Režie:
Ladislav BromScénář:
Karel SteklýKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Otomar Korbelář, Jaroslav Vojta, Terezie Brzková, Gustav Hilmar, Anna Prchalová, Vladimír Šmeral, Blanka Waleská, Otto Rubík, Dana Medřická, Jaroslav Šára (více)Obsahy(1)
Žulový lom v Posázaví někdy na počátku století: Mladý střelmistr tvrdohlavě buduje nový lom, kde mu ostatní předpovídají neúspěch. Nešťastnou shodou okolností upadne do podezření, že zabil svou milenku. Oproti předloze byl výrazně pozměněn charakter postavy Anky Halíkové. Živelná a nešťastně zamilovaná kantýnská s tragickým osudovým předurčením byla první velkou rolí Dany Medřické. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Slusny film z obdobia Protektoratu o istom lome, ktoreho budovatel upadne do podozrenia, ze zabil svoju milenku. Namet aj scenar su fajn, aj rezia Broma. A ako zaujimavost mozu sluzit dva fakty. 1. Skalni Plemeno je mozno aj posledny film, ktory sa tocil na radlickych prazskych atelieroch - potom ich bombardovali vojska zapadnych Spojencov .... A 2. fakt, ze tu hrala Blanka Waleska, ktora si potom zahrala v istom kultovom strasidelnom filme zo 60. rokov. . K filmu : 70 % ()
Pevný jako skála. Tělem, duší i charakterem. S Pangrácem nehne nikdo a nic. A když už mu život náhodou zavalí nějaký ten balvan, který na první pohled vypadá nezdolně, postaví se mu s hrdostí i ctí sobě vlastní. Excelentní herecká dvojice ve stejně laděném charakterním drámu. S malými neduhy, ale ty nestojí ani za řeč. ()
Výrobna Nationalfilm se na sklonku války rozhodla pro realizaci stejnojmenného románu novináře a spisovatele Jana Morávka. Režisér Ladislav Brom tehdy objevil nový herecký talent, třiadvacetiletou členku pražského souboru divadla Uranie Danu Medřickou, která zde získala svou první větší hereckou příležitost. Ve výrazné roli kantýnské Anky měla možnost rozehrát postavu od živočišné smyslnosti až k tragickým motivům zásadového ženství. Společně s Medřickou hrála ve filmu plejáda význačných hereckých osobností v čele s Otomarem Korbelářem a Jindřichem Plachtou, jejichž civilní projev dokresluje napjatou a dusnou atmosféru posázavského kamenolomu. Skalní plemeno zůstalo navzdory všem dobovým proklamacím typickým českým filmem, postaveným na úžasných přírodních scenériích a obrazech oslavujících těžkou a fortelnou práci lamačů kamene a kameníků. ()
Příjemný film na zimní podvečer. Slušné herecké výkony. Na mně působil pan Korbelář jako bezcitný primitiv a asi to tak mělo být. Medřická a Waleská byly příjemně přirozené. Děj nevázne. Dostala mně věta na tancovačce- "každýmu kdo má víc než 5 piv připiš jednu čárku", koukám, že se nám v tom pohostinství za těch 70 let nic nezměnilo :-) ()
Tyhlety příběhy o dělnících mne povětšinou dost baví, nejsou-li příliš zatížené politikou, což tenhle případ není ani náhodou. S odstupem času naopak vnímám jako překvapivé, že během zuřící války v Protektorátu byla natočena řada skvělých dramat jako Noční motýl, Městečko na dlani, nebo tohle. Rok výroby bych hádal spíše o pár let neskorší. Velice lidský příběh, s dobře vystupňovaným napětím, vrcholí v momentu, kdy se na hlavního hrdinu usměje velké, doslova životní štěstí, a současně ho z jiné strany potkává obrovská rána. Skrze křivé obvinění jenom dočasná, způsobící nicméně jednu trvalou ztrátu. Z prostředí sklanatého lomu bylo tady poměrně dusno, charismatický Otomar Korbelář ztvárnil chlapisko opravdu "skalné" tělem i duší – tedy skalné pevnou silou i ve svém zapáleném vztahu k řemeslu – moc se mi líbil jeho civilní výkon. Pěkný snímek, drobné technické a jiné neduhy ponechávám stranou. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Reklama