Pád do tmy

"The Descent" je zvláštny horror, v dominantne ženskom obsadení. Film ktorý sa veľmi pozvolna rozbieha, ale v druhej polovici, už prepne na vysoké otáčky. Je tam pár fakt ľakavých scén a tí podzemní paľudia sú dostatočne desiví. V zrovnaní s podobne ladeným filmom "Jaskyňa" je to umelecké dielo. "Pád do tmy" ako horror vôbec nie je špatný. *** (23.01.2008)

Marshallův předchozí snímek, Psí vojáky, jsem kvůli extrémním pocitům nudy ani nedokoukal, ale tohle je rozhodně jiná káva! Skvěle natočený přímočarý příběh jedné zatraceně nepovedené jeskyňářské výpravy vás bude napětím zvedat z křesla. Škoda, že v poslední třetině se tlačí na pilu v soubojích na můj vkus trošku moc, nicméně samotný závěr vše vynahrazuje. Velmi silné čtyři hvězdy a nic pro klaustrofobiky či strašpytle. (13.08.2006)

No ze začátku jsem docela nudil a postavy mi byly celkem ukradený, protože žádná z hereček nepředvádí moc dobrej výkon (ani hezký nejsou) a prostě jsem neměl komu fandit. V druhý půlce se to ale celkem rozjede a atmosféra houstne. Při nějakých scénách mě nepřijemně mrazilo a ty nestvůrky byly fakt pěkně hnusný. Akorát škoda toho nudnýho začátku. (23.09.2007)

Scénář: Neil Marshall .. Jako, Liongate se výběrem námětů nezapře, přesto si opakovaně dovolím tvrdit, že současný horor je na dost ubohé úrovni a občasné vysoké hodnocení v různých databázích souvisí pouze s nedostatkem kvalitního materiálů a tím razantního snížení požadavků ze strany fandovské základny, která maximem dokáže ohodnotit kdejakou hovadinu. Sponzorování takových projektů je jen mrháním prostředků (byť se mnohdy vrátí, protože naivních vyznavačů hloupých hororů neubývá). Je to i případ filmu Descent. ___ Neil Marshall mě sice svým virus-apokalyptickým Doomsday potěšil, bohužel jeho předešlý počin za nějaké pochvalné ódy nestojí a jelikož mu chybí nadhled a humor, je průser na obzoru. Možná, kdyby nesklouzl do šablonovité vyvražďovačky s dementní motivací postav, které se vraždí navzájem a zůstal jen u klaustrofobické tmy a náročného hledání cesty ven. Jenže ne, šestice žen musí na výpravě do neprobádaných temných hlubin narazit na kolonii Glumů, která ráda masíčko. Měl zůstat jen u strachu z neznámého, touze po záchraně a (kdyby si k tomu tedy připravil půdu v úvodní třetině) okořenit to nějakým tím rozkolem, ústícím ze sporů v soukromí, který by třeba vedl k vraždě mezi některými z nich, apod. Prostě dojet do závěru na psychologii. ___ Pád do tmy navíc nevyleká a závěr nepřekvapí. Oboje je také trapně šablonovité - copak se vážně leknete, když je předkládán několika vteřinový záběr do tmy (přes infra záběr kamery holek či samostatný záběr filmu) a pak se něco zjeví? Vždyť je to tak průhledné a očekávatelné! Lekačka by se měla dělat v momentě, kde není očekávaná, tj. bez zdlouhavé přípravy! K samotné pointě resp. (ne)šťastnému konci - vždyť už při první takové dějovém „probuzení se“ bylo přece téměř jisté, že ho použije ještě jednou, nejlépe ve finále. Nechápu, proč bylo použito dvakrát, protože tím to finální zcela ztratilo náboj a intenzitu. Oba zásadní momenty tak mohou bezvadně fungovat pouze na neznalé strašpytlíky. 40%. (24.04.2008)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)