O pyšném panovníkovi

Pýcha, urozenost, moudrost a (královské) ego spolu nejdou dohromady? No tak se na to podíváme v nepříliš známé tv pohádce řemeslníka na slovo vzatého Františka Filipa. Tahle jeho pohádka pro odrostlejší diváckou vrstvu rozhodně nehodlá přesvědčit o opaku. Má sice své určité klady, ale její snaha neustále poučovat a vesměs i pičovat, je vážně vlezlá až neúnosná, i když v určitých bodech disponuje dospělejší myšlenkovou realizací. Mocný král Jakub vládne přísně až krutě a nezná s nikým slitování. Je to tyran, kterého se chudý lid bojí, manželka má před ním bojácný respekt a on jí pohrdá, i tím, že mu nedala potomka. Jak je v příběhu letmo zmíněno, údajně vždy takový zlý nebýval, ale divák se příčinu jeho radikální změny charakteru nikterak nedozví. A pak se vše změní a události se dají do pohybu. Nadutý a zlý panovník se rouhal Bohu a ten ho po právu ztrestal, anebo to v závěru všechno vyplyne jinak? Z jeho blahobytu byl vyhnán mezi obyčejné lidi, aby napravil svůj špatný charakter a vzdal se své touhy vládnout celé zemi jako Pán pánů. Charismatický Ondřej Vetchý ztvárnil ne úplně nezajímavou dvojroli. V něm určitě chybu nevidím. Horší už je to s tím, proč píchatelná Zdenka Žádníková také ztvárnila dvojroli - panovníkovu hodnou manželku a dřevorubcovu hodnou dceru. V logice si právě tímto krokem příběh, typicky pohádkový jen velmi okrajově, značně odporuje. V závěru totiž přijde rozuzlení, které zklame, a už tak značně předvídatelnému příběhu s jasným morálním posláním příliš na scenáristické kvalitě nepřidá. Nejmenší děti se u téhle pohádky bavit nebudou. Odrostlejším divákům bude vadit nahromaděné množství ponaučení stran špatných charakterových vlastností, které je dost neúnosné, vesměs podávané polopatickým způsobem. Nenadchne ani studiová realizace využívající ve velké míře modré pozadí, kdy je příliš okatě zřejmé, že herci jen předstírají "výpravnou" prostorovost. Vrcholem je pak kácení stromů v lese, kdy je možno vidět originální způsob ztvárnění této činnosti (rozuměj katastrofální), včetně krvavých mozolů na rukou Ondřeje Vetchého. Když to tak vezmu, i když realizace není nijak oslnivá, svojí poetikou s daným celkem obstojně koresponduje. Jak to s králem dopadne, je předvídatelné až hanba, a až přijde na nepovedenou pointu, není o co stát. Za zmínku stojí pan Radovan Lukavský, který v lesní chatrči coby moudrý poustevník nebo snad Bůh (?) ve dvou scénách dokázal víc, než všichni dohromady, co strávili trojnásobek času v příběhu. Nakonec nemám příliš velká doporučení si tuhle pohádku, prostou kouzel i čar, dát. Herecky je zvládnutá, režie má pár nápadů, ale jako celek je to předvídatelné dílo, co má plnou hubu přechytralých, morálních keců, a napravit někoho za hodinu, jak se následně dozvíme, zkrátka není možné. Aha, už vím, komu je tahle pohádka určená - komu jinému, než našim státníkům přece. Ti se v ní jistě poznají. Ostatním divákům to přehnané poučování bude postupem času vadit a celkové vyznění jim stačit nebude. Údiv sklidí i nelogické a málo opodstatněné chování postav. 40% (28.10.2014) (méně) (více)