Tristan a Isolda

Film jsem shlédla značně předpojatá, v dobrém slova smylu, byla jsem přesvědčená, že se mi bude hodně líbit. O to větší zklamání pociťuji. Tristan a Isolda je film balancující na hraně citové prázdnoty a chladu. Mají na tom lví podíl oba hlavní představitelé, kteří hrají své party opravdu vlažně až nezaujatě, a co víc totálně necharismaticky. Taky je to možná špatným vedením páně režiséra, možná slabším scénářem (ale ten by se dal s lepší sortou herců jaksi povznést :-). Vezmu-li do konfrontace vůči tomuto dílku třeba Prvního rytíře, který je rovněž s mytologií spřízněm na bodu nula, má První rytíř deset razatních předností (počínaje hereckými výkony a konče třeba hudbou) a tímto v mých očích značně povýšil - přiznávám. Totiž on se Tristan s Isoldou jeví jaksi moderně, ve smyslu častého sdílení lože, aniž by pořádně věděli proč (chybí mi prostě nějaká ta vášeň nebo extáze, to naprosto absentuje, proč???). Společně a bez větších výčitek podvádějí muže, který paradoxně zavdal jejich společné existenci největší podnět, s tím že Isolda bez větších skrupulí spí s dobrákem Markem, načež si nedočkavě domlouvá dostaveníčko s Tristanem. Jestli tímto jednáním má být vyjádřen ambivaletní postoj k podváděnému, tak je to hodně ubohé, tím se oba milenci degradují na hnusné zbabělce. Chybí mi nějaký výraznější psychologický byť třeba ohraný moment. Chybí mi kupříkladu výraznější negativní postava. Chybí mi toho vlastně docela dost. A schematický děj od postele přes boj do postele mě začal tak v půlce nudit. I když jsem pár světlých momentů zaznamenala, třeba vtipný rozhovor s Morholtem a jeho afrodisiakem, nebo některé scény s charismatickým bezrukým Markem v podání Rufuse Sewella, nestačí to na vyšší hodnocení. (03.08.2006)

Historické a legendární filmy se v poslední době rozmnožily jako slimáci, naštěstí pro ně nejsou tak slizké a dokážou zaujmout. Příběh lásky jsem si vážně užila, jenom škoda, že se dalo předvídat, co se stane.Třeba že po ráně mečem Tristan neumřel a dopluje do Irska, že se o něj postará Isolda a zamilují se do sebe...A Franco by se nemusel pořád tak mračit. Jinak vážně pěkné. (13.01.2008)

Vyzeralo to tak lákavo, až som si navodila zbytočne veľké očakávania a po prvom pozretí si vsugerovala, že to bolo naozaj krásne. Na druhý raz to už také výnimočné nebolo, chýbali tomu emócie, silnejšia dejová kostra, vďaka ktorej je napríklad historické Statočné srdce (1995) doslova filmovým unikátom. (21.02.2010)

Nevím proč pět hvězd, ale je tu takový pocit. Víte takový, který mám jen u pár filmů. A u tohoto vždycky brečím. Pro ten krásný příběh, pro ten konec, pro tu nádhernou hudbu. Navíc jsem moc ráda, že to s knihou má v podstatě společné pouze jména. Je to příběh o lásce, který je velmi uvěřitelný, u kterého se mi tají dech. A víte co? Sem jenom žena, při pohledu na Jamese Franca bojujícího, umírajícího, jakýhokoliv, jsem zapomínala dýchat. (14.08.2008)

Velký příběh vypráví Reynolds bez patosu a řemeslně velice čistě, hodně mu pomáhá dobrá kamera a hudba. Oba představitelé hlavních rolí nejsou špatní, ale nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že jejich postavy mají větší potenciál. Což se rozhodně nedá říct o postavě krále Marca, která je díky výkonu Rufuse Sewella životná a uvěřitelná, i když se vlastně jedná o skoro čistokrevného klaďase. Doporučuju pánům, kteří něvědí, na co do kina vzít svůj protějšek. Po skončení projekce se jedna slečna v sále rozplakala v náručí svého doprovodu. (12.05.2006)