Goyovy přízraky

Jen průměrný Formanův film - historická a malířská freska ze Španělska za časů geniálního malíře Francesca Goyi, za zlatých časů inkvizice. Líbila se mi nádherná Natalie Portman v roli dívky vězněné inkvizicí a Javier Bardem jako páter Lorenzo. Zaujala mne památná večeře s uplatněním práva útrpného. A konečně líbily se mi expresívní Goyovy obrazy, vyjadřující lidské city a pocity, bolest a utpení. Výhrady mám k nedostatečnému napětí filmu vzhledem k zobrazované temné době - a tedy k dramaturgii a scénáři. Rovněž výprava neodpovídala Formanovým velkofilmům. Trailer: http://www.csfd.cz/film/220918-goyovy-prizraky/videa/ (26.12.2010)

Goyovy přízraky předcházela pověst poněkud nedotaženého filmu, která se podle mě naštěstí nenaplnila. Jenom Formanův styl, který se zaměřuje na lidskou individualitu, se tentokrát změnil, když Forman pro změnu natočil nikoliv úlohu osobnosti v lidských dějinách, nýbrž vliv dějin na osudy jednotlivce. Každá z postav měla celkem jasně nalinkovaný svůj život a svou kariéru, když zasáhly dějiny a mrška náhoda a z konzervativního církevního hodnostáře Lorenza se stává nadšený příznivec francouzské revoluce a prokurátor Francouzské republiky. Forman se tady nejspíš inspiroval osudem význačného Napoleonova spolupracovníka, šéfa tajné služby Fouchého, který se z pozice kněze vypracoval na jednoho z nejmocnějších vládních úředníků přes pozici jakobínského radikála, aby na konci své kariéry svého chlebodárce zradil. Mladou šlechtičnu zase čeká domluvený sňatek a bezstarostný život v luxusu, ale jedno náhodné setkání s inkvizičními agenty a malé nedorozumění vede k brutálnímu zvratu a strádání. Titulní postava představuje pouhý pojící prvek a fakticky nehraje ve filmu zásadní roli. I tohle matení je možná příčinou, proč někteří filmoví fanoušci mají s přijetím Goyových přízraků trochu problém. Jinak je to perfektně zahraný a slušně zrežírovaný snímek, který patří mezi Formanovy lepší filmy. Celkový dojem: 80 %. (11.03.2012)

Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus (21.03.2007)

Nenudil jsem se. Uznávám, že to vypadalo fakt hodně sociálně a nízký rozpočet z toho opravdu dýchá. Navíc "bitevní" scény jsou katastrofa (záběry na husy, slepice a koňské nohy). Herecky, ale výborné. Javier Bardem je excelentní a ze Stellana Skarsgårda mám taky dobrý pocit. Za Natalii Portman zde hraje spíše její maska. Navíc se ve filmu objevil můj oblíbenec Michael Lonsdale, takže co se týče herců ohledně jejich výkonů, jsem nadšen. Bohužel ale z filmu není cítit, že se odehrává ve Španělsku, kromě Bardema není obsazen jediný hispánec, což na mne působilo prostě divným dojmem. Dějově roztěkané, ale přistoupil jsem na Formanovu hru. Oproti ostatním mistrovým dílům spíše slabota, ale jak jsem uvedl na začátku, bavilo mě to a to je to hlavní. 70% (26.11.2007)

Goyovy přízraky znamenají ve Formanově tvorbě značný odklon od zažitého schématu soustředění se na výjimečného jednotlivce. Není to Goyův životopis. Není to vlastně ani o Goyovi. Je to Formanův film, ne formanovský film. Je to film o lidech. O lidech a jejich osudech, které ničí politické systémy, jejich změny a samozřejmě lidé samotní. Goya a otec Lorenzo představují dva způsoby přežití. Goya maluje. Nejdříve realitu Španělska sužovaného inkvizicí, potom válku s Francií. Sám ovšem událostmi proplouvá nerušeně, chráněn mocnými příznivci, osobami režimu. Konfrontován s osudem své dávné můzy však pocítí povinnost pomoci. Otec Lorenzo slouží věrně inkvizici. Doslova na vlastní kůži však ochutná to, co dříve strojil jiným, přesvědčí se o slabosti slov o síle víry a je nakonec sám pronásledován, prchá do revoltující Francie, odkud se vrací jako hlasatel slov o Svobodě, Rovnosti, Bratrství a také vybaven výkonnými pravomocemi. Nakonec je však semlet vírem událostí a vlastní minulostí. Zajímavý je vývoj a atmosféra děje, například do uvěznění Inés (Natalie Portman si u mě neuvěřitelně šplhla) poměrně poklidné, pak velmi drastický a nečekaný skok na mučidla (pro diváka stejně jako pro onu dívku). Stejně vynikající a netuctové je znázornění vztahů mezi postavami (vztah Ines k Lorenzovi, Stockholmský syndrom par excellance). Posun o 15 let je poněkud násilný, ale pro další vývoj pochopitelný. Kdo co zasívá to sklízí. Konec s károu je naprosto odzbrojující. Povšiml jsem si zjevných narážek na "vývoz demokracie" a rozdělení na lidi "hodné svobody" a "ostatní". Po vizuální a hudební stránce je film výborný, korunu všemu nasazují herci, zmíněná Natalie Portman, Javier Bardem i Stellan Skarsgård zapadají do rolí perfekně. Kolem a kolem, vynikající ztvárnění těžkého historického údobí Španělska. (04.02.2007)