Atomic Café

When not close enough to be killed, the atomic bomb is one of the most beautiful sights in the world… Nemyslím si, že ten film je neutrální, z dobového kontextu i celkového ironizujícícho vyznění bych řekl, že to byla do jisté míry polemika s rétorikou USA po nástupu Ronalda Regana. To ale nemění nic na mém hodnocení, uděláno je to výborně. (26.12.2013)

Největší síla tohoto dokumentu je absence vypravěče a poměrně hodně neutrální tón. Za vše mluví proslovy státníků, televizní pořady, rozhovory s obyčejnými lidmi, i silně propagandistické armádní filmy. Víceméně chronologické řazení děje a odpovědi na průběžně se vynořující otázky... Kdo jako já strávil v komunistickém Československu dětství, připomene si tu zhuštěnou depresi, která ho dusila, a házela otázky, zda má cenu plánovat si něco na příští rok (chodit do školy, sázet na zahrádce...), když stejně bude válka a nikdo nepřežije... (11.04.2012)

Brilantní (a dost zneklidňující) koláž archivních materiálů ze 40. až 60. let 20. století přinášející pohled na život v atomovém věku v USA. Propagandistické snímky, naučné filmy amerických úřadů, reklamy, televizní pořady, to vše protkané písněmi s atomovou tematikou. Film poskytne dobrý vzhled do historie. Dozvíte se třeba, že cíle v Japonsku pro svržení atomových bomb si vybrali Američané proto, že nebyly během války bombardované, byla to velká města a hlavně se tam nacházelo hodně civilních cílů, na kterých se potom daly zkoumat následky atomového útoku. Šokovalo mě, jak americká vláda bagatelizovala zdravotní rizika spojená s atomovým výbuchem (radiací). Jak například občanům, kteří bydleli blízko místa jaderného testu a mířil na ně radiokativní spad, říkala, že jim nic nehrozí ("možná vám vypadají vlasy, ale dorostou zase tak krásné a husté jako dřív"), obyvatelům atolu Bikini tvrdila, že se po jaderném testu budou moci zakrátko vrátit domů. Nebo své vojáky posílala vstříc atomovému hřibu v rámci cvičení útoku atomovou bombou. Šílené. (13.11.2022)

Atomic Café je koláží z propagandistických materiálů tentokráte ze strany USA. Jednotlivé části působí dnes místy směšně až parodicky, tehdy ale byly naprosto vážné, stejně jako byla vážná hrozba jaderné války. Kdo se o dané téma zajímá, bude z dobových materiálů nadšený. Je dobře, že tvůrci do nich nijak nezasahovali, ale jen je seskládali a nechali jejich vyznění na divákovi. Výroba atomové bomby, zastrašování s ní a následná studená válka, v níž jsme jako lidstvo měli několikrát namále, to jsou mrazivá témata Atomic Café. K pochopení kontextu moderní historie dvacátého století je to neocenitelný materiál, ale znovu upozorňuji, že je to jednostranná propaganda, což na silném vyznění dokumentu nic nemění. Mimochodem jsem zjistit, kde se inspirovali tvůrci Falloutu (jedné z nejlepší počítačových RPG her vůbec). :-) (29.11.2021)

Pěkná přehlídka pravé americké propagandy, která někdy děsí a způsobuje intenzivní mrazení v zádech, jindy pobaví svou neuvěřitelnou stupiditou a naprosto fušérským zpracováním. Suverénně v tom druhém vedou zcela vážně míněné scénky z produkce armády Spojených států. Absence komentáře a prosté plynutí vhodně sestříhaných dobových výtvorů zkratkovitě vykreslují zmítání se americké společnosti na vlnách éteru, které každým dalším dnem, každou novou hodinou, každým okamžikem mohou ze stínu dnešních dnů vynést na světlo bóží dalšího a zákeřnějšího agenta, skrytého komunistu a rozvraceče, nového to Goldsteina, či obávaný soudný den? Sám archiv promlouvá a dobře demonstruje, jak se hranice posunovaly a šílenství rostlo. Škoda, že pohled nebyl globální, celosvětový, z obou stran. Navíc v tak krátké stopáži je výběr z mnoha let mašinérie skutečný vrchol ledovce a celý film příslovečnou kapkou v moři mezi dalšími a dalšími a dalšími dny masáže rozumu tehdejší generace. I tak hořká ochutnávka plodů doby, z kterých vyklíčila budoucnost. (29.09.2015)