8 žen

Krásný dům plný půvabných a elegantních žen, jeden nebožtík s kudlou v zádech, přestřihnutá telefonní šňůra, venku sněhová vánice a nepojízdné auto.. Tvůrci to rozehráli úchvatným způsobem, francouzská detektivka ve zcela nečekaném kabátku, s tancem, zpěvem a postupným odkrýváním jednotlivých tajemství.. Celé je to nesmírně hravé, zábavné a hlavně originální propojení žánrů, u mě filmová spokojenost.. (12.05.2022)

Skvělý film, v němž se sešla skupina vynikajících hereček tří generací. Komické a dramatické se skvěle pojí s hudebními vložkami, které jsou jedna lepší než druhá. Osobně se mi nevíc líbila píseň Toi jamais, kterou zpívala Catherine Deneuve. Ta také hrála jedinečným způsobem, ostatně jako všechny zúčastněné. O kousek je převyšovala pouze Isabelle Huppert, jejíž výkon byla dle mého oscarová záležitost. (06.04.2005)

Tak jednoduchý koncept, který si vystačí s 8 skvělými herečkami v jediném domě. No, uznejte: Vražda hlavy rodiny spáchaná jednou z osmi přítomných žen - manželka, tchýně, sestra, švagrová, dvě dcery a dvě služebné. Jsou uvězněny v domě a snaží se tedy přijít na to, která to udělala. A všechny skrývají až příliš tajemství. Jednoduchý nápad a skvělý scénář dávají možnost vyniknout všem herečkám různých generací...a ten konec, no prostě parada :) Jediným problémem je opravdu až přílišná divadelnost, ale proč vlastně ne... (16.09.2006)

Tak to je něco extra... Je to detektivka? Komedie? Muzikál? Od každého kousek. Ovšem posledních dvacet minut děj sklouzává do nepříjemně otevřeného psychologického dramatu, kdy všechny zlosti a špatnosti vyplouvají masivně napovrch. Ozon dokázal právě tímto dusným a originálním závěrem dodat předchozím minutám, zabředlých ve vodách muzikálové komedie, hlubší a drsnější rozměr. O ona vizuální stylizace - křiklavě barevné dekorace, okna, za kterými sněží - idealistický motiv opakující se ve filmu tolikrát - podtrhuje tíhu sdělovaného. A herecké výkony?! Ne nadarmo byla oceněna skvadra hereček Stříbrným medvědem za rok 2002 dohromady. I když třeba Isabelle Huppert mi v jistým okamžicích připadala příliš přeexponovaná, ale ono se to k té divadelní stylizaci celého příběhu vlastně hodilo (a ta hudební čísla to vlastně také dokazují). (15.01.2006)

Dobře promazaný stroječek měštáckého divadla zase jede na plné obrátky. Paříž se chce bavit a hýčká si své řemeslníky (Feydeau a spol.), kteří se naučí vařit podle osvědčeného receptu. Robert Thomas je spolehlivý autor divadelních detektivek a uspokojí jak paní učitelku, tak magistru z lékárny, paní doktorovou či paní starostovou - no prostě celou tu měšťáckou honoraci. Ozon se pak ve filmu snaží hrát s námi hru - já vím, že ta hra je blbá, nelogická a konec je jasný už na začátku, a proto použiji infantilní poetiku - ženy mají jasně vymezené barevné kostýmky, scéna je kýčovitá (vždyť jsou vánoce), všechno to se spojí s operetou a poetikou Moulin Rouge, vždyť to přece k měšťákům patří - a hlavně ať je to peprné, ať je tam ten sex, ať se dámy ve večerních šatech cudně červenají a pánové vědoucně pomrkávají. Nevím, zda se tímto kodem dá udělat z blbosti umění. Jistě, všechny herečky hrají skvěle, ale nepředvádějí nic než dobře zvládnuté řemeslo. Zahrát takovou roli by měla každá vystudovaná herečka. Od toho ty DAMU či JAMU jsou. A až zase bude mít ženská část souboru roupy, stačí nasadit Dům Bernardy Alby. Lorca nikdy nezklame. (03.11.2009)