu paradoxně, z inscenačního recitátora, na recitátora barového, ovšem ve stylu, který se jen tak nevidí. Krásně a konečně se nám zavlnil i Franta Němec. Ne trocha, ale kopa pohledů na různé životní filozofie, ovšem ona upřímnost se jaksi stále nedostavuje, tedy, než Olda dojde na břeh, což je mimochodem hlavní dějová linie. Tím se dostávám k práci Ladislava Helgeho, která je jako vždy precizní a velmi originálně pojatá. Vlnil se po svém a dělal to výborně. Je tu opět ona realita, ovšem zevnitř, z nitra jednice, od kterého jí divák přijímá. Tohle je psychologie, ovšem Helgeho, například Schorm by s tím zamával docela jinak. V tom je Helge originálně přesný. Osobitý pohled na mládež od Jarního Povětří doznává jasného vývoje. Zde není politika, zde je člověk v davu. Někdo chce řvát, druhej mlátit, další promlouvat po pár litrech bílého vína k tanečníkům, kterými stejně pohrdá a ten poslední se nechá dobrovolně profackovat....mlať, člověče, když nic jiného neumíš. Film o střetu s pravdou, jednom novopečeném tatínkovi, který lehce předběhne vývoj vlastního potomka, o bezradném chuligánovi, který umí i dokonale hlásit... "to je made in schlossen..." je pro československého diváka nutné vidět a přebrat po svém. ()
Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. ()
Zpočátku mě film moc nechytil. Vše se změnilo po probuzení na záchytce kde se Oldřich(P. Kostka) seznámí se Žluťáskem(V. Pucholt). Od téhle chvíle si mě snímek pomalu ale jistě začínal získávat. A to především právě díky Žluťáskovi. Petr Kostka je určitě jedním z těch lepších herců(do mé TOP 10 českých herců by se určitě nevlezl) ale tady ho jasně zastiňuje pro mě neznámej Vladimír Pucholt v roli Žluťáska. Dle zdejšího hodnocení jsem očekával další československej klenot. Za mě to ale nebylo tak emotivně silný jak jsem očekával. Proto v tomhle případě volím "jen" 3 hvězdy. Čímž samozřejmě nechci film shazovat. Má co nabídnout a za vidění určitě stojí. ()
Brno jako fotogenické město je značně nezvyklé. Munzar jako sexy frajer je možná o něco nezvyklejší. Dodám, že oběma to hodně sluší. Munzarovi, který je zde v roli vhodné spíše pro svého dvorního dabovaného herce, Paula Newmana, to sluší více. Vizuálně je film velice vydařený. Příběh odpovídá době svého vzniku, snaží se o zobrazení života špatné mládeže, nejde příliš do hloubky, spíše hledá pro Jircka obhajobu a konfrontuje ho s vyspělejším vrstevníkem, který vede řádný život. ()
Čiastočne pocitová dráma zo "zlatých šesťdesiatok", kedy mali ale ľudia v podstate tie isté problémy čo vždy. Tridsiatnik oslavuje narodenie dieťaťa a neplánovane prichádza do konfrontácie s teenagerom, ktorý hľadá svoje miesto vo svete. Niektoré veci sú podané skutočne dramaticky, napríklad taživá sekvencia z bytu, inokedy ľahšie, ako zase scény z kúpaliska. Samotný záver sa skôr prikláňa k dramatickejšej, depresívnejšej atmosfére. Mňa film najviac zaujal aj technickou stránkou, toľko detailov tvárí pri rozhovoroch som dlho nikde nevidel a toľko faciek nepadlo asi ešte nikde, možno snáď v nejakom filme Buda Spencera a Terencea Hilla. No a Praha je nám zobrazená tiež dosť netradične, ale veľmi fotogenicky. ()
Já vím, že věčné fňukání a porovnávání filmu s knižní předlohou čtenářů-diváků nikoho nezajímá, ale stejně si fňuknu - to, co dle mého fungovalo v knize, moc nefunguje ve filmu. Knížka mi i přes celkem tíživý děj připadala taková odlehčená, epizodická, kdežto film působil dost depresivně, notabene se snažil tvářit hudbou a častými prostřihy na závěrečnou scénu na molu tak nějak mysteriózně. Knížka navíc začíná na záchytce, moc nechápu, proč je potřeba ve filmu sledovat dvacet minut Oldřichův tah hospodama. Notabene když si knížku do scénáře přetransformoval sám Kříž... 50% ()
,,Co děláš? / Zatloukám špagety do zdi... Elektroinstalatér!" Moc si nedokážu odpovědět na otázku, jakou skupinu diváků mohl tenhle snímek v roce 1965 zaujmout a nadchnout. Mládež by se na takový kritický film o sobě asi nedívala. Řekl bych, že tenhle film zůstal dodneška neprávem nedoceněný. A při tom představuje ve své době úplnou špičku v kategorii sociálního dramatu o mládeži. Vedle bohatého zachycení tehdejších reálií 60.let film úspěšně a kriticky ukazuje problémy mladé generace, mezi kterými nechybí nedorozumění s rodiči, bezduché toulání podivných part, alkoholismus a hlavně lhostejnost k životu. Jako speciální a atraktivní bonus po letech působí v pozadí přítomný homosexuální motiv (realizovaný spíš vtipnou formou, pouze přes pár hlášek a "teplých" pohledů), díky kterému je někdy První den mého syna neoficiálně označován jako první český queer film. Vedle výborného stvárnění hlavních hrdinů v podání Petra Kostky a Vladimíra Pucholta tu figuruje jako vždy u Helgeho zajímavá kamera a artové ladění snímku. Celý film včetně vynikajícího scénáře je originální a pozoruhodný, ovšem posledních 25 minut s úplným přechodem do komediálního žánru stojí pak za to nejvíc. Hláškující teplý šéf celé party v podání Munzara nemá chybu! ,,Co na mě tak čumíš? Ty jsi se do mě zabóuch, viď?!" :-) 95% ()
To je přece nesmírná blbost, co se tady děje s člověkem! Helgeho filmy (zdaleka ne všechny) jsou paralyzujícím pohledem na tehdejší dění ve společnosti a přístup, jakým Helge zkoumá jednotlivé aspekty socialistického života, je svým způsobem nonkonformní. Tady je ta nonkonformita vyjádřena i neurčitým, přesto snadno vytušitelným queer podtextem, přičemž jak Pucholtova, tak i Munzarova postava nabízí mnohem složitější přístup k dané problematice, než jak se na první pohled může zdát. Sedmnáctiletý hejsek (Pucholt), drzý, nevychovaný, ale vnitřně nejistý a rozechvělý, právě tak jako arogantní, sebejistý a rozkolísaný "mistr" (Munzar) mají společnou nejen frustraci, pramenící ovšem u každého z odlišných struktur, ale především svou společenskou neukotvenost, na což ostatně film velmi tvrdě naráží. Závěr, který Helge záměrně ponechal v novém, tentokrát neradostném vystřízlivění, jasně naznačuje, že jakýkoliv zásah (zvenčí) do života mladých a nespoutaných lidí, kteří prostě jenom nevědí, co se sebou, znamená hořkou prohru. Ano, nikdo nikoho nebude do konce života tahat za ruku. Je lepší špatným být, než se špatným zdát. ()
Shlédl jsem na ČT Art. ()
Nechápu, jak je možné, že tento film nikdo nezná a není zmiňován ani v odborné literatuře. Podle mého názoru se jedná o jeden z vrcholů modernistické odnože československé nové vlny (na Slovensku třeba Štefan Uher). Výtečný Kostka (snad první film kde jsem ho viděl v hlavní roli), Pucholt a naprosto geniální a přesný Munzar. K tomu skvělá kamera a typicky novovlnně přirozené řízné dialogy (hlášky jako "čtyři a půl" a mnohé další by mohly být kultovní...kdyby ten film ovšem někdo znal). A jako bonus ten unikátní queer podtext. Můj druhý film od Helgeho a znovu za pět hvězd. Zdá se, že je to opravdu těžce nedoceněný režisér. ()
Nějaké další tipy na ještě starší československé queer filmy? Nevím kdo přišel s tou hláškou že to má být Zkouškové období... ()
"Odpouštěním nikoho nevychováš." Pravda pravdoucí. Počkala jsem si na tento film dlouho do noci, abych pak s vypětím všech sil ho zvládla dokoukat. Bylo to náročné, to musím uznat. Stačilo mi to jednou. Nedá se mu však upřít ta myšlenka a taky co všechny rodiče dříve či později potká, že ti jejich mladí začnou vším opovrhovat a někdy i dokonce řeknou, že se vás neprosili, abyste je sem přivedli ("Blbinec a bordel, kterýmu říkáte svět!"). Naštěstí se z toho řada dostane za pár let a já pevně doufám, že tak tomu bude i u mých dětí. Zajímavý příběh novopečeného tatínka, který se v den narození svého syna setká s klukem, který mu ten jeho šťastný sen o budoucnosti řádně naruší a donutí ho přemýšlet o věcech, o kterých tatínkové od miminka hned z fleku rozhodně neuvažují. ()
Filmy Ladislava Helgeho mají velkou výpovědní hodnotu o své době, její dějiny však tvoří jen sotva. Generační neporozumění mezi Oldou a Jirkou lze paradoxně aplikovat i na Helgeho vztah k tvorbě nové vlny. První den mého syna je kvalitativně nevyvážený, dobré nápady kazí náladová režie. Postavy nejsou psychicky dobře zvládnuté, pokud se o to ovšem autor vůbec pokoušel. Spíš každá z postav reprezentuje jen určitou ideologii či segment společnosti, než by vystupovaly jako individuality. Pokud bych tento film hodnotil jako artefakt 60.let, dal bych 3, ale jako samotné dílo (i přesto že není nudné) ze mě víc jak dvě hvězdy nevytáhne. ()