O statečné princezně Janě

Československá televizní pohádka s netradičním pojetím, kdy jsou propojeny dva světy, skutečný dětský a pohádkový. Na hradě Křivoklátě probíhá školní prohlídka a žákyně M. Reifová svou fantazií rozvíjí průvodcův příběh o králi (V. Brabec), který si přál syna, ale jeho manželka K. Fialová rodila samé dívky. Po narození šesté dcery, vymyslela M. Reifová způsob, jak zabránil králově nevoli, a sice zatajit před králem její skutečné pohlaví, převléci novorozenou princeznu Janu do mužských šatů a vychovávat ji jako muže. Podle věštby musí princezna Jana vysvobodit tři osoby, najít si muže a teprve poté může vyjít najevo její skutečná totožnost. Pohádka je natočena velmi zajímavým způsobem s příjemnou hudební složkou, přičemž prolínání dvou světů není na překážku. Princezna Jana (M. Reifová vydávající se za prince Jana) dokázala vyléčit rozmazlenou princeznu P. Mourkovou z jejího rozmaru nemluvnosti, dát dohromady manželství ježibaby Francimory v podání vynikající M. Rosůlkové s jejím mužem O. Lackovičem a ještě zachránit ze spárů vodníka chasníka M. Ebena, jehož si poté vybrala za svého životního partnera a dokázala tak, že ženy mohou být stejně statečné jako mužští pohádkoví hrdinové. V dalších rolích se objevil M. Nedbal jako průvodce na hradě a současně v pohádkovém světě jako králův rádce a S. Zázvorková coby učitelka doprovázející dětský kolektiv na prohlídce hradu resp. kouzelná babička. S málo známou pohádkou s originálním námětem legendární režisérky V. Janečkové jsem byl spokojen, herecké výkony byly příjemné a pohodové, přesto se domnívám, že lépe než průměrně hodnotit toto dílo nemohu. (20.04.2020)

Rámcový příběh se starým hradem, kastelánem a moderními hrdiny, kteří se stávají aktéry vyprávěného příběhu, se Janečkové osvědčil už v Mrtvém princovi (1971). Tady tento motiv posouvá ještě dál - hrdinka sama utváří svůj příběh a je při tom vázána pravidly pohádkového kánonu. Její dobrodružství jsou vtipné a originální epizodky - Jana se nezalekne ježibaby, rozmazlené princezně naseká na zadek a v sebeobraně topí vodníka. Obsazení je krásné - ale snad se na mě nebudete zlobit, když především vyzdvihnu talent a půvab mladičké Magdy Reifové. PS: Doufám, že jste si všimli, že šaty princezen režisérka zrecyklovala z o pět let starší Zlatovlásky. (02.11.2014)

Modernizace pohádek je vošajslich, stejně jako modernizace divadelní klasiky (ano, i Julie v minisukni a Romeo s kérama od zápěstí k rameni může být fajn divadlo, ale velmi pravděpodobně nebude). Tady se prolínání skutečného a pohádkového světa vcelku povedlo, smutné je, že ty přechody lépe zvládaly postavy vedlejší než ta hlavní. Představitelka hlavní hrdinky nepatří mezi moje oblíbence a její poulení očí a dětinské přehrávání je fajn v dětských pořadech (pokud jste nenáročný dvouletý divák), ale třeba zrovna tady to zabíjí pohádku účinněji než DDT draka. Moc pěkně si poradili s myšlenkou "záchrany tří osob", kde to zachránění není právě jen tupé zabití nestvůry. Pedagogické působení na nesnesitelného froca princeznu, humánní pomoc ježidedkovi a zejména brutální útok na vodníka, který rázem polykal andělíčky a nevěděl čí je, byl dobrý nápad. Jen kdyby princezna Jana nebyla statečná za cenu toho, že všichni muži v téhle pohádce byli naprosto neschopní, bezbarví a nedomrlí idioti. (09.07.2016)

Pokus o dost nápaditou pohádku, která se odehrává vlastně jen ve fantazii účastníků školní exkurze a která je vytvářena "za chodu". Nápad není vůbec špatný, ale právě proto volá po poněkud velkorysejším provedení. Takhle zůstane u občas vyluzeného úsměšku - pro mě však celkem zajímá změna, a proto to tři hvězdičky budou. (16.08.2005)

Poměrně netradiční pohádka, kde se autoři snažili propojit realitu s pohádkovým světem. A mně se to líbilo. Spousta vtipných dialogů a známých herců určitě nezklamala divákovu pozornost a na to, že to je klasická kratší televizní poobědová pohádka, má vysokou úroveň. Podařených 50 minut s českou pohádkou. (21.06.2012)