Hrabě Drakula

,,CHCI VÁS POŽÁDAT O SVOLENÍ PANE HOLMWOODE ABYCH SMĚL OTEVŘÍT RAKEV SLEČNY WESTERNAOVÉ A UŘÍZNOUT JÍ HLAVU." __ Predovšetkým si treba uvedomiť v akých podmienkach táto tv inscenácia vznikala a určite ju nemožno porovnávať so žiadnou zahraničnou produkciou. Kritika sa potom podstatne zúži a viac než na samotné technické spracovanie s optickými efektami, s preexponovanými upírskymi zubami a na už spomínaný Minin retro sveter, sa moje námietky uberajú na topornosť a miestami preafektovanosť hereckého ansámblu, z ktorého najpozitívnejšie vyčnievajú akurát uhrančivý Ilja Racek a živočíšne pôsobiaca mladá Hana Maciuchová v úlohe Lucy. V zásade však ide o ojedinelú inscenačnú raritu, ktorá by mohla prísť do zaujímavej konfrontácie, keby sa svojho času o vlastnú verziu pokúsila aj bratislavská Koliba. (604. hodnotenie, 96. komentár k filmu) (07.03.2021)

Temné chodby zámku, zdanlivo obývanom len jediným záhadným človekom, sa pre hosťa stávajú novým tajuplným svetom. Postupne o ňom zisťuje skutočnosti, ktorým sa dá ťažko uveriť, aj keď ich vidí na vlastné oči. Nevesty temnoty sa mu zobrazia ako hologram - neuveriteľne skutočne a predsa nereálne. Vie, že z tohto hrôzostrašného miesta neodíde živý, ak sa neodhodlá podstúpiť nebezpečný útek. Postretne ho vtedy závan šťastia v podobe straty pamäte a záchrany v dostatočnej vzdialenosti. Keď doma rozpráva priateľom, že jediné, čo si odniesol z toho ďalekého miesta, je nejasná spomienka s prímesou zlého pocitu, netuší, aký obchod stihol na svojej neblahej ceste uzavrieť. Londýn má totiž nového nájomníka, ktorý šíri svoju nadľudskú moc zovretím bezmocného hrdla obetí vo svojich lačných tesákoch. Tak, toľko k svetoznámemu príbehu, ktorý mal v tomto československom spracovaní výbornú atmosféru, desivosť dopĺňal navyše prvok, aký som v iných verziách, myslím, nevidel - unášanie detí upírmi, no miestami to na mňa pôsobilo amatérsky. A to sa netýka len trikov, ako tvrdia niektorí, ale aj problému, ktorý by som práve tu nečakal - neisté herectvo. Od začiatku som sa nevedel zbaviť pocitu, že herci nevedia poriadne artikulovať. Ak za to môže nedokonalosť zachovanej zvukovej stopy, beriem späť, ale myslím si, že keby išlo len o túto malichernosť, dokázal by som to rozpoznať. (21.05.2015)

O existenci této televizní inscenace jsem se dočetl v knize Černý bod od Martina Jirouška, který se nad ní ve svém textu až nekriticky rozplýval. Osobně jeho nadšení nesdílím (podobně jako mě moc neoslovila ani jeho kniha, která je mimochodem beznadějně vyprodaná a nesehnatelná, s výjimkou knihoven) a viděl jsem už lepší (a hlavně invenčnější) adaptace Stokera. Ilja Racek coby Dracula je rozhodně přesvědčivý, podobně jako Ota Sklenčka v roli profesora Van Helsinga (z obsazení mě ještě zaujala tehdy 25 letá Hana Maciuchová, která byla zamlada velmi pohledná), ale ty interiérové konverzační scény na mě působily strašně televizně a nevěrohodně, ostatně jako vždy, když čeští herci ztvárňují postavy s anglickými jmény, což zde ještě dostává nechtěnou komiku, když herci vyslovují jméno Jonathan jako [džonasn], a podobně komicky též působí ta rádoby cikánština Drakulových sluhů, kteří nosí rakve. Z knižní předlohy bylo navíc samozřejmě mnoho látky vypuštěno, zcela tak zde například chybí pasáže s plavbou lodi do Londýna a postava Renfielda a jeho dějová linka v sanatoriu; film se naopak neobejde bez otravného voiceoveru, toho moru všech filmových adaptací knih napsaných v ichformě. Triková stránka filmu je samozřejmě zcela úsměvná a nelze vůbec mluvit o tom, že by ten film byl aspoň na chvíli nějak strašidelný; exteriérové scény jsou ale nečekaně dobré, podobně jako samotné prostředí hradu (kterému však Jonathan říká nepochopitelně zámek). Vzato kolem a kolem, asi není na škodu si touhle kuriozitou rozšířit obzory, ale nemůžu se ubránit dojmu, že mi ten film vlastně moc nedává smysl. Btw. zarazil mě tam tento dialog, ve scéně, v níž otevřou prázdnou rakev po Lucy: "Jakto? Kde je? Byla pohřbena zaživa, zešílela z toho!" - "Ne ne, to ne, mrtvola byla asi ukradena, to se stává bohužel." - jako vážně? (28.11.2021)

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)

Staršia česká inscenácia Draculu, ktorá sa (úspešne) usiluje čo najviac držať svojej predlohy a v čiernobielom háve ponúka miestami výbornú atmosféru. Dracula, ktorého hrá Ilja Racek síce vyzerá trochu ako Robert De Niro v Angel Heart, no nie je to na škodu a jeho upír je značne démonický i uveriteľný. Je to zaujímavé, napínavé, no miestami aj dosť nudné, podivné a so slabším záverom. Verím však, že pozrieť sa to oplatí. (01.09.2011)