Pohádka pro housle a violu
Režie:
Juraj DeákScénář:
Ivo PelantKamera:
Miroslav HurtHudba:
Petr MalásekHrají:
Vladimír Dlouhý, Zuzana Vejvodová, Martin Stropnický, Ladislav Hampl, Magdaléna Borová, Apolena Veldová, Martina Hudečková, Václav Svoboda, Ctirad Götz, Ivan Řezáč, Marie Spurná, Martin Zbrožek (více)Obsahy(1)
Houslařský mistr Johan (V. Dlouhý) zůstává po narození vytouženého synka na jeho výchovu sám. Pomáhá mu sousedova žena, které se v tom čase narodilo děvčátko. Tadeáš (L. Hampl) a Alžbětka (M. Borová) vyrůstají spolu a mistr je učí hrát na housle a violu. Největším přáním starého otce je, aby se syn stal houslistou. S pomocí kouzel tajemného Ducha dřeva (V. Svoboda) postaví mistrovský nástroj a ten synovi v den dvacátých narozenin vloží do rukou. V tu chvíli změní jeho osud. Sotva se Tadeáš smyčcem dotkne strun, housle se rozeznějí čarokrásnou hrou. Zapomenuty jsou společné sny s Alžbětkou, Tadeášovi se otevírá dosud nepoznaný svět. Očarované housle mají však své tajemství… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
"každý rád a rychle uvěří ve vlastní genialitu." Vážný a smutný příběh s několika životními moudry a osvícenským pohledem na šlechtu (tetičku Antoinettu zkrátili o hlavu). Pohádkovost zde nevychází z předpokladu, že dítě je blbé či pitomé, ale z toho, že chytré dítě pochopí, že k úspěchu je třeba více píle a odříkání než kouzel. A rovněž chytré dítě chápe, že mu nebyly dva, když se narodilo. ()
Příběh o otci, který si do svého syna projektoval své vlastní nenaplněné touhy a nakonec ho to stálo život, upravený do pohádkové formy. Reálnost mi ani tak nevadila - postavy nebyly černobílé, což oceňuji. Ale zápletka mohla být vystavěna lépe, výsledek je takový nemastný-neslaný. Pozn.: Nevím, proč je všude uváděn jako název pohádky "Pohádka o houslích a viole", když je v úvodních titulcích v pohádce název "Pohádka pro housle a violu". ()
Bohužel - mě to silně připomnělo pohádku Husličky z javora z r.2000, ovšem na motivy slovenské balady. Tam se to obejde i bez porodů (zato naznačují sebevraždu). Tady jsou dvě linky (zámek, chalupa) dost nevyvážené. Náprava se děje nějak zázrakem, a chudák starý otec ani nedostal šanci. Rozprávka pracuje s psychologií houslaře, chutí něco dokázat, zbohatnout, proslavit se - a tvrdé procitnutí, že bez lásky to nic není. Česká pohádka nabízí "fracka", který zřejmě umí jen ohrnovat nos a svést děvče. Také k čemu bylo to celé muzicírování a stavění houslí, když se pak živil povoznictvím? Na co tedy dar Ducha dřeva? Z mého pohledu to bylo dobré jen na to, aby se otec na syna nevykašlal a vychoval ho. A aby měli autoři co točit. ()
Pohádka, ze které mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je hodně zajímavá, nezvyklá - mírně tragická pohádka, ale poučná, trochu ve stylu K.J.Erbena. Je v ní pěkná smyčcová komorní hudba i krásné kostýmy a interiéry (důsledně dodržovaný empír, pastva pro oči). Vladimír Dlouhý a Martin Stropnický tradičně excelují, padají skvělé hlášky o "tetičce Antoinettě". Na druhou stranu je hodně nejednotná - jednak není jasné, zda je pro děti nebo pro dospělé, jak už tady napsal D28. Mimo jiné kvůli tomu množství porodů, naznačenému sexu a nemanželskému dítěti - to je podle mě na pohádku trochu moc. A také scény z chalupy vypadají jako z vesnické tragédie, zatímco scény na zámku jako by lehkostí a vtipností z oka vypadly studiovým pohádkám režiséra Hanuše. To by se dalo pochopit, koneckonců hraběcí rodině, která momentálně nemá větší starosti, se určitě žije lehčeji než chudým vesničanům. Ale když dojde na osudové protnutí těchto dvou světů, je nějaké nedotažené, což ještě akcentuje herecká topornost představitele hlavního hrdiny. Dějová linie je propracovaná, ucelená, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že příběh šel vyprávět lépe. Výsledek: pohádka, která mě zaujala a nelituju toho, že jsem ji viděla, ale moc se nemám k tomu ji někomu doporučit. ()
Tak nějak mi to nepřišlo jako pohádka, jako spíše lidové sociální drama s motivy z červené knihovny. A jedny začarované housle ještě pohádku nedělají. Dokonce si nepamatuju pohádku, kromě Troškovy úchylné princezny ze mlejna, kde by milá hlavního hrdiny porodila a honila tátu kvůli výživnému... Herecky rovněž takové odfláknuté a nijaké... Navíc motiv daru ducha dřeva mi přišel divný až do konce - k čemu měl sloužit? Aby si táta něco uvědomil, když to vlastně ani neřekl synovi, a dost možná si nic neuvědomil? ()
Reklama